Zastavují zde rychlíky i dálkové autobusy. Kterýmkoliv směrem se člověk dívá, všude kolem se nad městečkem zvedají hory. Od lázní lze dohlédnout na Nízké Tatry, hřbet Prašivé, z opačného konce Brusna na zatáčky Hronu a vrchy slovenského Rudohoří.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Home.
Dvoupodlažní rodinný dům postavili původní majitelé před čtyřiceti lety. Na tu dobu to byla příjemná architektura s geometricky členěnou fasádou, dvěma výstupy na terasy v zahradě, vstupem ze zadní části domu rovnou do druhého podlaží. Mladá rodina postupně přetváří vnitřek domu.
Manželé začali nižším podlažím a zahradou, postupně se pouštějí do předělávky na patře, možná přijde na řadu i fasáda domu: „Milejší je nám břízolitová fasáda v kombinaci se dřevem než obalit dům polystyrenem. Ještě musíme popřemýšlet, jakou tvář dáme vnějšku domu. Zatím se po zdech zdobně pnou břečťan a přísavník. Líbí se nám taková divočina. Trochu jsme jí uzdu popustili i v zahradě,“ popisují své záměry. Upravené plochy střídají nekosená zákoutí s luční trávou, pergolou se vine vistárie.
Evropu objevili v Asii
Veronika a Peter žili na Tchaj-wanu, procestovali i jihovýchodní Asii. Vydělávali si výukou cizích jazyků a jak jen mohli, cestovali. Nějaký čas obdivovali minimalismus japonských interiérů, zažili skromnost příbytků v horách Nepálu, poznali, že žít se dá i s málem, objevovaly starou Evropu v koloniálním stylu domů na asijském kontinentu.
Později je okouzlil způsob, jakým si staré venkovské domy Burgundska zachovaly svoji čistotu a útulnost a jejich obyvatelé zase požitek ze žití.
„Nás dva spojuje cestování i touha po domově, ve kterém promítáme zkušenosti a zážitky z cest. Rozumíme si představou o bydlení. Jsou nám cizí chladné interiéry, shodli jsme se na domě, který má dýchat spolu se zahradou,“ říkají partneři.
Dohodli se na obývacím pokoji, jehož vzhled určí dřevěné trámy, krb, mix starožitného a současného, doplňky z cest. Ladění atmosféry má pro ně větší cenu než dokonalá uspořádanost.
Přirozeně opotřebované podlahy a obklady, o které se přitom majitelé starají, domy s patinou, takové, jaké zažili na vinobraní ve Francii, nebo koloniální interiéry Vietnamu, ve kterých se zastavil čas. Vše na ně udělalo silný dojem.
V domě nechybí ani romantický krb...
„Člověk si umí představit, čím ty domy žily. Myslím, že nyní je i v našem domě cítit ducha staré Evropy. Evropu jsme nejprve zažili v Asii a pak jsme její podstatu šli hledat živě do Itálie, Francie a Británie,“ říká Veronika.
„Náš dům se nesnaží o vyhraněný architektonický styl. Koupili jsme jej kvůli místu, kvůli výhledu. Zařizujeme ho prolínáním stylů, přenášením zažitých vlivů do nového prostředí,“ doplňuje Peter.
S Veronikou otáčíme konferenční stolek, jehož korpus sloužil jako bednička na munici během druhé světové války: „Jasně rozpoznatelný styl je pro nás nezajímavý. Jsme pro útulný mišmaš. Nepřekáží nám ani více druhů dřeva v jedné místnosti a ani barev se nebojíme. Naše koupelna má nyní sice stěny natřené antracitovým odstínem, ale nejprve jsme zkoušeli hnědou, potom tmavě fialovou, až dokud jsme se po několika dnech barevných zážitků dopracovali ke koupelně v současné podobě.“
Veronika se ráda nechává inspirovat vzpomínkami z cest.
Pokud někdo chce zařizovat, tak by měl podle Veroniky nejprve v domě žít a pozorovat světlo během dne, postupně nacházet způsob, jak jít na barvy a materiály, sžít se s místem tak, aby mohl dům dotvářet.
„Co se týká nátěrů, měli jsme podařený zážitek, kdy jsme dokončovali přístřešek u kavárny. Světlý šedo-olivově zelený odstín považovali někteří kolemjdoucí za protiplísňový nátěr a kdy už tomu dáme normální barvu. Vždyť ano, většina vnějších dřevěných konstrukcí je v okolí natřená na některý z odstínů hnědé...“
Dost lidí si zvyklo na barvy, které vnímají jako pravidlo pro určité povrchy. „A ani je nenapadne, že nemusí být každý trám hnědý a stěna bílá nebo meruňková. I na náš kavárenský interiér zpočátku někteří hleděli s nedůvěrou, že co je to za novoty a proč jsou stěny od poloviny neomítnuté a co je to za nápady. Teď se u nás mnozí lázeňští hosté fotí tak, aby bylo vidět i interiér,“ dodává Veronika.
Pestrost v životě, pestrost v bydlení
Veronika svými nápady určovala styl, Peter hledal materiál, hobloval, řezal, natíral, repasoval. Když toho bylo hodně, sehnali si řemeslníka, dřevomodeláře, který jim poradil i při zařizování.
„Mám pocit, že u nás se lidé bojí vnášet do interiéru cizokrajné prvky, nebo nemají odvahu mísit více stylů. Když se interiér vydaří, tak to bývá ve skandinávském duchu čistých linií a útulných doplňků,“ zamýšlí se Veronika.
Koupelna prošla několika barvenými výmalbami, než se „zastavila“ na antracitové.
Mě zase napadlo, že ne každému je dané zachovat si vkus a míru při vytváření stylového mixu. Zde si je hlídají. Klidně se můžete poddat atmosféře domu, cítit vůni dálek.
„Jsem fanynka více nábytkových značek. Klidně se v nábytku přehrabuju na webových stránkách. Mám dobré zkušenosti s nakupováním přes internet, ale musíte mít představivost, jak vyzní vybraný kousek na místě, které jsme pro něj vymysleli. Určitě bych nechtěla, aby to u nás vypadalo jako stylizovaná fotografie z katalogu nábytkové firmy,“ vysvětluje Veronika.
Peter nás vede zpět na terasu s výhledem. „Chybou je, že u nás stále hodně lidí nevyužívá služby interiérového designu. My jsme rádi, že dřevomodelář, který nám zhotovil dřevěné prvky v koupelně, kuchyni i část vyzdil, uměl profesionálně zkorigovat naše představy.“
