Stejně jako byli oba pánové netradičními hostiteli, tak netradiční bylo i přivítání. Místo „dvou chlapů v chalupě“ nás s přivítali tři. Ďábelským štěkotem nás pozdravil hned u dveří jejich dvouletý kámoš, vipet Tobiáš, s nímž sdílejí nejen společnou domácnost, ale i hračky.
Pak už ovšem vše probíhalo, jak má a jak se sluší a patří. „Když jsme se
4. prosince 2000 poznali a bylo to, jak vidno, osudové setkání, tak já jsem se k Michalovi, jak bývá u zamilovaných párů dobrým zvykem, hned nakvartýroval. Jeho útočiště bylo jen kousíček odsud a tam jsme žili šest let. Po čase jsme ale začali pošilhávat po nějaké novostavbě a zjistili jsme, že nedaleko multiarény vzniká nový dům, který nás zaujal. A ještě nás podle plánků, které jsme si našli na internetu, oslovil přesně tenhle byt, a už když jsme sem poprvé vstoupili, měli jsme jasno. Byla to prostě láska na první pohled,“ zasnil se ve vzpomínkách Aleš.
 |
Volba to byla opravdu dobrá. Byt má více než dvě stovky metrů čtverečních, patří k němu terasa a balkon, každý má svou pracovnu, našlo se místo i na sportoviště, tedy pokojík s rotopedem, prostě je tu vše, nač si bytový labužník vzpomene.
„Samozřejmě že skoro vše, co tu momentálně je, je naším dílem. Byl to úplně prázdný a nepopsaný byt, který jsme si postupně vyladili k obrazu svému. Ze starého bytu jsme si sem nepřestěhovali nic a začali tenhle budovat úplně od nuly. Rodiče a dědečkové s babičkami se nám sice snažili vnutit nejrůznější věci s tím, že se nám sem určitě budou hodit, ale s chutí jsme odolali, s díky odmítli a pustili se do realizace vlastních plánů. A všechny ty nabízené drobnosti našly posléze uplatnění na naší chalupě,“ doplnil Aleše Michal.
Postupem času své tvůrčí myšlenky skutečně zrealizovali a z holých stěn se stal útulný domov. Jak uvedli, docela si na zvelebování svého útočiště mákli, ale jak jedním dechem doplnili, stálo to za to. Ne všechno ovšem zvládli vlastními silami, na některé věci přivolali odborníky, tu a tam si nechali od zkušených poradit a výsledek se dostavil.
Dva kuchaři u jedné linky
Tak třeba útulná kuchyňka byla vytvořena na míru a nechybí v ní nic, co zdatní kuchtíci, kterými oba jsou, potřebují. „Dokonce v ní máme jednu specialitku – jelikož jsme oba celkem vysocí, tak v jedné polovině je linka vyšší, pracovní plocha je vysoká rovných sto patnáct centimetrů, abychom se nemuseli ohýbat a huntovat si zádové svalstvo. A co dál? Sedačku máme takovou běžně obyčejnou, protože jsme si časem zvykli, že nám ty předchozí zlikvidovala zvířátka. Nejdříve si je dva kocourci užívali jako příjemný trhací kalendář a teď se s ní nemazlí ani náš Tobis, takže sedací soupravu máme opravdu hlavně na sezení a relax, a ne abychom se s ní pyšnili před návštěvami,“ vysvětlil Aleš.
Cesta do pracoven obou pánů vede vzhůru do patra. Aby se ovšem člověk neunavil a měl se při šlapání po schodech čím zabývat, na všech stěnách jsou rodinné fotky, obrázky z cest, kalendáře a podobná umělecká dílka, takže si návštěvník připadá, jako by se ocitl nejen v bytě, ale i v docela solidní galerii.
Když dosupíte do tvůrčích dílen obou pánů, tedy žluté Alešovy, kde má mimo jiné sbírku brýlí pro každou příležitost, a cihlově červené Michalovy, které familiárně a skromně říká prezidentská, okamžitě zjistíte, že to jsou jejich nejdůležitější místnosti.
Pracovna je základ
„Máme tu všechno, co potřebujeme: počítač, mraky knih, archiv, pohodlná křesla, suvenýry z cest, samozřejmě i doplňky pro oko, tedy další část naší galerie, prostě samé potřebné a nezbytné věci pro naši práci a odpočinek. A hlavně hodně květin. Máme jich tolik, že jejich zalévání zabere skoro dvě hodiny,“ s úsměvy sdělili oba.
Koupelnu a záchod pánové moc ukazovat nechtěli, podobná zařízení s menšími úpravami či doplňky prý zná každý, a ani v poslední místnosti mezonetu, ložnici, se při prohlídce příliš nezdržovali. Jen na závěr představili ohromnou zrcadlovou skříň vestavěnou od podlahy až k vysokému stropu.
„Můžeme se pochlubit jednou praktickou specialitkou, kterou hned tak nějaký manželský pár nemá – máme všechno oblečení společné. Od ponožek přes spodní prádlo, kalhoty, košile, trička, obleky až po bundy a kabáty. Kdykoli něco nového na sebe koupíme, poslouží to oběma. Tedy kromě bot, ty jediné máme každý svoje,“ dodali domácí průvodci.
15. ledna 2019 |
