V roce 1520 byla hornická obec povýšena na svobodné horní město s plnou samosprávou a hospodářskými výhodami. Dnešní Jáchymov se brzy stal druhým největším městem českého království.
Šlikovský tolar
Stříbrná horečka začala už pár let předtím a trvala několik roků potom. Městu se díky nerostnému bohatství dařilo. V roce 1533 žilo v Jáchymově 18 tisíc obyvatel. Porovnání s dneškem? V současné době je to sotva šestina.
Pokud budete pátrat po kořenech měny Spojených států amerických, najdete je tady v koutu západních Čech. Takzvaný šlikovský tolar (pojmenovaný podle majitele panství hraběte Šlika) razili totiž ve zdejší mincovně už před 500 lety. Název dolar vznikl z německého výrazu pro první zlatníkové mince „talery“ (v češtině tolary).
Stříbro jednoho dne však „došlo“ a horníci naráželi jen na nikl či kobalt. Noční můrou byl pro ně tmavý kámen, jemuž neřekli jinak než černé či smolné blejno, čertův kámen. Do historie vstoupil ovšem jako smolinec.
Nakonec se dočkal slávy: ukázalo se, že obsahuje uran, který se nejdřív přidával do barev na sklo. Tím to nekončilo, o jeho vlastnostech, možném zdroji energie, ale i potenciálu ničivé síly se časem dozvěděl celý svět.
Z čítanky architektury
Pokud to vezmete od shora z historického památkově chráněného centra na kopci až do dolní lázeňské části města, tak budete nejdřív míjet patricijské domy nebo městské muzeum, na nichž se dochovaly prvky renesanční architektury.
Na cestě potkáte i zástupce pozdního funkcionalismu, několikapatrové sanatorium Běhounek. Je vsazené do svahu a vzniklo podle návrhu architekta Antonína Tenzera, žáka významného prvorepublikového architekta Pavla Janáka.
 |
Stavět se začalo v březnu 1974 a sanatorium bylo hotové za neuvěřitelných 19 měsíců. Celková cena se tehdy vyšplhala na 228 milionů korun. Nejmladší sanatorium dostalo jméno Curie a bylo dokončené počátkem devadesátých let.
Čím víc se přiblížíte lázním, na pastelově barevných fasádách domů bude přibývat zdobných secesních prvků. K rekonstrukcím lázeňských budov se naštěstí přistupovalo s pietou a respektem k originálu.
Nejstarší léčebná budova se jmenuje Agricola. Neoklasicistní stavbě z roku 1911 s prvky vídeňské secese se celých sto let ovšem říkalo jen Lázeňská budova. Lázeňské centrum nově nese jméno lékaře, který ve městě působil v polovině 16. století. Díky vzdělání a znalostem kromě medicíny „mluvil“ i do hornictví a hutnictví, vynalezl kupříkladu vodotěsný stroj.
Takto vypadala dobová místnost pro lázeňské procedury.
Osově řešená dvoukřídlá budova s atriem (navržená architektem Eduardem Zotterem) byla od začátku vybavená kabinkami, kde si lázeňští hosté kupovali radonové koupele a procedury. Větší rekonstrukce proběhla v roce 2009, před rokem přibyly aquacentrum a unikátní saunový důl.
Jeho prostor navazuje na místní historii, a tak se můžete zapojit, jako byste byli v důlní štole. Autoři se inspirovali původními chodbami s dřevěnými trámy a zavalenými kameny. Prý z toho důvodu raději na centrum dohlíží soška svaté Barbory od místního uměleckého řezbáře Antonína Dorazína.
V centru lázeňského areálu stojí Astoria,čtyři secesní budovy z počátku 19. století. Tehdy lázně přišly s novinkou: vytvořily první lázeňský komplex ubytování a léčení, toto spojení funguje dodnes. Nedávno přibyla moderní prosklená restaurace U Vodopádu.
Údolí uzavírá (pokud přijíždíte, tak naopak otevírá) impozantní neoklasicistní budova. Luxusní lázeňský hotel Radium Palace byl po otevření v roce 1912 považovaný za největší lázeňský dům Evropy. Doteď neztratil noblesní atmosféru, kterou stále umocňují původní prvky, například velká venkovní terasa, balustrády nebo krytá kolonáda.
Lázeňská budova Agricola, která je po pečlivé rekonstrukci, byla postavená v roce 1911.
Investorem v té době moderní stavby s neorokokovým interiérem se stala akciová společnost v čele s českým šlechticem a politikem hrabětem Silvou Tarouca (mimo jiné zakladatel krajinářského Průhonického parku, prezident dendrologické společnosti…).
Palác Radium zažil nejlepší éru potom, kdy si jej ve dvacátých letech pronajal známý pražský hoteliér Karel Šroubek. K nadstandardní léčbě patřilo i takzvané emanatorium, kde pacienti vdechovali radon a další podpůrné látky. Hotel během let vystřídal různé majitele i jména. Po roce 1989 se na fasádu vrátil jeho nejznámější název. Interiér a balneo provozy prošly v posledních letech rekonstrukcí.
Zářící léčba, zářivé výsledky
Po útlumu tradičního rudného hornictví na přelomu 19. a 20. století se ke slovu dostala voda, ovšem neobyčejná. V roce 1864 vytryskl při těžbě uranové rudy v hloubce několika set metrů termální radioaktivní pramen a zatopil část šachty.
Podnět k léčebným pokusům s radioaktivní vodou dali tehdy báňský inženýr Štěp a obvodní lékař Gottlieb, který na náměstí v domě pekaře Kuhna provozoval první soukromé lázně.
Bývalý horník Josef Prennig nosil léčivou vodu v dřevěných putýnkách do soukromých lázní doktora Gottlieba.
Vodu do nich nosil v dřevěné kádi bývalý horník Josef Prennig. Když v roce 1905 dorazilo z Vídně vědecké potvrzení o léčivosti vody (především na nemoci pohybového ústrojí), nic už nestálo v cestě. Radonové lázně fungovaly od roku 1906, ale oficiálním datem založení se stal 22. říjen 1911 při příležitosti otevření prvního lázeňského ústavu. Za dva roky potom se v Jáchymově léčilo téměř 2 500 pacientů. Zájem prudce rostl, v roce 1930 lázně ubytovaly již devět tisíc hostů.
Nová luxusní sanatoria i nečekané výsledky léčení přitahovaly společenskou smetánku a významné osobnosti, jezdit do lázní se stalo i módní záležitostí. Například T. G. Masaryk si Jáchymov vybral pro oslavu osmdesátých narozenin, odpočívali zde prezident Edvard Beneš, malíř Karel Švabinský, hudební skladatel Richard Strauss či autor indiánek Karel May.
Fyzička a dvojnásobná držitelka Nobelovy ceny Marie Curie Sklodowská, která objevila právě ve vzorcích zdejšího smolince nový prvek radium, přijela do lázní v roce 1925. Kromě návštěvy hotelu Radium odvážně sfárala i do dolu Svornost (nejstaršího dosud využívaného dolu v Evropě, kde těžili radium).
