První studenti zde zasedli do lavic před 85 lety. Položení základního kamene nové budovy Vysoké školy chemickotechnologického inženýrství 21. června 1925 se zúčastnil také prezident T. G. Masaryk.
Pět let předtím došlo k reorganizaci pražské polytechniky a v rámci Českého vysokého učení technického vzniklo sedm vysokých škol. Jednou z nich byla i VŠCHT. Zvýšený počet studentů se však jen stěží vešel do budovy chemického odboru v Trojanově ulici, a tak nová vysoká škola začala s výstavbou většího komplexu.
Alchymisty zná většina lidí z Werichova filmu jako šarlatány hledající kámen mudrců, ale mnozí z nich učinili zásadní objevy, které se dodnes využívají v chemii.
Alchymie se také vyučovala na pražské (Karlově) univerzitě vedle matematiky a astronomie. Praktická zjištění se z ní však stále více vydělovala a v první polovině 16. století se proti ní vymezil Georgius Agricola. V díle De re metallica libri XII. shrnul poznatky využitelné v hornictví a hutnictví.
Další zájem o chemii vzbudil rozvoj manufaktur a průmyslu, především textilního, barvířského, kožedělného, sklářského, hutnického a později potravinářského.
Rozvíjející se průmysl vyžadoval rozsáhlou infrastrukturu a znalosti, a tak v roce 1707 v Praze vznikla Česká stavovská inženýrská škola. „Na základě projektu Františka Josefa Gerstnera, který vycházel z modelu pařížské polytechniky, byla v roce 1806 přeměněna na Český stavovský polytechnický ústav, Pražskou polytechniku. Pražská polytechnika se původně skládala z matematického a chemického oddělení,“ popisuje škola ve své webové prezentaci.
V roce 1920 se Pražská polytechnika přeměnila v České vysoké učení technické, které zastřešovalo sedm vysokých škol, mezi nimi i Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství.
Absolvoval ji také v roce 1928 Vladimír Prelog, který posléze odešel do Švýcarska a v roce 1975 získal Nobelovu cenu za chemii. VŠCHT se v roce 1933 přestěhovala do nové budovy v pražských Dejvicích. Nedostudovaly zde ale ani tři ročníky, když vysoké školy uzavřeli nacisté.
Touha po symetrii
Pro laboratoře, auly, učebny, studovny a knihovnu bylo zapotřebí mnoho prostoru a vedení VŠCHT si vyhlédlo místo v Dejvicích, původní vsi připojené k Praze v roce 1922.
Architektem nové čtvrti byl jmenován Antonín Engel. Zkušený stavitel a teoretik studoval architekturu a pozemní stavitelství na ČVUT u profesora Jana Kouly a posléze ve Vídni u Otto Wagnera.
Schopnosti koncepce velkých územních celků s důrazem na funkčnost i estetiku prokázal v návrhu Letenské pláně, za který získal římskou cenu, a poté i jako magistrátní úředník a člen státní regulační komise pro Velkou Prahu. Významně tak ovlivnil dnešní podobu hlavního města.
Antonín Engel v komisi strávil nejplodnější čas svého života, nastoupil do ní krátce po čtyřicátých narozeninách a zúročil zde zkušenosti ze studií, soukromé praxe i teoretických konceptů. Dejvice dobře znal, bydlel v Bubenči a od roku 1927 na Hanspaulce.
Území bývalých vinic, polí, luk, hospodářských statků a stavení pojal jako nepopsaný list a navrhl novou moderní čtvrť s dostatkem zeleně, obytných domů i veřejných budov. Středobod tvořilo náměstí Vítězství ve tvaru podkovy, kolem kterého se mezi pravoúhlými ulicemi rozprostírá prstenec domů.
Dominantou byla hlavní budova ČVUT, za kterou pokračovala univerzitní třída s dalšími vysokoškolskými budovami. Zajištěna tak byla symetrie i dynamika prostoru. Svůj návrh však musel zakomponovat do stávající šachovnicové zástavby činžovních domů v Bubenči a schváleného územního plánu sousedící čtvrti Podbaba.
Stavba první budovy VŠCHT (dnešní budova A VŠCHT) byla dokončena v roce 1933.
Šalamounské řešení mu nakonec zajistilo vítězství ve veřejné soutěži a trvalou stopu v podobě města. Stavba začala podle priorit požadavků univerzity a jako první se tak stavěla budova VŠCHT v zadní části zamýšleného areálu. Bohužel k dokončení monumentálního projektu nedošlo. Další výstavba se zpozdila kvůli nedostatku finančních prostředků, nacistické okupaci a druhé světové válce.
Funkční a reprezentativní
Nová čtvrť měla představovat architektonickou bravuru a stavitelské mistrovství moderní doby a zároveň ladně navázat na stávající půdorys Prahy a blízkost Pražského hradu.
Estetické nároky se snoubily s funkčními požadavky nové městské části i vlády, která potřebovala budovy pro své instituce. Poněkud nudnější blokovou zástavbu nanejvýš šestipatrových bytových domů provzdušňují široké ulice v pravoúhlém křížení v oblouku kolem centrálního náměstí a zelené plochy. Souběžná výstavba mnoha objektů se postarala o udržení jednotné koncepce, čtvrť tak i po 80 letech působí moderně a zároveň si udržela genius loci a jistou noblesu první republiky.
Stavba první budovy VŠCHT (dnešní budova A VŠCHT) byla dokončena v roce 1933, druhá budova (dnešní B, kde sídlí mimo VŠCHT i ČVUT) přivítala studenty zemědělské a lesnické fakulty v roce 1937. Antonín Engel na první stavbě spolupracoval s architektem Severinem Ondřejem, na druhé s jeho učitelem Theodorem Petříkem.
Rozlehlost stavby zmírňuje funkcionalistické pojetí fasády členěním pravoúhlými nezdobnými sloupky a okny. Navzdory své velikosti budova působí subtilně a vzdušně. Přispívá k tomu i uzavřený dvůr, z kterého proudí do chodeb a místností denní světlo.
Budovu A lze celou obejít, budova B je také průchozí. Inspirace moderním funkcionalismem je patrná ve velikých oknech a otevřené konstrukci s nosnými sloupy po stranách. Vynikne tak široké kamenné schodiště s oblým úzkým kovovým zábradlím.
V podzemí hlavní budovy nacházejí studenti útočiště mezi přednáškami i po výuce. Kavárna Carbon slouží k odpočinku, setkávání i občerstvení. Točí tu pivo i limonádu, funguje výměnná knihovna i půjčovna deskových her. Její nová podoba vznikla rekonstrukcí budovy v roce 2011 a vypolstrované niky kopírují tvar těla v různých relaxačních pozicích.
Půdorys budovy připomíná loď - obdélníkovou palubu se šikmou špičkou. Důvodem je parcela tvaru lichoběžníku, která vznikla v síti ulic paprskovitě se rozbíhajících z kruhového náměstí. Učebny, laboratoře a kabinety jsou rozmístěny po obvodu hlavní chodby v každém ze tří pater, hlavní schodiště spojuje jednotlivá patra i dvě velké auly.
Kampus pro všechny
V roce 1952 se Vysoká škola chemicko-technologického inženýrství oddělila od ČVUT a získala nový název Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Dnes sídlí ve třech budovách v dejvickém kampusu a kromě tradičních oborů chemie se zaměřuje i na biotechnologie, nanotechnologie, nové zdroje energie, ekologii, potravinářství nebo kosmetiku.
V letech 2010-2017 procházely budovy VŠCHT rekonstrukcí, která jim vrátila původní vzhled s maximálním zohledněním současných požadavků na výzkum.
Dejvický kampus navazuje na Engelovu myšlenku univerzitního městečka a od roku 2015 spojuje VŠCHT, ČVUT, Univerzitu Karlovu, Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, Národní technickou knihovnu a městskou část Prahy 6.
Cílem je oživit místo a vtáhnout do dění nejen studenty a vědce, ale i širokou veřejnost a propojit vědu s uměním, kulturou i sociálně odpovědnými projekty. A pokud uvažujete o studiu na VŠCHT nebo se do budovy chcete jen podívat, přijďte během dnů otevřených dveří, které se konají 23. a 24. listopadu 2018 nebo 25. a 26. ledna 2019.
Slavný Ústav organické chemie má dům za miliardu. Říká se mu Květák
1. července 2014 |
