Pozoruhodná stavba Centre Pompidou stojí v centru Paříže nedaleko radnice. Okolní zástavbu převyšuje nejenom svojí velikostí: délkou 166 metrů, šířkou 60 metrů a výškou 42 metrů, ale hlavně architektonickým pojetím.
Provokující Centre Pompidou |
Příběh o stavbě Centre Pompidou přináší další epizoda francouzského seriálu Architektura (ČT2 v sobotu 18. února v 14:00).
Jde o moderní palác ze skla a oceli ve stylu architektury hi-tech. Většina infrastruktury budovy je vedena vně a není nijak zakryta. Naopak je dokonce barevně zvýrazněna.
V prosinci 1969 se prezident Georges Pompidou rozhodl vytvořit muzeum zasvěcené novodobému umění. Chtěl, aby byla přístupné co největšímu počtu lidí. Projekt italského architekta Renza Piana a Brita lorda Richarda Rogerse, spolupracujících s Gianfrancem Franchinim byl schválen v roce 1971. Autorsky se na něm podílel i architekt Jan Kaplický.
Centre Pompidou vyrostlo na prázdné ploše nazvané Plateau Beaubourg, která vznikla po demolici zdravotně závadných bloků domů ve 30. letech. V 60. letech zde bylo divoké parkoviště. Osmnáct tisíc metrů čtverečních zcela volné půdy bylo ideálním terénem pro velkolepý projekt.
Každý návštěvník si všimne barevného "potrubí", které ovíjí fasádu: modré pro vodu, zelené pro klimatizovaný vzduch, žluté ukrývá elektrická vedení a červené je určeno komunikacím (výtahům, hasicím a bezpečnostním zařízením).
Na stavbu byl vyhlášen mezinárodní konkurz, v němž zvítězili dva mladí, neznámí architekti, navíc cizinci.
"Pokaždé, když jsme slyšeli o kultuře, bylo nám s Richardem blivno. Měli jsme dojem, že jsme na hony vzdáleni typu téhle nafouklé soutěže, atmosféře okázalé události, která ji obklopovala," vzpomíná Renzo Piano. "A odpověděli jsme jako správní uličníci, prostě jsme si na zkoušející troufli udělat dlouhý nos."
Projekt Piana a Rogerse okamžitě vyvolal vášnivou polemiku, která se táhla několik roků. Došlo dokonce i k soudnímu procesu. Obdobně jako při stavbě Eiffelovy věže nadávky jen pršely: ropná rafinérie, pompidouleum, hangár, kupa šrotu, katedrála potrubí, urážka dobrého vkusu.
Vše je vidět, vše je vesele vystaveno na odiv. Za nic se není třeba stydět.
Celá koncepce budovy je založena na principu co největší mobilnosti. Původně dokonce celá patra měla být vertikálně pohyblivá. Podlaží měla zůstat prázdná a volně přestavitelná podle měnících se výstavních projektů. Bylo tedy nutné je zcela uvolnit od sítí a dopravních prvků (schodiště, výtahy), které by byly vedeny v exteriéru.
Prosklená železná konstrukce o váze patnáct tisíc tun je sídlem Muzea novodobého umění a knihovny, je zde i mnoho konferenčních sálů, centrum průmyslové tvorby a střediska výzkumu moderní hudby.
Centre Pompidou
|
Centre Pompidou bylo poprvé otevřeno v roce 1977. Národní centrum umění a kultury Georgese Pompidoua je častou zastávkou výletů turistů z celého světa.
Je těžké prohlásit o centru, že je krásné. Lepší by bylo říci, že je čilé, inteligentní, je jako děti, které se neustále vrtí a přivádějí tak k zoufalství rodiče, kteří se je chystají vyfotografovat. Právě takhle zůstává stavba živoucí a dnes, po více než třiceti letech, to dokazuje. Pompidouovo centrum, kam denně zavítá přes pětadvacet tisíc lidí, mnohonásobně překonalo nejbláznivější naděje svých zakladatelů a tvůrců.
