Sociální byty, které se ve Francii staví pro občany s omezenými příjmy, se financují ze státních půjček. Jean Busquet, starosta města, velmi stál o práci mladého architekta Jeana Nouvela a také chtěl oživit podobu města.
Velký bytový komplex Nemausus vznikl v místech, kde byly původně jen průmyslové sklady. V blízkosti pak stálo nepříliš malebné sídliště ze 60. let.
Nouvel se rozhodl zcela opustit tehdejší způsob výstavby levných bytů pro chudé se stísněnými malými pokojíky a maličkou koupelnou 1,5 × 2 m bez přístupu světla. V padesátých letech minulého století se ve Francii dokonce stavěly menší byty než kolem roku 1920.
Projekt Nemausus tvoří dva domy, které navrhl Jean Nouvel.
Jean Nouvel tak šokoval dvou i třípodlažními byty s plochou 90 až 160 m2. Náklady na stavbu snížil tím, že použil sériově vyráběné díly pro průmyslové objekty.
Třeba velké čtyřkřídlé skládací dveře, jimiž lze otevřít obývací prostor na terasu, nejsou nic jiného než model pro hasičské garáže. Ovšem vylepšený, se snadnou manipulací, dokonalou zvukovou a tepelnou izolací.
Příběh hodně netradičního sociálního bydlení zachycuje další epizoda z francouzského seriálu Architektura (ČT2 v neděli v 15:30).
Jak se (ne)obcházejí zákony
Jean Nouvel použil jako tvar jednoduchý kvádr, který zdvihl na les pilířů. Tím získal prostor pro parkování, protože stavět podzemní garáže k sociálním bytů zákon zakazuje.
V zemi vyhloubil ještě nový prostor, takže auta sice stojí venku, ale zvenčí vidět nejsou a jsou zakrytá. Pilíře stojí po pěti metrech, aby mezi nimi mohla parkovat dvě auta.
Kovové "plachtoví" nad střechou i další prvky vytvářejí dojem velké lodi. Problém s nakloněným zábradlím, které vadilo bezpečnostní komisi, vyřešil Nouvel použitím kovových mřížkovaných tabulí tak, aby působilo dojmem pevného zábradlí. Dnes je obyvatelé používají i jako lavičky v parku.
Dveře na terasy se sériově vyrábějí, ale pro hasičské stanice!
Pod budovami postavenými na pilířích jsou místa na parkování.
Schodiště připevnil k fasádě, spojovací chodby probíhají po vnější straně budov orientované na sever. Na jižní stranu směřují terasy, každý byt má tak minimálně k dispozici dalších 15 m2.
Mezonet jako standard
Nouvel chtěl, aby lidé získali co nejvíce životního prostoru. Chtěl dokázat, že lze postavit byty s plochou o 30 až 40 procent větší za stejnou cenu jako malometrážní.
Jeho mezonety jsou dispozičně velmi jednoduché: ve středu či po straně bytu je centrální blok (v něm se našlo místo pro kotel, toalety a velkou skříň ve zdi), který odděluje kuchyň od obývací části.
Pohled na střechu jedné z budov
Na jižní stranu směřují terasy k bytům, každá má minimálně 15 metrů čtverečních.
Jean Nouvel* 1945 V Praze je autorem budovy Zlatý Anděl. Jeho ateliér, který založil v roce 1994 s Michelem Pélissiém, má 140 zaměstnanců, řadí se mezi největší ve Francii. Má pobočky v Londýně, Kodani, Římě, New Yorku, Madridu a Barceloně. Získal řadu prestižních ocenění, mezi nejvýznamnější patří Pritzkerova cena, Aga Khan Award, Wolfova cena za umění a další. |
Nenajdete tu žádné další přepážky či dveře. Do horního podlaží vedou kovové schody (opět sériově vyráběné pro průmyslové objekty).
Tam je velká koupelna s denním světlem. Obývák lze otevřít na terasu pomocí vylepšených garážových vrat pro hasičské stanice. Některé byty mají i tři podlaží.
V domech byl zákaz cokoli měnit nebo vylepšovat pohledový beton. Jenže ve Francii spousta věcí dopadá podle hesla, že povolené je i to, co je zakázané. Lidé si tu dnes upravují byty podle svých možností i vkusu.
Nepodařilo se pouze jediné: aby nájmy bytů, které se postavily za stejné peníze jako malé, nebyly vyšší.
A tak lidé platí za "luxus" čtverečních metrů. Vyšší nájem sem pak často přivádí nikoli chudé, ale spíše umělecky zaměřené jedince, kteří oceňují zajímavou architekturu.
