Nudnou a snadno přehlédnutelnou stavbu od Patrika Kotase nenajdete. To platí i o jeho poslední práci. Osm paprskově se rozevírajících stožárů po obvodu vnitřního kruhu, jež odkazují na historický název lokality Koruna, má uprostřed umístěnou vodní nádrž s osvětlenou fontánou.
Přestavěná křižovatka Koruna v centru Hradce Králové (1. 8. 2016).
Záležitost je to na pohled efektní, ale podle kritiků pro kruhový objezd a obyvatele Hradce zbytečná. „Fontány patří do parků, na náměstí, prostě tam, kde mají smysl,“ říká architektka Věra Konečná.
Veřejnost však popudily hlavně sloupky, další součást objezdu, jimž se začalo říkat napichovátka na cyklisty (podívejte se na video). Ty tvoří hranici mezi chodníkem a cestou pro cyklisty, otevírají se směrem ven z cyklistické stezky a večer svítí, takže by podle architekta Kotase neměly být nebezpečné.
Trnová koruna, jak začali lidé novou křižovatku a objezd označovat, stála místo původně plánovaných 65 milionů více než 120 milionů korun z městského rozpočtu. Žádné dotace město nedostalo.
Oceněná stavba, na kterou kálí holubi
Větší diskuse než kolem kruhového objezdu se však už několik let vedou nad stanicí metra Střížkov na Proseku, která byla otevřená v květnu 2008. Stavba si vysloužila mezinárodní ocenění od Evropské asociace ocelových konstrukcí (ECCS), která oceňuje každé dva roky významné stavby z oblasti ocelových konstrukcí.
Střížkov tvoří velká oceloskleněná konstrukce, svým půdorysem připomínající kapku vody či velrybu. Na dvou masivních obloucích, které vedou v ose stanice, je pak zavěšená celá konstrukce. Nechybí zde podchod pod Vysočanskou ulicí.
Fotogalerie |
Hodnocení stavby? Nepřehlédnutelná, krásná, předimenzovaná, předražená. Nadzemní část totiž vyšla asi na 600 milionů korun, celá stanice na 1,3 miliardy. To samozřejmě v porovnání se stanicí Kolbenova za 100 milionů (nadzemní část) nevyznívá právě levně.
Střížkov však trápí nejen pořizovací náklady, ale také holubí exkrementy. Podle mluvčího dopravního podniku Jiřího Štábla nelze kvůli podobě konstrukce v klenbě stavbu ochránit. Ani bodliny, ani elektronické plašiče opeřené znečišťovatele neodradí. Čištění jednou za rok nestačí, na víc nemá dopravní podnik finance (více zde). Nevyšel ani architektův nápad se zelení uvnitř. První rostliny zahubila zima, mrazuvzdorné zase uschly.
Stanice metra Střížkov
Střížkov si vysloužil i ostrou kritiku ze strany odborníků. Adam Gebrian, jenž získal prestižní titul „Architekt roku 2015“ a soustavně se věnuje zejména architektuře ve veřejném prostoru a novým stavbám placeným z veřejných zdrojů, ji dokonce označil za nejhorší stanici metra.
Je totiž zastáncem utilitárního pojetí metra, zatímco Patrik Kotas navrhuje dopravní stavby jako monumentální městotvorné prvky. Často ovšem hodně složité a předimenzované, což je vidět i na tramvajových zastávkách na Barrandově. Také ty vyvolávají hodně otázek, zejména s ohledem na okolí a skutečnost, že zde nastupuje jen pár cestujících.
Patrik Kotas je však jeden z mála architektů, kteří se specializují na dopravní stavby, lze dokonce tvrdit, že v tomto ohledu nemá v Česku konkurenci.
„Dopravní monopol architekta Patrika Kotase z velké části vyplývá z jeho blízké spolupráce s největší českou projektovou a inženýrskou firmou specializovanou na dopravní stavby, s pražským Metroprojektem. Ten získává zakázky převážně formou obchodní soutěže, kde nehraje architektura ani okrajovou roli, jde jen o peníze. Kotasův ateliér pak figuruje jako subdodavatel architektonického řešení,“ vysvětluje Karolína Jirkalová, významná teoretička a kritička architektury.
Tramvajové zastávky na Barrandově vyvolaly řadu emocí.
Architekti se oficiální kritice vyhýbají. „Hodnocení architektury je totiž disciplína sama o sobě, stejně jako kritika jiných druhů umění. Vždy tuto kritiku provádí nikoliv aktivní autor, který by byl nařčen ze střetu zájmů, ale nezávislý kritik,“ vysvětluje Ing. arch. Petr Lešek ze studia Projektil architekti a člen České komory architektů.
Právě ta se v posledních dnech vyjádřila k situaci s výstavbou trasy metra D a apelovala na dodržení základních požadavků, jež mají být v případě zadávání veřejných zakázek ve stavebnictví naprostým standardem: transparentnost celého procesu, výběr zhotovitele stavby na základě kvality, nikoliv ceny a na nezávislé posouzení více návrhů odbornou porotou. (čtěte Pražany trápí vzhled stanic metra D)
Magistrát vysvětluje, že smlouvy byly uzavřeny již před několika lety a jejich zrušení by stálo další peníze. A na soutěž už není čas. Vzhledem k tomu, že se ale termín výstavby výrazně posune kvůli problémům s pozemky, hlavně druhý důvod až tolik neplatí. Na trase metra D má spolupracovat i Patrik Kotas.
Lochkovský most
K oceněným stavbám, pod nimiž je podepsaný Patrik Kotas společně s architektem Petrem Šafránkem, patří i Lochkovský most nad Radotínským údolím v Praze, součást Pražského okruhu. Získal ocenění Steel Design Awards, bohužel hned po dokončení začal vykazovat první praskliny ve svarech ocelových pásnic.
Stavební firma Bögl a Krýsl totiž v rámci úspor (dosáhly asi 20 milionů z celkové téměř miliardové ceny) nahradila ocelové šikmé vzpěry betonovými a původní celoocelovou desku betonem vyztuženým čtyři metry širokými ocelovými lamelovými pásnicemi. To samozřejmě není vina architektů.
Jenže právě pásnice praskají, přičemž na toto nebezpečí upozorňovala už v průběhu stavby Miloslava Pošvářová, tehdy expertka společnosti Mott MacDonald, kterou si najalo Ředitelství silnic a dálnic.
Lochkovský most v Radotíně
Stavba pražského obchvatu u Zbraslavi
Most vypadá skvěle, ale krása může být v tomto případě hodně ošidná. Most má jednu příčně nedělenou konstrukci v půdorysném oblouku, s tou se na dálnicích jen tak nepotkáte. Dělená konstrukce pro každý směr pomáhá údržbě a pokud je nutná oprava, lze převést dopravu na druhý profil. Architekti však jen vyhověli přání zadavatele, který si přál něco atypického.
A tak vznikl nejvyšší most v Praze (65 m), o polovinu vyšší než Nuselský most. Celá stavba má hmotnost přibližně 20 tisíc tun, na ocelovou konstrukci bylo použito 4 700 tun oceli. Celková délka mostu, jenž je součástí Pražského okruhu, pak dosahuje 461 metrů.
Patrik Kotas* 1964 v Praze, absolvent Fakulty architektury ČVUT v Praze. Absolvoval odbornou stáž na l ́Ecole d’Architecture de Versailles v Paříži. V roce 1993 založil vlastní architektonické studio, specializuje se na dopravní projekty. Přednáší na ČVUT v Praze, je hlavním architektem pro město Praha a její dopravní infrastrukturu. |
Patrik Kotas je autorem i nádraží v Hradci Králové.
Nejznámější stavby architekta Patrika Kotase- stanice metra Střížkov, Rajská zahrada a Lužiny - návrh trasy Metra D - design metra M1 - Lochkovský most - tramvajová trať Hlubočepy–Barrandov a zastávky tramvají - návrh rychlodráhy na letiště v Praze - terminál MHD v Liberci, autobusové nádraží a tramvajová vozovna - design sedaček pro nové pražské tramvaje, design tramvaje 15T ForCity - rekonstrukce stanice Praha - Hlavní nádraží - nová podoba Riegrova náměstí v Hradci Králové - křižovatka U Koruny v Hradci Králové - terminál MHD v Hradci Králové - autobusové nádraží v Hradci Králové - fontána u Domu kultury v Liberci - spoluautor územního plánu Hradce Králové - přístaviště v Lovosicích a v Nymburce - revitalizace centra Kostelce u Křížků - vila v pražském Slivenci |
