Od přiznání vzájemné přízně uběhl rok. "Žijeme způsobem jako každý jiný pár v tomto městě," říká Roman Onderka, první muž města Brna, v rozhovoru pro MF DNES. - čtěte Primátor Onderka a náměstkyně Javorová: Jsme partneři
Přesně před rokem jste prožil ne právě lehké období. "Praskl" váš partnerský vztah s tehdejší první náměstkyní Barborou Javorovou. Jak žije Roman Onderka a Barbora Javorová rok poté?
Spolu v jedné domácnosti a aspoň doufám, že způsobem jako každý jiný pár v tomto městě.
Co se ve vašem životě od té doby změnilo?
Za poslední rok toho bylo hodně. Kromě toho, že mi přibyly nějaké šediny, se dost změnilo v práci i doma. Od prosince loňského roku jsem rozvedený, to je zásadní změna v životě. A v práci mám nového náměstka, to je zásadní změna v práci. Obě se samozřejmě nějakým způsobem podepíší na fungování člověka. I když musím říct, že v mém případě méně než u jiných, protože práci věnuji strašně moc času.
Jak se má vaše partnerka?
Doufám, že dobře. Pracuje na Masarykově univerzitě. A je stále členkou zastupitelstva města Brna, takže zastupuje Brňany, od kterých dostala mandát. Myslím, že žije normální život v normálním městě.
Diskutujete spolu doma o politice?
Strašně málo, protože já přijíždím domů většinou až v nočních hodinách a brzo ráno vstávám. Náš čas na diskuse je velice malý. A když tu chvilku máme, máme určitě spoustu jiných témat, politika je až na druhém místě. Z mého pohledu je totiž zaměstnání.
A z jejího pohledu? Nemá ambice se do politiky vrátit?
To není otázka pro mě.
Před necelými třemi lety jste byl poměrně neznámý člověk. Jak dlouho vám trvalo, než jste si zvykl na popularitu?
Popularita je strašně křehká nádoba. A navíc Brno je černobílé, politika je černobílá, to znamená, že člověk je buď dobrý, nebo špatný. Lidí, kteří řeknou "tohle jsi primátore udělal dobře", je vždycky méně než těch, kteří řeknou "tady se mi nelíbí tohle" nebo "tady bych si to představoval jinak". Takže to není o popularitě, ale o známosti. O tom, že mě lidé potkávají na ulici. První dva měsíce jsem si na to musel zvyknout. Ale i dnes by nám všem neuškodilo, kdyby bylo v politice někdy více soukromí.
Může se primátor, jakožto známá osoba, třeba opít?
Pokud piji alkohol, dělám to proto, že mi chutná, a ne abych se opil. Ale samozřejmě každý, kdo jde do politiky, musí počítat s tím, že ho lidé budou hodnotit podle jeho chování.
A jste ještě natolik svobodný, že si můžete zajít večer do města jen tak inkognito na víno nebo pivo?
Ano, jsem stále tak svobodný. Když najdu chvilku času v diáři, mám možnost vzít partnerku nebo kamarády a jít na skleničku vína. Ale čas je velký nepřítel a takových chvilek je velmi málo.
Kolik z vašich večerů v týdnu je pracovních?
Skoro všechny. Vypadá to jako nadsázka, ale je to tak. Pokud zrovna nemám povinnosti jako primátor a přijdu domů třeba v sedm večer, což se stává málo, tak si stejně připravuji nějaké věci do práce nebo studuji nebo něco píšu. To k té práci prostě patří. Času, kdy má člověk opravdové volno, je vážně málo. Primátorský post a politika vůbec je totiž úvazek na čtyřiadvacet hodin denně.
Neomrzely vás ještě všechny ty rauty, plesy nebo premiéry, kam jako primátor musíte téměř povinně chodit?
Přiznám se, že na takových akcích mám málo času si dát i něco na jídlo, takže neomrzelo, protože pořád doufám, že na mě zbude nějaký ten zákusek. Ale vážně, takové akce jsou většinou spojené s věcmi, které se podařily podpořit, zařídit, dohodnout. Je to určitý výsledek práce politiků. A na druhou stranu jsou i příjemné, třeba zrovna ta divadelní představení. Když se zhasne, nemám jako primátor povinnosti. Můžu se odreagovat.
Šel jsem na 1. FC Brno a jsem rád, že vyhráli
Kdy jste naposledy přišel domů, sedl si třeba k televizi a řekl si, že máte volno?
Teď po dlouhé době o Velikonocích. A bylo to velmi příjemné. A pak jsem si taky udělal čas, abych šel podpořit brněnské fotbalisty na zápas. Jsem rád, že konečně vyhráli.
A vy sám sportujete?
Mám na to málo času. Teď se snažím dostat do diáře termín, kdy bych mohl chodit zase hrát squash nebo tenis. Protože se potřebuji hýbat, sport ke mně patří, a pokud nic nedělám, ubíjí mě to. A navíc fyzičku potřebujeme všichni.
Řešíte i to, jestli vám třeba nenarostlo bříško?
Přiznám se, že to moc neřeším. Ale na těle mám takové signální body. Například když mě začnou víc bolet kolena, vím, že musím dát kilo dvě dolů. A jsou dvě možnosti. Buď si odpustím v jedenáct večer čokoládu, nebo si jdu zahrát na půl hodiny squash.
A s kým hrajete? Máte třeba kamarády z doby, kdy jste ještě nebyl primátor?
Lidé přicházejí a odcházejí. Nemám čas na to, abych se mohl stýkat třeba s kamarády z bývalého zaměstnání. Ale loni se mi snad poprvé podařilo přijet na slezinu našeho ročníku. To byla výjimka.
A v politice máte přátele? Jde to vůbec?
Jde to. Politika je o tom, jaké máte vize, jak dojít k cílům, jak je prosazovat. Politici jsou buď takoví, že všechno řeší v osobní rovině, a to jsou špatní politici. Protože ti brzo skončí buď s žaludečními vředy, nebo s problémy ze stresu. Nebo jsou lidé, kteří si umí manažersky naplánovat čas, rozlišují práci a zábavu, a když si jdou s někým sednout, můžou se bavit sice o politice, ale i o běžných věcech - od sportu přes muziku až po životní zkušenosti.
Počkejte. Před chvilkou jste řekl, že trávíte většinu času v práci. To je manažerské plánování času?
Ne celý, většinu. To je rozdíl.
Po vašem zvolení do funkce jste přiznal tři slabiny: že nemáte vysokou školu, že neumíte anglicky a kouření. A tvrdil jste, že s nimi začnete něco dělat. Jak na tom pracujete?
Přiznám se, že s angličtinou stále zápasím. Třeba i když jedu na dovolenou do zahraničí, snažím se to spojit i se školou, protože to považuji za důležité. A studuji na Vysokém učení technickém MBA a doufám, že to dokončím. Naštěstí je to studium víkendové. Ale i tak je to na mně vidět. Třeba dnes na červených očích, protože jsem se včera do tří do rána učil.
A co to kouření?
S tím také zápasím, ale bohužel zatím bezúspěšně.
Jaké další slabiny jste u sebe objevil za ty tři roky v politice?
Strašně moc. Žádný člověk není dokonalý, říkal jeden klasik. A je to pravda. Každý má mnoho slabin, ať už vizuálních, které jsou vidět na první pohled, nebo skrytých, které se projeví třeba při stresových situacích. Ty moje tři, o kterých jsme se teď bavili, jsou vizuální, jsou vidět. Ty ostatní neřeknu. Moji oponenti by je využili.
Nedávno jste se stal místopředsedou ČSSD. Co když vaše strana vyhraje předčasné parlamentní volby, myslíte si na post ministra dopravy?
Když jsem nastupoval na post stínového ministra dopravy, řekl jsem, že je pro mě Brno prioritou. A také předseda Jiří Paroubek prohlásil, že stínový ministr ještě neznamená ministr. Ale všechny tyhle úvahy jsou předčasné, nikdo totiž neví, jaká bude vláda a jaká bude koalice. A vlastně vůbec, která strana vyhraje. To nechme na lidech, oni to za nás vyřeší.
I proto se nederete na kandidátku do Poslanecké sněmovny?
Jasně jsem prohlásil, že do Poslanecké sněmovny kandidovat nebudu. Brno je pro mě srdcovou záležitostí a nerad odcházím od rozdělané práce.
A post místopředsedy? Pomohl vám nějak?
Obě tyhle funkce mi umožňují více ovlivňovat dění ve prospěch Brna, více prosadit názory. Jinak se pro mě nezměnilo nic, členem předsednictva jsem dlouho, takže časové vytížení je stejné. Funkce, které mám, mohou přispět jedině k tomu, aby se nám podařilo v Brně udělat více lepších věcí a aby byl slyšet hlas primátora tohoto města, potažmo politika Romana Onderky.
Máte pocit, že teď byl slyšet málo?
Neřekl bych, ale bude slyšet více.
Čím se momentálně jako primátor nejvíc zabýváte?
To nejde určit, čím nejvíc. Řádově mi rukama projde pět až deset knih, každá má kolem patnácti záložek. Třetina z nich jsou dokumenty čekající na podpis. Třetina jsou dopisy, stížnosti nebo připomínky, na které buď odpovídám, nebo je dávám k posouzení na odbory. A třetina jsou žádosti o záštitu nebo setkání.
Mimochodem, kolikrát denně vám zvoní telefon?
To jsem nikdy nepočítal, ale hodněkrát. Když to nemůžu zvednout, snažím se volat zpátky.
Vraťme se k Brnu. Kometa míří do extraligy. Budete příští rok chodit fandit?
Samozřejmě. Asi mě neuvidíte na všech zápasech, ale když budu moct, pokusím se zhlédnout všechny.
Ještě jedna věc hýbala v posledních dnech Brnem. Že jste zatrhl dotaci pro festival gay a lesbických filmů Mezipatra. Souvisí tohle vaše rozhodnutí s tím, že vaší partnerkou je žena, která nedávno byla první tváří KDU-ČSL?
Vždycky, když jsem dělal nějaký krok, nedělal jsem ho ve vztahu k lidem blízkým nebo vzdáleným. Je to o odpovědnosti vůči lidem v Brně. Primátor nemá ten přepych, že by si mohl dovolit jednat způsobem, aby vyhověl jednomu na úkor statisíců.
