Štědrovečerní neštěstí z roku 1953 si Šakvice na Břeclavsku připomínají dodnes. Srážka dvou vlaků tehdy skončila děsivou bilancí – vyžádala si 106 mrtvých a 102 zraněných.
„Plánujeme si ji připomenout na obci i ve škole malou pietní vzpomínkou a položením květin u pamětní desky na nádraží,“ podotýká starostka Šakvic Drahomíra Dirgasová (STAN).
Houkání vlaku ji děsí i 60 let od nehody. Na Štědrý den zemřelo 106 lidí |
Co se před sedmi dekádami stalo? Rychlík R4 jedoucí z Prahy do Bratislavy rychlostí 86 kilometrů v hodině narazil na Štědrý den do konce osobáku č. 718 z Brna, který stál asi kilometr před železniční stanicí.
Dával totiž přednost jinému, protijedoucímu rychlíku od Bratislavy. Nejdříve měl tedy do stanice dorazit tento spoj, poté až osobní vlak, v němž seděli ti, kteří se vraceli domů z odpoledních směn, i vojáci s povolenkou strávit svátky doma. Zkrátka všichni, kteří se těšili na vánoční pohodu s rodinami. V zavazadlech tak přepravovali třeba likéry, pomeranče a rozinky s datlemi či hračky pro děti.
Někteří z místních však byli netrpěliví - vždyť vlak stál - a rozhodli se vystoupit. Vylezli proto po příkrém srázu a vydali se do svých domovů cestou přes pole. Těmto cestujícím, jimž se nechtělo čekat, jejich spěch zachránil život. Osobní vlak totiž do Šakvic už nedorazil.
Rychlík s téměř dvousettunovou parní lokomotivou rozdrtil zezadu jeho dřevěné vagony, celkem osm osobních a jeden služební vůz. Lokomotiva osobáku se nárazem utrhla a dojela až na šakvické nádraží. Rychlíku se poškodil tažný vůz, další dva srážka zničila a jeden těžce zdemolovala.
Příčinou neštěstí byla lidská nepozornost. Za tragédii mohl strojvedoucí spolu s topičem rychlíku, kteří usnuli. Nesledovali polohu návěstidel ani dávaná znamení, nereagovali ani na pokyny rychle jedoucí vlak zpomalit. Pozdější vyšetřování ukázalo, že se před cestou posilnili vínem. Vlakvedoucí, který přistoupil v Brně, si ničeho nevšiml. Společně tak tito tři muži zapříčinili železniční neštěstí, které dosud „číselně překonala“ jediná nehoda, a to v roce 1960 u Stéblové na železniční trati z Pardubic do Liberce.
Za pomoc pocta od prezidenta
Zanedlouho po srážce dorazila pomoc. Veřejnou bezpečnost informovalo o neštěstí železniční oddělení ve čtvrt na dvě. Na místo postupně přispěchali zaměstnanci dopravy a ministerstva vnitra, podíleli se také příslušníci Československé armády, požárních sborů, zdravotního personálu i civilisté.
Zpráva se rychle šířila a u kolejiště se začali hromadit místní, aby zjistili, co se stalo. Mrtvé, kteří nepocházeli jen z jižní Moravy, ale i dalších koutů Česka a Slovenska, přesunuli záchranáři do nádražního skladiště, v některých případech byli identifikováni jen podle oblečení či částí těl. Zranění putovali do nemocnic v okolí a trosky odklízely jeřáby. O neštěstí informovalo Rudé právo o tři dny později. „Je větší počet mrtvých a raněných,“ stálo v článku.
Verdiktu se viníci dočkali 17. července 1954, lidový soud v Brně vynesl rozsudek za trestný čin obecného ohrožení. Strojvedoucí Ambrož Růžička dostal pět let vězení, topič Štefan Adamec čtyři roky a vlakvedoucí Josef Hubač tři. Škodu na obou vlakových soupravách vyčíslil soud na pět milionů korun.
Asi třicet lidí, kteří se po nehodě vydali na pomoc, dostalo od prezidenta republiky Antonína Zápotockého vyznamenání. Mezi oceněnými byla třeba také členka dobrovolného požárního sboru z blízkých Staroviček Jarmila Klecandrová, která převzala ve Španělském sále Pražského hradu vyznamenání Za hrdinský čin, když „prokázala příkladnou obětavost a odvahu při záchranných pracích při vlakovém neštěstí“.
Bezmála šedesát dlouhých let trvalo, než se v Šakvicích objevila deska, která oběti železniční tragédie připomíná. Od 13. prosince 2011 byl žulový obdélník s krátkým textem umístěn na historické nádražní budově. Ta letos prošla rekonstrukcí, pamětní deska tak dnes visí na novodobé přístavbě.