Spor se táhne od roku 2015, kdy inspektoři objevili pět problematických vzorků. Množství přidané, a tedy nechtěné, vody se u nich pohybovalo od 24 do 87 procent. Případ už dvakrát projednával Krajský soud v Brně a dvakrát také Nejvyšší správní soud. Dnes Ústavní soud vrátil kauzu opět na začátek.
„Na víno dovážené ze zemí mimo Evropskou unii je potřebné speciální osvědčení. Došlo k názorové neshodě mezi krajským a nejvyšším správním soudem, jakou povahu to osvědčení má. Ústavní soud dospěl k závěru, že je důležité k potvrzení kvality a nezávadnosti dováženého vína a mělo by postačovat k tomu, aby ten, kdo s tímto vínem nadále pracuje, nebyl postižen správním trestem od inspekce,“ vysvětlil soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček s tím, že sankce a pokuty jsou vždy tím krajním řešením.
Soudci se přiklonili k prvnímu rozhodnutí
Podle Šimíčka měl Nejvyšší správní soud vznést předběžnou otázku k Evropskému soudnímu dvoru, aby vydal výklad práva ohledně osvědčení.
„Pokud měl pochybnosti, měl vznést dotaz. To se však nestalo,“ konstatoval Šimíček.
Jak kauza nakonec dopadne si netroufal odhadovat. Soudci Ústavního soudu se v aktuálním rozsudku přitom nejvíce klonili hned k prvnímu rozhodnutí krajského soudu.
„Případ nebyl jednoduchý. Ústavní soud se nejvíce přiklonil k úplně prvnímu rozhodnutí. To zdůrazňuje, že důvěra v evropské osvědčení není bezmezná, ale pokud by se měla vyvrátit garance kvality a zdravotní nezávadnosti, tak je to na aktivitě správního orgánu - inspekci, aby pochybnosti vznesl,“ okomentoval soudce zpravodaj.
V tomto rozsudku soudci nerozhodovali o tom, jak špatné bylo nakládat s nekvalitním vínem. Ale o tom, kdy dovozce nebo prodejce má dostat za přestupek trest.
„Pokud tam jakékoli indicie a pochybnosti byly, pak to bylo primárně na správním orgánu, tedy inspekci, aby dovodila, že vinařství mělo mít pochybnosti a větší obavy. Mohla také zpochybnit, jak bylo s vínem manipulováno,“ dodal soudce.
