Na parkovišti v Pavlově na Břeclavsku o půl deváté ráno přešlapuje desítka můžu pokuřujících cigarety, na nohou mají pohorky a v rukou igelitky s chlebem a paštikou.
Desítka vyvolených vězňů dostala šanci zapojit své síly do boje se žlutě kvetoucí rostlinou, mnohdy vysokou až do pasu, která je v těchto týdnech v největším rozkvětu a přichází tak nejlepší čas ji vytrhnout z pálavské země.
 |
„Já nic nevidím“, křičí jeden vězeň na druhého. „To nevadí. Hlavně, že tu jsme,“ směje se druhý.
Dušan Vašek si odpykává svůj trest už několik let, od zimy do zimy ale pracuje na vinohradech. „Makáme od Mikulova až po Pohořelice,“ odpovídá na dotaz hlavního vedoucího výpravy, skauta Igora Forgače.
Také ostatní netráví čas jenom ve vězeňské cimře. „Celé dny jsem na stavbě, vracím se kolem čtvrté páté. Aspoň mi to utíká,“ popisuje Stanislav Kos, kterému zbývá rok do propuštění.
Práce v terénu tak pro ně není nic nezvyklého. Na trhání borytu se prý těšili, přestože by si mohli raději vydělávat kapesné na brigádách.
Zdroj barviva se vymkl z rukou
Invazivní rostlina se na Pálavě likviduje již osm let. Nejúčinnější je vytrhnout ji ručně i s kořenem a odhodit ji na zem, aby uschla. „Chemicky to nejde, protože by se tím zničily i ostatní rostliny a na ně navázaní živočichové, kteří jsou tady chránění. A kombajn se na svahy nedostane,“ vysvětluje Forgač.
Celkem se za pár týdnů musí vytrhat 23 hektarů, což je přibližně plocha 32 fotbalových hřišť. „Kytku musíte chytnout u kořene a tahat, jako když děda tahal řepu,“ oznamuje zmatené skupince Forgač.
Žlutý boryt už se ovšem díky práci ochranářů a dobrovolníků nenachází na svazích u Děvína na každém kroku. Na prudkém svahu jej tak vězni musejí pečlivě hledat. „Hurá, hlásím, že jsem poznal jeden,“ volá vítězně jeden z nich.
Jižní Moravu sužuje „nebeský strom z pekel“. Kvůli teplu se rychle šíří |
Aby trestanci bezmyšlenkovitě nevytrhli nějakou chráněnou rostlinu, dostali pečlivou instruktáž a někteří i jeden exemplář sebou. „Chlapi, raději si všechno nechte zkontrolovat desetkrát. Kdo si není jistý, ať si vezme i jeden do ruky a jdeme,“ naviguje kaplan z břeclavské věznice Daniel Blažek, který má výpravu trhačů hlídat.
Když už si je každý jistý tím, co má vlastně trhat, jde práce rychle. Vězni postupně stoupají dál a dál do kopce, v rukou drží i trsy plevele. S hodinovým odstupem za nimi pak vyrážejí studenti břeclavského gymnázia. Aby se s vězni nepotkali, trhají o kus dál.
Krásně kvete a voní. Nezdolná klejicha přitom ohrožuje i mandloňové sady |
Boryt barvířský není v Česku původní, doputoval sem ze Středomoří. Dříve se používal jako barvivo, jeho listy totiž po zkvašení pustí modrou barvu, kterou používaly brněnské textilky na své látky. „Jak teď máme řepková pole, tak dříve zde bývala pole s borytem. Lidé si to i sázeli do předzahrádek,“ líčí Forgač.
Větrem se však semínka roznesla na chráněné stepní trávníky, kde nyní boryt vytlačuje vzácné druhy rostlin jako pálavský klenot kosatec nízký nebo ozdobné kontinentální trávy kavyly.
