Škody, které vysoké stavy spárkaté zvěře způsobují, v posledních letech neúměrně narůstají.
„Ty částky v celkovém součtu dosahují řádu miliard korun. S problémy se potýkají nejen vlastníci a uživatelé lesů a zemědělské půdy, ale dochází i k vážnému poškození přírody v chráněných územích. Někdy je to přímá likvidace rostlin okusem či vyrytím, často jsou tak ohroženy celé populace chráněných druhů, jako jsou orchideje či mečíky. Prakticky plošně je znemožněna přirozená obnova lesa,“ přibližuje Pavel Pešout z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK).
Škody mají na svědomí hlavně jeleni evropští, srnci a divoká prasata. „V mnoha částech republiky se ale přemnožily i nepůvodní druhy, například daněk či jelen sika,“ vypočítala mluvčí AOPK Karolína Šůlová.
Na jižní Moravě je nejpalčivější problém na Pálavě – mimo jiné se srnčí zvěří ve vinicích. „V některých viničních tratích způsobuje významné ekonomické škody a někde dokonce vyřazuje části vinic z produkce,“ potvrzuje vedoucí Správy CHKO Pálava Jiří Kmet.
Dlouhodobě tady ochránci přírody poukazují i na přemnožení v oborách v Milovickém lese, které spravují Lesy České republiky.
„Zvěř potlačuje keřové patro lesa, neumožňuje přirozené zmlazení a působí negativní změny v bylinném patře,“ vyjmenovává Kmet. Už loni tady ochránci přírody zveřejnili snímky krajiny, kterou dělil plot obory. Zatímco za ním byl les podrostlý bylinami a křovím, uvnitř obory byla vidět pod stromy jen holá zem.
Pomoci má častější lov i pastevní plochy
Že je na Pálavě se zvěří potíž, si dobře uvědomují i lesníci. „Tento problém vnímáme. Proto navyšujeme jak plány lovu, tak i odlovy na území CHKO. Zároveň účelově zakládáme pastevní plochy, aby tam mohla zvěř získat potravu snadněji než v lese, a tím co nejméně ovlivňovala stav ekosystému,“ uvedla mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová.
Přemnožení zvěře už se podařilo zmírnit například u muflonů na nejvyšším pálavském kopci Děvíně, kde tento druh působil extrémní škody na původní stepní vegetaci a zároveň na přilehlých vinicích. Ze zhruba dvou set zvířat zůstalo únosných šedesát.
„Z pohledu nás jako správců zvláště chráněných území jsou však počty zvěře v krajině neúměrně vysoké a velmi často reálné stavy neodpovídají těm normovaným,“ upozorňuje Kmet s tím, že regulovat počty zvířat je na Pálavě nezbytné.
V první řadě jde o srnce, kteří ve vinohradech okusují letorosty a žerou pupeny. Obdobně ničí mladé lesní porosty, takže brání přirozenému zmlazení stromů i cíleným výsadbám. Zabrat dávají i alejím, které se lidé snaží dostat do krajiny. Ovocné stromy okusují a loupou jejich kůru, takže je nutné chránit každý zvlášť oplocením, což celou výsadbu značně prodražuje.
Muflon zase zdupává cennou stepní vegetaci a mění složení půdního substrátu, který obohacuje o dusík a umožňuje tak šíření rostlin typu kopřiva nebo pelyněk. Zároveň přispívá k šíření invazního borytu barvířského, kterého se přitom na Pálavě ochranáři dlouhodobě snaží zbavit.
„A prase divoké jako všežravec likviduje vše, nač narazí – mimo jiné i drobné savce nebo na zemi hnízdící ptáky. Intenzivním rytím v půdě způsobuje škody na lučních porostech i na polních kulturách,“ zdůrazňuje důsledky přemnožení Kmet.
Doprovodným problémem vysokého stavu zvěře je podle něj snaha zemědělců oplocovat pozemky, což činí krajinu pod Pálavou mnohem méně průchodnou pro řadu organismů, ale také pro člověka. V neposlední řadě pak obrovské množství plotů výrazně pozměňuje vzhled krajiny.
Vyryté cibulky vzácných mečíků
Dalším postiženým místem je Hodonínská dúbrava, evropsky významná lokalita i národní přírodní památka. „Tady je problém s honitbou, ve které se přemnožila divoká prasata a působí tu poměrně velkou škodu. To je věc, která se do budoucna musí vyřešit,“ upozorňuje ředitel jihomoravského pracoviště AOPK Stanislav Koukal.
Prasata likvidují třeba cibulky vzácného mečíku bahenního, z nějž se skutečně stává vysoce ohrožený druh. Není zcela zřejmé, jestli cibulky vyhledávají jako zdroj potravy, nebo je poškozují až druhotně. Faktem však zůstává, že se počty rostlin v rámci známých lokalit znatelně snižují. Podobně jsou na tom v dúbravě i další rostliny vyrůstající z hlíz či cibulí, například několik druhů kosatců, kriticky ohrožený lýkovec vonný a žluťucha jednoduchá či prstnatec Fuchsův zapsaný na červeném seznamu.
V Moravském krasu největší škody způsobují mufloni, kteří se sdružují zejména na skalních výchozech v národní přírodní rezervaci Býčí skála. „Tam jsou schopni sežrat veškeré odrůstající stromy. Máme místa, kde třeba už padesát až osmdesát let nevyrostl žádný nový strom, protože mufloni všechny mladé rostliny sežrali nebo poškodili okusem tak, že už nevyrostly,“ popisuje zoolog z CHKO Moravský kras Antonín Krása.
Problémy se tu snaží řešit ve spolupráci se Školním lesním podnikem Mendelovy univerzity, který buduje dřevěné oplocenky, aby alespoň na některých místech mohly mladé stromy odrůst.
Ve srovnání s Pálavou má nicméně Moravský kras docela štěstí. Neexistují tam totiž obory, v nichž je na malé ploše hodně zvířat. Zvěř se tak rozptýlí v krajině, mnohdy i do zemědělských ploch. Ke škodám tak dochází spíše lokálně, nejčastěji od divočáků a pak také srnců, kteří okusují mladé stromky. „Máme tu poměrně málo jelena evropského nebo daňka, jde o jednotky, možná nízké desítky zvířat,“ zdůvodňuje Antonín Krása příznivější situaci.
