Nemoc se od loňského prosince znovu vyskytuje na severu Čech, kam ji divočáci zavlekli nejspíš ze sousedního Polska, kde se šíří už roky.
Stát platí za každý vzorek z prasete dva tisíce korun. Podle některých myslivců to však příliš motivační není. Obce, které mají za následné zpracování těla uhynulého zvířete myslivcům uhradit náklady, podle některých z nich nevědí, že to vůbec mají dělat. „Z mé zkušenosti můžu konstatovat, že proplácení nákladů na zpracování kadáverů kafilerií nedělá žádná obec,“ popsal pro MF DNES myslivec a místopředseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů Jiří Michalisko, přitom to přikazuje veterinární zákon. „U nás to vypadá tak, že ta povinnost je přenesená na uživatele honiteb,“ doplnil.
Úředníci z několika katastrů mu sdělili, že nikdo jiný o tuto náhradu nežádá, tak že by neměl ani on. Jenom v nedávné době došlo v honitbě, kterou Michaliskův honební spolek využívá, ke sražení pěti kusů zvířat. „Máme jenom dvě možnosti, buď to zakopat na tom pozemku se souhlasem vlastníka, nebo provedení sanitačních prací skrze kafilerii. Ale u velkého jelena nebo divočáka možnost zakopání prakticky není, to se musí zavolat kafilerie,“ popsal.
Někteří myslivci podle něj postupují tak, že nechají zbytky ze zvířat zkrmit psům. „To ale není úplně šťastné řešení, ale je to menší zlo než to, kdyby to tam ponechali na místě,“ řekl. I možnost ponechání na místě by ale podle něj nemusela být úplně špatná, například krkavci by pak nemuseli hledat tolik potravy a nevznikalo by tolik škod na zemědělských zvířatech, jako jsou telata a jehňata.
Divočáci vyzráli na lovce. Kvůli nemoci se více střílí, někdy se však nedaří |
Náklady na kafilerii přitom vycházejí na nemalé peníze, kvůli drahé dopravě zbytků zvířat se může stát, že celá dvoutisícová částka za nalezená uhynulá prasata pak jde jenom kafilerii. Některé podniky si v případě výjezdů mimo pracovní dobu účtují i dva tisíce za cestu plus poplatky za samotnou likvidaci, které jsou u 70kilového prasete další téměř tisícovka.
V případě jiných druhů zvěře se pak žádné nálezné neproplácí. Myslivci tak často finančně nejsou motivováni, aby zvěř vyhledávali.
Ještě více tak odpadá možnost, aby uhynulá zvířata s vidinou zisku hlásila široká veřejnost. Myslivec pro získání peněz musí ze zvířete odebrat vzorky, pokud ale většina peněz padne na náklady, šance, že se rozdělí s nálezcem mršiny, jsou minimální.
Motivace prý je dostatečná
Předseda Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Janota souhlasí s tím, že v některých případech postup obcí problém být může. „Měly by hradit veškeré náklady, jako je odstraňování v kafilerii,“ potvrzuje. Jednotlivá myslivecká sdružení by tak podle něj měla tlačit na obce, na jejichž katastrech hospodaří, aby jim náklady proplácely. Samotné nálezné pak motivačně vnímá. „Je potřeba, aby se udrželo,“ doplnil. Zatím není ani podle něj nutné jej spolu s inflací zvyšovat, pokud budou samosprávy plnit své povinnosti.
Mluvčí Státní veterinární správy (SVS) Petr Vorlíček uvedl, že loni poslali lidé vzorky z 1 880 divočáků, suma tak myslivce k nahlašování motivuje. Záleží podle něj ale na jednotlivých sdruženích, počty nahlášených prasat se značně liší oblast od oblasti. Zda je to i v závislosti právě na tom, jestli obce náklady myslivcům proplácejí, nebyl schopen určit.
Podle Petra Vorlíčka zejména na menších vesnicích zákon obce dodržují. Přiznává však, že jde spíše o zvyk a také o kvalitu vztahů mysliveckého sdružení a dané obce. Zatímco plošné „zástřelné“ se loni s příchodem moru na české území zrušilo, nálezné, kde se vyplácí řádově méně peněz, by se mělo zachovat. „Neplánujeme je rušit, i s ohledem na dlouhodobou nepříznivou nákazovou situaci afrického moru v Evropě,“ uzavřel mluvčí veterinární správy.
