Může za smrt Pavla Švandy na dně propasti Macocha Státní bezpečnost?

Ve 20:50 začíná na ČT1 cyklus dokumentárních rekonstrukcí Přísně tajné vraždy. Zločiny, které komunistický režim maskoval jako nešťastné náhody a sebevraždy, spáchala nejspíše Státní bezpečnost. První díl vede do roku 1981, kdy na dně propasti Macocha skončil dvaadvacetiletý student brněnské architektury Pavel Švanda.

Má-li jeho krev na rukou Státní bezpečnost, jak v jeho příběhu všechno nasvědčuje, jde o velmi brutální vraždu mimořádně nadaného mladého muže.

disidenti jižní moravy

Ke dvacátému výročí listopadu 1989 připravila brněnská redakce MF DNES unikátní seriál o disidentech jižní Moravy.

Čtěte seriál od bývalé brněnské disidentky a nyní redaktorky MF DNES Jany Soukupové.

Pavel Švanda se narodil 6. června 1959 v Opavě v rodině, kde se hodně četlo, diskutovalo, hrálo ochotnické divadlo. Při opravě rodinného domu však ve věku patnácti let nešťastnou náhodou zemřel otec, takže s matkou a sestrou zůstali sami.

"Třebaže Pavel otce velmi postrádal, snažil se jej, jako jediný mužský člen zmenšené rodiny, aspoň v něčem nahradit a postupně se mně i své sestře stával neocenitelnou oporou," vzpomíná jeho maminka Ludmila, rozená Hrejsemnou.

Pavel vystudoval opavskou stavební průmyslovku a pokračoval na brněnské architektuře.

Evangelíci, katolíci, chartisté

"Velmi rád se seznamoval s dalšími lidmi, vlastně cíleně vyhledával přátele, od kterých mohl získat další zkušenosti a poznatky," přidává své svědectví jeho spolužák z architektury Ivo Ondračka, který si po Pavlově smrti vzal jeho snoubenku Annu, rozenou Horňáčkovou.

Pavel se intenzivně stýkal jak s evangelickou, tak později katolickou mládeží, později i s tajně přednášejícím filozofem a chartistou Zdeňkem Pincem. "Za ním také začal od léta pravidelně jezdit do Prahy a zapojil se do činnosti Charty 77," vzpomíná Pavlův spolužák Ivo.

V zimě 1980 odjel na hory s chartistickou mládeží a o všech nových vztazích a problémech hojně psal různé stati. "Některé zvláště provokativní úvahy ukazoval jen jako anonymní dílka, která se mu se samizdatem náhodně dostala od rukou," připomíná spolužák například slavný "pamflet" Poznámky k poznámkám, kde svobodný a nepodplatitelný duch Pavla Švandy kritizoval i sklon k elitářství některých chartistů.

K jeho profilu je dobré dodat, že odmítnutí tehdejší účasti u "voleb" kandidátů Národní fronty byla u studenta prestižní fakulty takřka neuvěřitelná. Pavel Švanda nicméně k volbám skutečně nešel.

"Jeho snoubenka Anna ho také přivedla do rodiny Josefa Adámka, katolického disidenta a aktivisty, signatáře Charty 77, kde pravidelně přepisoval na stroji samizdatové texty," přidává další vzpomínku Ivo Ondračka.

Cesta do Itálie

Chtěl-li "za bolševika" odjet prostý občan na Západ, musel se o to snažit velmi důkladně a měsíce předem. "Už na podzim 1980 si Pavel Švanda společně s pěti spolužáky z architektury podal žádost o devizový příslib na studijní cestu za památkami do Itálie. Zcela nečekaně tento příslib dostal jenom Pavel, ovšem v jeho žádosti byl původně napsaný účel cesty, individuální turistika, škrtnutý a rukou přepsaný na návštěvu příbuzného," vybavuje si jednu z řady záhadných okolností Ivo Ondračka.

Pavlovým prastrýcem byl totiž dnešní kardinál Tomáš Špidlík, tehdejší exilový kněz v Římě, kterého věřící v komunistickém Československu dobře znali z pravidelných náboženských relací Vatikánského rozhlasu, jež byly režimu pořádným trnem v oku.

V létě 1981 tedy mladý student v Itálii navštívil i Vatikánský rozhlas, kam přivezl podrobné zprávy o procesu s katolickými disidenty Josefem Adámkem, páterem Františkem Líznou a dalšími lidmi kolem tajné náboženské tiskárny Logos, kteří v tom roce dostali za rozmnožování náboženských textů mnohaměsíční nepodmíněné tresty.

Rozhodl se posílat do tohoto rozhlasu po svém návratu i zprávy z domova. Na faře v Dobbiacu se také setkal se svým prastrýcem, kardinálem Špidlíkem.

"Když se ho přátelé ptali, proč Pavel nezůstal v Itálii, odpovídal jako na všechny obavy svých nejdražších, že nikdy nemůže udělat nic, co by komukoli z jeho blízkých způsobilo zármutek a bolest," přidává své svědectví Pavlova tehdejší snoubenka Anna, dnes Ondračková.

Jako jedna z mnoha tak dokládá zhola absurdní myšlenku, že by si tento zodpovědný mladý muž, navíc věřící, uprostřed studií, která miloval, a při krásném harmonickém vztahu se svou dívkou mohl sáhnout na život. Tak aspoň zněl závěr tehdejších vyšetřovatelů.

Poslední dny Pavla Švandy

Že by navrátivšího se studenta, který se v Itálii sešel s výkvětem českého exilového kléru, nekontaktovala Státní bezpečnost, je zhola nemožné. Všichni, kdo tehdy vycestovali na Západ, museli podepisovat, že po návratu nahlásí všechny, s kým se v cizině setkali, i co si říkali.

podobná vražda?

O půlrok dříve, 23. února 1981, byl ve svém bratislavském bytě nalezen s četnými zraněními tajně vysvěcený kněz Přemysl Coufal.
I on předtím navštívil Řím, kde diskutoval s tamním klérem o živé činnosti podzemní církve v tehdejším Československu.

Jeho "sebevraždu", při které ho pachatelé očividně umlátili v jeho vlastním bytě a která rovněž nebyla dodnes vyšetřena, má s drtivou pravděpodobností na svědomí tentýž pachatel, Státní bezpečnost, tentokrát bratislavská.

Státní bezpečnost, která mladému příbuznému jednoho z hlavních exilových "nepřátel" cestu povolila, o jeho pobytu v Itálii určitě mnohé věděla a hodlala toho využít. Jenže Pavel Švanda jim očividně nic říkat nechtěl.

"Ve škole se Pavel tehdy jednoho spolužáka ptal, jestli byl po zahraniční cestě kontaktován StB," vybavuje si Ivo Ondračka první dny nového školního roku koncem září a začátkem října 1981, kdy si spolužáci i jeho dívka Anna u Pavla všimli velké roztržitosti a roztěkanosti.

Několik dnů před svým zmizením naznačil dalšímu spolužákovi, že ho ohrožovalo rozjíždějící se auto se zhasnutými světly a dvěma muži uvnitř a že má problémy s StB. "Jinak se však patrně rozhodl nedodržet základní pravidlo disentu, aby o svých kontaktech s StB neprodleně informoval co nejvíc přátel. Taková sdělení totiž chápal jako násilný zásah do svědomí těchto svých blízkých, které nechtěl zatahovat do vlastních problémů," osvětluje Pavlovu mlčenlivost Ivo Ondračka.

Těsně před svým zmizením ze 2. na 3. října 1981 si Pavel i písemně dohodl schůzky na další týden i se svou dívkou a dalšími přáteli. "Ze školy odešel ten poslední den o něco dřív, už po desáté, nechal se podepsat na přednášce, narazit si stravenky do menzy na další týden a spolužákům řekl, že odjíždí za babičkou do Boskovic. Od té doby jej už nikdo z přátel neviděl živého," vybavuje si Ivo Ondračka poslední pátek před Pavlovým zmizením.

Pak se ho Anna i spolužáci snažili celý týden hledat, dokud ho následující sobotu 10. října 1981 nenašli turisté mrtvého na dně propasti Macocha. "Jeho smrt i její brutalita byla nečekaným šokem po všechny," dodává Ivo Ondračka.

Vyšetřování bez výsledku

Mnozí přátelé Pavla Švandy mají i na základě vlastní zkušenosti za určité, že Pavel měl v ten poslední pátek pozvání na schůzku s StB, která skončila jeho smrtí.

přihlásí se svědkové?

Průvodcem seriálu Přísně tajné vraždy se stal publicista a scénárista Jefim Fištejn. Česká televize doufá, že se jí podaří nalézt svědky, kteří se po mnoha letech konečně odhodlají promluvit. A že se tak podaří odhalit viníky těchto starých zločinů, jejichž jména měla zůstat zapomenuta.

Co víme o smrti Pavla Švandy?

Vyšetřování smrti studenta Pavla Švandy těsně po nalezení jeho těla v Macoše ani na začátku 90. let k ničemu nevedlo. Nepodařilo se najít svědky jeho posledních chvil ani žádný dopis na rozloučenou, který by svědčil pro sebevraždu. Samozřejmě mohlo jít o "nešťastnou náhodu" při brutálním výslechu Státní bezpečnosti, když vyšetřovatelům došla s nepokořitelným studentem trpělivost.

"Na konfrontaci s StB se Pavel dlouhodobě připravoval, očekával, že jednou přijde," dosvědčuje jeho spolužák z architektury Ivo Ondračka.

Jiní Pavlovi přátelé si myslí, že pronásledovaného studenta zranila či zabila StB při nájezdu auta. Dobře bylo totiž známo, že se v takovém případě nehodlal poddat pudu sebezáchovy a rozhodl se ponechat svůj osud plně v rukou vyšetřovatelů.

V pitevním protokolu těsně po nalezení jeho těla v Macoše zmiňují lékaři jednak stopy ran, které napovídají ještě jiným úrazům, než mohl způsobit pouhý pád z velké výšky či nárazy o skálu. Ale také četné řezné rány na rukou, které měly "doložit" první Švandův pokus o sebevraždu před skokem do propasti. "Tyto rány byly ovšem typické pro leváka bez jakékoliv znalosti lidské anatomie, což Pavel nebyl," dosvědčuje Ivo Ondračka.

Úřední vyšetřování studentovy smrti skončilo po dvou měsících s odůvodněním "sebevražda" a zmiňovalo pouze výsledky soudní pitvy. Žádná svědectví lidí z okolí se vyšetřovatelé ani nepokusili získat. Policejní vyšetřovatel pak příbuzným sdělil, že s ohledem na Pavlovu zahraniční cestu podstupuje "v zájmu ochrany státu" další vyšetřování StB.

O tomto vyšetřování Státní bezpečnosti se však nezachovaly žádné písemné doklady a nikdo si také nic nepamatoval ani při dalším pokusu o objasnění událostí. V 80. letech však estébáci několika disidentům s oblibou vyhrožovali smrtí v Macoše.

Podaří se najít vrahy po takřka třiceti letech

Poslední otevření kauzy smrti Pavla Švandy proběhlo po převratu od dubna 1990. "Ukázalo se, že se tehdy kolem vyšetřování pohybovalo víc osob spolupracujících s StB," uvádí Pavlův spolužák Ivo Ondračka.

"Kromě teoretických spekulací se však nepodařilo nalézt ani žádné důvody k sebevraždě. Vyšetřování bylo odloženo, i když nebylo možné jednoznačně konstatovat, že k sebevraždě došlo, ale současně se nepodařilo zjistit a zajistit důkazy umožňující zahájit trestní stíhání," končí Pavlův příběh Ivo Ondračka.

Centrum publicistiky a dokumentu v Ostravě pod vedením šéfdramaturgyně Lenky Polákové se znovu snaží o odpověď na staré otázky. Připravili zde celkem 42 dílů Přísně tajných vražd.

Scenáristy jednotlivých dílů jsou Šárka Horáková a redaktor MF DNES Luděk Navara. Režírují je Petra Všelichová, Ján Novák a Marcel Petrov. Všemi zhruba čtvrthodinovými díly bude diváky provázet Jefim Fištejn. (jas)