V trávníku před Zahradnickou fakultou Mendelovy univerzity v Lednici se jako oči lesknou dva skleněné otvory. Do jednoho z nich se úzkým otvorem zanořuje koštýř, ve kterém za chvíli klokotá jantarová tekutina. Naoranžovělá barva je typická pro víno vyrobené metodou kvevri. Vinaři, kteří prastarou, ale u nás téměř neznámou metodou víno vyrábějí, se teď sdružili do Kvevri klubu.
Jak vlastně metoda funguje? Nejkvalitnější hrozny, které vinice toho roku dají, se pomelou a uloží do hliněných nádob. Tomáš Vican, filmový producent a vinař, jich má v takzvaném „kvevrihausu“ v Bulharech na Břeclavsku hned deset. Až po víka jsou zakopaná pod zemí.
„Tam hrozny fermentují bez jakéhokoliv zásahu. A vznikne z toho něco úžasně nabušeného, absolutně bez chemie. Krásně dosucha vykvašený přírodní produkt,“ objasňuje podstatu metody, která má tradici hlavně v Gruzii.
Ideální tvar a termoregulace
Tohle víno je kouzelné právě ve své přirozenosti. „Naprosto autenticky je tam cítit hrozen. Když si v říjnu při vinobraní zapamatujete chuť bobule konkrétní odrůdy, za půl roku ve víně přesně tuto chuť ucítíte,“ vysvětluje Vican, který je jedním ze zakládajících členů Kvevri klubu.
Od něj si slibuje hlavně to, že se budou potkávat vinaři stejně smýšlející, ochotní zkoušet nové metody a věci. „Víno je marnivé a má rádo, když se o něm povídá,“ směje se Vican.
Fotogalerie |
Kvevri vína by podle něj měla být u každého vinaře takovou třešničkou na dortu jeho produkce. „Ještě jsem na kvevri neslyšel negativní reakci. Naopak, jsou lidé, kteří se vínem zabývají intenzivně a hledají ty největší nuance po celém světě. A ti jsou nadšeni. Pro ně je to neředěné štěstí,“ podotýká.
Velké amfory pro kvevri jsou vyráběné z neglazované keramiky. Mají dokonalý tvar pro samomíchání a tím, že jsou zakopané v zemi, mají ideální termoregulaci.
„Do vína vnášejí úplně jiný prvek než sud. Tím, že mají vevnitř voskovou výplň, která do vína vnáší lehce voskový parafínový nádech, jsou kvevri dobře rozpoznatelná,“ míní Mojmír Baroň, vedoucí Ústavu vinohradnictví a vinařství na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v Brně.
Jeho studenti před jednou z budov fakulty zakopali dvě nádoby. V nich šest měsíců zrál tramín, který teď poprvé společně ochutnali. „Je to fenomén, návrat k tradici, který mladé lidi baví a jsou ochotni investovat svůj čas a úsilí, aby tento směr rozvíjeli,“ podotýká.
Minimálně 150 korun za láhev
Oranžová vína z gruzínských nádob podle něj nejsou „žádná parfémovka“, která okouzlí vůní tropických plodů. „Naopak je to víno založené na chuti a na tom, že přináší efekt zdraví, na který často zapomínáme,“ podotýká vinařský odborník, také člen vznikajícího Kvevri klubu.
V něm se aktuálně seskupuje zhruba dvacet vinařů z České republiky. Poprvé se pod společnou značkou chtějí prezentovat na veletrhu Wine Prague. V budoucnu by mohli přibýt i Slováci. Společně by měli testovat, jaké odrůdy jsou pro výrobu vína metodou kvevri nejlepší.
„Je to vlastně způsob výroby vína, který se dělá tisíce let, ale my s ním tady nemáme příliš zkušenosti. U nás je znatelnější keltský vliv a rozšířenější jsou sudy. Klub má sloužit ke sdílení informací lidí stejně přemýšlejících, protože tady jde hlavně o filozofii,“ vysvětluje Mojmír Baroň.
Pozadu nezůstane ale ani práce na jednotném marketingu a společné prezentaci na veletrzích. Vinaři z klubu se třeba dohodli na ceně tohoto vína, která by neměla jít pod 150 korun za láhev, aby se značka kvevri nedevalvovala.
