Na své první čtenáře si však knihovna na Veveří musela ještě počkat. Podle usnesení knihovní rady totiž mohla otevřít až ve chvíli, kdy bude mít alespoň deset tisíc svazků, což se podařilo v průběhu následujícího roku.
„Základem se měly stát knihy ze spolkových knihoven, z nichž se ovšem řada usnesla, že ty své nedá. Postupně se však scházely také dary od vydavatelů a začaly první nákupy knih,“ dává nahlédnout do stoleté historie největší veřejné knihovny na Moravě její ředitelka Libuše Nivnická.
Hned po otevření bylo ke knihovně připojeno čtrnáct poboček. V té době měla 235 čtenářů. Dnešní „zákazníky“ knihovny by asi překvapilo, kdyby za porušení knihovního řádu hrozily stejné sankce jako tenkrát. Třeba návštěvník čítárny mohl za neslušné chování dostat pokutu, či dokonce trest vězení od šesti do 24 dnů.
Mahen psal, přednášel i diskutoval
Veřejná knihovna i přes zákonnou oporu neměla zpočátku na růžích ustláno a byl to právě Jiří Mahen, který neúnavně bojoval za zlepšení podmínek pro její činnost. Své knihovnické povolání vnímal jako poslání. Knihovna podle něj neměla být jen půjčovnou knih, ale především místem, kde se lidé vzdělávají a obohacují svoji duševní stránku.
„Vždy hájil a prosazoval knihovnu jako promyšlenou tvůrčí práci s hlubokým výchovně-vzdělávacím posláním a jako živé kulturní středisko. Věděl, že nestačí existovat, ale že se o tom musí vědět. Neúnavně psal, přednášel, diskutoval, přesvědčoval,“ vyzdvihuje Mahenův přínos ředitelka. Pro fungování brněnské knihovny čerpal inspiraci i v americkém, německém a ruském knihovnictví.
A jak ve své diplomové práci připomíná Markéta Řehůřková, jeho znalosti a nadšení pro knihovnictví dokazuje i fakt, že už v červenci 1922 byl ministerstvem školství a národní osvěty jmenován učitelem na státním kurzu pro vzdělávání a výcvik knihovníků.
Stát se knihovníkem nebylo jen tak. Dle zákona musel vyhovovat následujícím požadavkům: „Vyžaduje se inteligence, znalost literatury a správy knihovny. Pro práci v knihovně obce nad deset tisíc obyvatel je podle tohoto nařízení kvalifikován ten, kdo má střední nebo měšťanskou školu a státní knihovnickou zkoušku.“
Další rozvoj nastal až po válce
Mahenovo usilování o lepší podmínky pro knihovnu ukončila na konci 30. let tíživá společenská atmosféra a předzvěst válečné smrště, která jej v roce 1939 přivedla i k osobnímu rozhodnutí odejít ze života. Následující válečné roky znamenaly pro knihovnu uzavření řady provozů i zákaz nevhodných knih.
Knihovna v číslechV policích Knihovny Jiřího Mahena je k dispozici 701 665 knih (z toho 234 682 naučné literatury a 466 983 krásné literatury). Kromě knih je v knihovním fondu i přes 68 zvukových dokumentů, více než 10 tisíc not a také společenské hry, hračky, edukační pomůcky i hudební nástroje. Knihovna má téměř 43 tisíc zaregistrovaných čtenářů. Čtenáři si mohou knihy půjčovat celkem ve 34 pobočkách po Brně. Nejvíce půjčovanou knihou v loňském roce byly Tiché roky od Aleny Mornštajnové, mezi e-knihami vedl Šikmý kostel od Karin Lednické. Nejčtenějším spisovatelem je Vlastimil Vondruška. |
Po válce byla činnost obnovena a postupně se rozvíjel i knihovní fond. V roce 1950 ústřední knihovna přesídlila do Schrattenbachova paláce, dnešního sídla v Kobližné ulici v centru Brna. To v 90. letech prošlo kompletní rekonstrukcí a modernizací knihovních služeb.
Početně největšího rozmachu dosáhla v 80. letech minulého století, kdy měla 55 poboček.
„Devadesátá léta přinesla na straně jedné možnost budovat knihovní fond bez ideologických vlivů a svobodně diskutovat. Na straně druhé jsme kvůli privatizaci museli opustit mnohé prostory a při hledání nových nám byly nabízeny mnohdy kuriózní – třeba sklep původně na uhlí, opuštěné obchodní prostory či výměníkové stanice,“ vyjmenovává šéfka knihovny Nivnická.
V současnosti má knihovna po Brně 34 poboček. „Každoročně se nám daří jeden až dva provozy opravit a vybavit moderními interiéry i technologiemi,“ těší Nivnickou. K těm nejnovějším patří knihovna ve Vojtově ulici ve Štýřicích. „Po mnoha letech se podařilo vybudovat zcela novou pobočku. Je součástí nového bytového komplexu, jehož architektonickým konceptem je podpora sousedského soužití. Logicky tady knihovna nemohla chybět,“ podotýká Nivnická.
Místo slavení trasují
A dodává, že při hledání nových prostor přemýšlejí o celkovém kontextu města a berou v potaz, kde jsou nové rozvojové lokality a kde existence knihovny může umocnit celkový záměr.
„Takovým příkladem je i plánované Kreativní centrum Brno, kde je od začátku knihovna jedním z klíčových prvků a i nyní se podílí na aktivitách tohoto specifického místa. Knihovna může zapadat i do plánů na revitalizaci brněnských brownfieldů,“ upozorňuje Nivnická.
Současná epidemická situace nepřeje běžnému provozu knihoven, natožpak velkým oslavám. Knihovníci pomáhají s trasováním na hygieně, na 3D tiskárně tisknou sponky na roušky do nemocnic a chystají natáčení videí, která srozumitelnou formou přiblíží otázky spojené s pandemií. Nabídli i kapacity pro administrativní výpomoc při očkování.
Na to, že teď nemohou spolu s příznivci knihovny slavit, se ředitelka dívá s nadhledem. „Největší odměnou pro nás je, že jsme schopni v praxi naplnit jednu z našich hodnot – pomáhat. Vše ostatní, co plánujeme, přizpůsobíme okolnostem,“ bere situaci takovou, jaká je.
V plánu mají výstavu mapující otisky knihovny ve tváři Brna, virtuální a reálné putování po jejích pobočkách a knihovníci se také budou ptát lidí, co očekávají od své knihovny.
