Poklidné kuřimské sídliště Díly pod sv. Jánem se za patnáct let rozrostlo na desítky ulic. Všechny domky jsou si podobné, jen v několika z nich žijí rodiny tak dlouho, aby si pamatovaly, co se tady v květnu 2007 odehrávalo.
Tehdy jeden z místních odhalil rozvětvený a hojně sledovaný případ dvou týraných chlapců, který dodnes nemá v Česku obdoby. A právě místa spojená se šokující kauzou připomíná poslední díl seriálu MF DNES u příležitosti výročí jejího odhalení.
Dům, v němž chlapci trpěli, byl delší dobu neobývaný, změnil vizáž a několikrát i majitele. Ve své době k němu mířili zvědavci, měli z něj tak trochu poutní místo. Sousedé přesně vědí, o kterou budovu jde. „Stalo se to na začátku ulice, jen několik domů od nás. Nic víc vám k tomu nepovím, rozruch tu byl, ale odmítám se k tomu vracet,“ odvětil jeden ze starousedlíků.
Další místní, paní Jana, připomíná, že rodinu na sídlišti nikdo neznal. „Syn měl tehdy dva roky. Vybavuji si, že jsme se to dozvěděli až ze zpráv. Byl to šok pro všechny. Matku chlapců jsem potkala snad jednou na procházce s kočárkem. Jinak o nich nebylo slyšet, nikdo si jich nevšímal. Splynuli s ostatními,“ vzpomíná s tím, že nikoho z aktérů už na sídlišti nikdy neviděla.
Inkriminovaná ulice nese jméno Dušínova, podle hrdiny z Rychlých šípů. Tak trochu symbolicky, vzhledem k osudu souseda Eduarda Trdého. Bez něj by se na týrání možná nikdy nepřišlo. Právě on na dětské chůvičce zachytil záběry jednoho z týraných chlapců. „Jen jsem zvedl telefon a zavolal policisty. Ale pomohlo to, bůhví jak by ten kluk skončil,“ hodnotí dnes Trdý.
Výhrůžky mířily i na Kolínsko
Podle kuřimského starosty Draga Sukalovského (STAN) byla před patnácti lety atmosféra ve městě zjitřená, mezi lidmi panovalo pozdvižení.
„Volali, ptali se a zajímali se o to, co se vlastně odehrálo. V silách města tehdy nebylo týrání zabránit, nikdo o tom nevěděl. Dnes už naštěstí hrůzná a odporná kauza není tím, co by život v Kuřimi formovalo,“ vzpomíná s tím, že i když jel po letech do Prahy ve služebním autě s nálepkou domovského města, lidé si na ně ukazovali. „Aktéři případu však pocházeli z Brna, tam měli trvalé bydliště, doktory, školu, sociálku… Pro nás byli v podstatě neznámí, neviditelní,“ zdůrazňuje.
Tíha dolehla i na Kouřim na Kolínsku, protože lidé si názvy pletli. Když se Sukalovský potkal s tamní – dnes již zesnulou – starostkou, říkala, že v době vyšetřování a soudu si užili své. „Chodila jim spousta urážlivých dopisů, nadávek a podobně. Lidé jim na radnici volali, vyhrožovali. Také k tehdejšímu vedení Kuřimi se chovali podobně,“ líčí starosta.
Barbora Škrlová v norské roli školáka Adama.
Dalším ikonickým místem spjatým s bizarní kauzou se stalo brněnské centrum Klokánek. Právě tam zamířili oba chlapci i „týraná dívka Anička“, ve skutečnosti o dvacet let starší Barbora Škrlová, jež brzy zmizela. Jak vzpomíná tehdejší novinářka MF DNES Pavla Komárková, Klokánek tehdy dokola zdůrazňoval, že chování Škrlové bylo neočekávatelné, a nedošlo tedy k selhání pečujícího personálu.
„Nechápala jsem, jak je možné, že v Klokánku nepoznali, že tam nemají třináctiletou holčičku, ale dospělou ženu. Oni tvrdili, že tak uvěřitelně předváděla stresovou situaci ze svého odebrání, že nebyla schopná fyzického vyšetření. Prohlídka se odsunula a ona mezitím utekla,“ upozornila na další šokující střípek.
O pochybení tehdy mluvila i Společnost sociální pediatrie. Ředitelka Klokánku Marcela Bublová dnes kauzu komentovat nechce i kvůli letošní novele, která zpřísnila pravidla pro poskytování informací o dříve umístěných klientech. „Obecně se každá medializace citlivých příběhů dětí velmi dotýká a je pro ně opravdu zraňující. Zanechává digitální stopu po celý zbytek jejich života a s tím není vždy snadné žít. Jediný smysluplný odkaz pro veřejnost z kuřimské kauzy je ten, aby lidé nebyli lhostejní k tomu, co se kolem nich děje. Nikdy totiž netuší, komu jejich všímavost může zachránit život,“ poznamenala Bublová.
Z Paprsku se raději stalo Sluníčko
V hledáčku se ocitl i Dům dětí a mládeže Junior, v jehož brněnské pobočce – centru Paprsek – docházelo k týrání. Vedla ho tehdy Kateřina Mauerová, odsouzená teta zmíněných chlapců, a pracovali tu také Jan Turek, Barbora Škrlová a Hana Bašová. Ti všichni nakonec skončili ve vězení. Paprsek si později změnil název na Sluníčko a tehdejší ředitel Junioru Karel Kincl odstoupil, protože zařízení nedostatečně kontroloval.
S týráním je spojená i blíže nespecifikovaná chata ve Veverské Bítýšce na Brněnsku. Objevila se i spousta falešných tipů. „Vyslali mě třeba do Vranova, kde kluky měli týrat, jezdila jsem hodinu po vesnici, vyptávala se všech, a nic. Nakonec jsme zjistili, že to je jiný Vranov, podobných příhod bylo více,“ líčí Komárková.
V kuřimské kauze se objevily i známé tváře, Škrlová oklamala i celebrity |
Zatímco dnes se už nikdo moc nechce do minulosti vracet, tehdy měli někteří aktéři potřebu uvádět věci na pravou míru. Potřebovali, aby kauza neměla dopad na odliv dětí třeba ze zájmových kroužků, zkrátka chtěli dát najevo, že týrání není akceptovatelnou normou.
„Kauzu jsme řešili i s Masarykovou univerzitou, kde byla Barbora Škrlová zapsaná jako studentka. Ukazovalo se, že i kdybychom uvěřili tomu, že si sama o sobě myslela, že je třináctileté děvčátko, tak ve stejné době byla schopná vystupovat ve dvojroli i jako vysokoškolská studentka,“ uzavírá Komárková.
