Její frontman Petr Janda ve vztahu k Brnu zdůrazňuje i další šedesátky. „Víte, ona panuje spousta fám o tom, jak se Pražáci a Brňáci nesnášejí. Ale já tu mám spoustu známých i kamarádů a jezdím sem šedesát let. V Brně jsme odehráli minimálně šedesát koncertů,“ podotýká.
Aby těch podobností nebylo málo, Olympic brněnský International už důvěrně zná. „Byl to vlastně první opravdový hotel, ve kterém jsme jako kapela spali na začátku naší kariéry, někdy v roce 1964,“ vzpomíná frontman Olympiku.
Sám Janda nedávno oslavil kulatiny, ale na svých osmdesát rozhodně nevypadá. I když se občas cítí nemocný nebo se mu něco nechce, má na mládí zaručený recept. „Mám dvě děti, které jsou vlastně ještě malé, je jim deset a třináct let. A já se s nimi tak strašně raduju ze života! To si ani nedovedete představit. Takže bych řekl, že ony jsou můj hlavní stimul.“
Díky dětem má zpěvák doma i spoustu zvířat, konkrétně dva psy, dvě kočky, želvu, králíka a dva papoušky. „A teď to všecko běhá a lítá; když přijdou děti ze školy, tak prostě všechno vypustí. Dnes ráno jsem si zapnul počítač a nešel mi. Nešla mi myš a klávesnice, tak jsem vlezl pod stůl, jestli nemám překousaný kabel od toho králíka. Všichni z kapely na mě křičeli: Na smetaně udělat, okamžitě,“ líčí Janda poslední zážitek.
Do holportu s Leošem Marešem
Na Jubilejní ples už se těší. „Budeme se snažit hrát písničky, které jsou nějakým způsobem v éteru známé. Připravíme program takový, aby si lidé s námi zazpívali,“ slibuje.
Slavný hit Otázky na plese určitě zazní a kdo ví, třeba se přidá i další hvězda plesu, DJ a moderátor Leoš Mareš. Janda to jako nápad nevyloučil. „Možná, že bychom nějakou písničku mohli deklamovat. Leoš by ji deklamoval a já bych odpěl vždycky ten refrén. Třeba Otázky, on by mluvil: ‚Kolik mám ještě dní, než přijde poslední?‘, a já bych zazpíval: ‚Posečkej lásko má okamžik…‘,“ popouští uzdu představivosti.
Co se týče práce, drží se motta, které je titulem písně i podtitulem jubilejního turné – Vlak, co nikde nestaví. Vlak je podle něj takový model rockového působení.
„Víte, je strašně obtížné z toho vlaku vystoupit, protože on už se pak špatně rozjíždí,“ vysvětluje frontman a dodává: „Měli jsme za covidu před dvěma lety devět měsíců pauzu, tak jsem opravdu myslel, že už asi znovu ten vlak nerozjedem, protože všechno se to nějak přerušilo. Mně se přestalo chtít trošku hrát a zvykl jsem si na takové to nicnedělání. Takže dokavaď ten vlak jede, tak přiložte pod kotel a jeďte dál!“
