Kouzelný prsten, který člověku splní všechna přání, si v dětství přál snad úplně každý. To štěstí s ním otáčet však měla jen pohádková princezna Arabela.
Její představitelka Jana Nagyová neustávající oblibu získanou právě díky pohádkovému seriálu teď využila pro projekt, který se zrodil v Brně. Je totiž patronkou projektu Objevuj památky, který vymyslel Petr Lukas, kastelán brněnského Letohrádku Mitrovských.
I když se narodila na Slovensku a čtyřiatřicet let s přestávkami žije v Německu, pořád o sobě smýšlí jako o československé herečce. „Chci využít toho, že ve mně ještě dnes vidí někdo potenciál, a to, co můžu, ještě předat dál,“ komentuje Nagyová s úsměvem svůj podíl na projektu. Jeho čtvrtý ročník zakončila s organizátory právě v brněnském letohrádku. I tam vyprávěla o tom, že Česko má v jejím srdci speciální místo.
Do několika krajů včetně Jihomoravského v rámci projektu také zavítala. „Původně bylo v plánu, že nám paní Nagyová pomůže s propagací, budeme společně psát tipy na výlety, ale setkáme se až na podzim v Brně. Je ale nesmírně vstřícná a aktivní, a tak s námi vyrazila na pár výletů už během roku,“ chválí autor projektu Lukas.
Herečka má totiž objevování nových míst v oblibě a říká, že za celou dobu, kterou žila v Česku a na Slovensku, neviděla tolik památek jako tento rok. „Lidé, kteří stavby kdysi vybudovali, to dělali pro další generace, tedy pro nás. A to, že je potřeba památky chránit, musíme teď my naučit naše děti a vnoučata,“ nadšeně vysvětluje.
Stárnutí bere s nadhledem
Na jižní Moravě Nagyová navíc strávila čas i při natáčení pohádky Princ Mamánek. Přestože se natáčelo i v Lednicko-valtickém areálu, nejvíce se jí líbilo na Pohansku, zaujal ji také Slavkov.
V novém snímku, jehož autorem je herec Jan Budař, hraje princovu matku. Po třiceti letech se tak znovu postavila před kameru, tentokrát už ale symbolicky jako královna.
Roli převzala po dvou kolegyních, Libuši Šafránkové a Haně Maciuchové, které obě v letošním roce zemřely. „Každý se mě ptá, jestli nejsem pověrčivá, já to takto ale neberu. Vždycky jsem říkala, že kdybych se jednou vrátila, chci si zahrát královnu. Když jsem si Mamánka přečetla, věděla jsem, že to je role, která na mě čekala,“ říká.
Stárnutí bere s nadhledem a snaží se ho při své profesi vnímat jako výhodu. Na herectví prý člověk není nikdy starý, navíc může čerpat ze svých zkušeností, z toho, co v životě sám zažil a co se naučil.
„Patří k tomu i moje vrásky a moje přirozenost, která mi zůstala. Už nejsem mladá. Populární ještě možná ano, ale zůstala jsem svá a možná právě to je moje velké plus,“ poznamenává.
Modlí se v polštině
Téma stárnutí a smrti je také protkáno oběma jejími rolemi, které si měla v poslední době šanci „střihnout“. „Každý z nás se v životě alespoň jednou se smrtí potká a je to přesně to, co dělá člověka člověkem. To se stane i princi Mamánkovi, který se díky tomu probudí a dospěje,“ líčí.
V dramatu Dvě slova jako klíč režiséra Dana Svátka ztvární manželku pečující o manžela, který je kvůli nemoci připoutaný na lůžko. Tu si zahraje po boku polského herce Daniela Olbrychského. Kvůli roli se dokonce naučila polsky modlit. „Přiznám se, že jsem neuměla Otčenáš ani slovensky. Na Vánoce se teď budu modlit v polštině,“ směje se.
Otázku, co by si přála, kdyby mohla otočit kouzelným prstenem, prý od lidí dostává celých čtyřicet let. Odpověď na ni se ale v průběhu let mění. „Trápí mě, že v dnešní době zbytečně umírá mnoho mladých lidí. Nejvíc bych si tedy přála, aby už celá pandemie skončila,“ svěřuje se.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celé jižní Moravy. |
V životě je ale jinak velmi spokojená a toho, že na tři desetiletí hereckou kariéru odložila stranou, nelituje. Na film ani televizi nezanevřela, pouze přišla druhá fáze jejího osobního života, kterou chtěla věnovat rodině.
„To, co mi dal můj život a děti, mi nemohla dát žádná pohádka. Teď otevírám další kapitolu života a jsem ráda, že mě rodina podporuje v tom, abych dokončila dílo, které jsem začala jako mladá,“ usmívá se.
Ačkoliv se může zdát, že je pohádková série Arabela téměř nesmrtelnou klasikou, Nagyová přiznává, že se tu a tam setká s dětmi, která už ji neznají. Za zlé to ale nikomu nemá. „Taková je doba. Proto jsem ráda, že se nyní vracím jako královna Ludmila, a tak si mě budou moct pamatovat dnešní děti,“ věří.
