Jediné nedobrovolné zakonzervování se u nás konalo ve čtyřicátých letech. Tehdy ustaly práce na rozestavěné dálnici mezi Prahou a Brnem na dlouhých dvacet let.
Promrhány tím byly miliardy korun, protože při obnově prací musela být řada již postavených mostů zbořena a některé dosud chátrají v lesích.
Výstavbu dálnice, která byla zahájena na jaře roku 1939, zastavila válka, a když byla stavba po osvobození zase obnovena, definitivně ji zastavila komunistická vláda v roce 1950.
Sedmdesát kilometrů dlouhé staveniště bylo vyklizeno a ponecháno osudu. V lesích zůstalo stát 55 dokončených mostů a desítky nadjezdů, náspů a zářezů, které začaly zarůstat.
Torza mostů se dosud tyčí nad hladinou
V roce 1963 vláda rozhodla o obnovení dálniční výstavby, jenže nebylo možné dostavit to, co bylo po válce opuštěno. Léta bez péče se na mostech projevila, navíc se změnily i stavební normy.
To, co se nehodilo, bylo prostě vyhozeno do povětří anebo opět ponecháno osudu. Tentokrát ovšem navždy. Například dálniční mosty u Borovska nedaleko Bernartic. Těm se trasa dálnice obloukem vyhnula, protože zdejší údolí zatopila voda po výstavbě přehrady Švihov. Dosud se zde torza mostů tyčí nad hladinou nádrže.
