Nemovitosti nakupovaly buď firmy, jež spoluvlastní starostův bratr Oldřich Grois, nebo jeho společníci, od nichž je společnosti následně získaly. Pokud by je firmy získaly na volném trhu, zaplatily by výrazně víc. Město totiž v letech 2011 až 2014 nabízelo byty přednostně nájemníkům za 40 procent tržní ceny.
„Na žádný z těch případů jsem neměl vliv. Všechno proběhlo v souladu se zásadami, které město schválilo,“ řekl Jan Grois.
Už v květnu 2011 schválila rada, v níž tehdy seděl jako místostarosta, pronájem stometrového nebytového prostoru v Bezručově ulici za čtyři tisíce korun měsíčně firmě Grolja. Na lukrativním místě vznikla restaurace Antik bar.
V době přiklepnutí pronájmu byl Jan Grois jednatelem a spolumajitelem zmíněné společnosti. Jak v radě tehdy hlasoval, si dnes už nevzpomíná. „Musel bych se zeptat zapisovatelky nebo zajít do archivu,“ prohlásil starosta. O dva roky později, kdy ve firmě seděl už jen jeho bratr Oldřich, jí město nakonec nebytový prostor prodalo za 376 tisíc korun.
Promlčeno, už je z obliga, říká právník
Podle Marka Zelenky, právníka z protikorupční iniciativy Oživení, měl Jan Grois přinejmenším v případě pronájmu vlastní firmě oznámit při hlasování podjatost, jak ukládá zákon o střetu zájmů.
V zápisech ale nic takového není. A nikdo z několika zastupitelů, které MF DNES oslovila, si nepamatuje, že by tak nynější starosta učinil. „Pokud podjatost nenahlásil, dopustil se přestupku, za což hrozí pokuta 50 tisíc korun. Promlčecí lhůta je ale jeden rok a běží od data hlasování. Takže dnes už je z obliga,“ řekl Zelenka.
Další firma, Znojstav, kterou starostův bratr spoluvlastní přes mateřskou akciovku Akvamarin Beryl, získala hned čtyři byty. Nekupovala je přímo od města, ale přes prostředníky, čímž se vyhnula tržní ceně. Třeba dvoupokojový byt na náměstí 28. října jí v roce 2016 prodal předseda dozorčí rady Akvamarinu Tomáš Rada, ačkoliv ho teprve o tři roky dříve koupil od města. „Byty opravujeme. Zatím nevím, jestli je pronajmeme. Byly v horším stavu, než jsme předpokládali. Pana Radu neznám, potkali jsme se jen při předávání klíčů,“ popsal Jan Vlček, jednatel Znojstavu.
Rada v roce 2014 zprivatizoval od města i nebytový prostor v Pontassievské ulici. Za několik měsíců jej prodal firmě Znojpres, která vydává Znojemský týden, jeho redakce teď v prostorách sídlí. Polovičním akcionářem týdeníku je Oldřich Grois, druhá půlka patří jeho ženě Monice.
„Naše firmy nezprivatizovaly žádný majetek, ale koupily vše na volném trhu. Čtyři nebytové prostory pro své kancelářské potřeby za nejvyšší možnou cenu, kterou určil volný trh. Nemluvě o špatných technických stavech těchto nemovitostí,“ reagoval na odhalené případy Oldřich Grois.
Ten sám kromě městského bytu na náměstí Republiky za 327 tisíc korun koupil i další v Rumunské ulici. Prodala mu jej jeho obchodní společnice a jednatelka jeho firem Jana Svobodová za 940 tisíc korun. Od města jej přitom získala za zlomek ceny – 165 tisíc korun.
„Byt v Rumunské ulici jsme koupili s manželkou na hypotéku za tržní cenu,“ poznamenal Oldřich Grois. Podle kupní smlouvy uložené na katastru nemovitostí, kterou má redakce MF DNES k dispozici, ale hypotékou Groisovi splatili jen polovinu ceny, zbytek dali ze svého.
Trestní oznámení odložili
K městskému bytu se výhodně dostal také šéfredaktor Groisova Znojemského týdne František Střecha, který je zároveň tajemníkem okresní buňky ČSSD. V září 2015 zastupitelstvo schválilo prodej nemovitosti v Gagarinově ulici za čtvrt milionu korun jeho synu Václavovi, který v minulosti seděl ve dvou Groisových firmách. Ani ne o pět měsíců později byt darovací smlouvou převedl na otce.
Obešli tak podmínku města, které si ve smlouvě stanovilo předkupní právo, pokud by se byt do roka prodával někomu jinému. V případě převodu na příbuzné to však neplatilo. „Byli jsme v bytě nájemci, byl to standardní postup. Podali jsme si žádost a vyšlo to. Žádný podvod v tom nebyl, o ty byty neměl nikdo zájem,“ tvrdí Střecha.
Robaras, další firma starostova bratra, zprivatizovala nebytový prostor v roce 2014, za 80 metrů čtverečních zaplatila městu 385 tisíc. A další společnost Elmoteza o rok dříve získala jiných 110 metrů čtverečních za 512 tisíc korun.
Už tehdy se zdála opozičním zastupitelům cena příliš nízká, protože nebytové prostory ve Vídeňské ulici naproti staré nemocnici patřily mezi lukrativní majetek města.
Podali proto trestní oznámení, kde rozporovali částku určenou znaleckým posudkem. Podle něj byl totiž dům starší než ve skutečnosti, což cenu výrazně snížilo. „Policie se s námi vůbec nebavila, neudělala revizní posudek. Nebyl jsem na jediném výslechu. Nakonec naše trestní oznámení odložila,“ podotkl zastupitel Jiří Kacetl (Pro Znojmo).
Redakce MF DNES už v dubnu zmapovala veřejné zakázky za nejméně 12 milionů korun, jež od města získaly firmy spoluvlastněné bratrem starosty. Ani v jednom případě Jan Grois při hlasování neohlásil podjatost. I přesto si stojí za tím, že nepochybil a jeho pozice ve vedení města neměla na zakázky vliv.
Výhodné transakce s nemovitostmi ve Znojmě
|
