Bistro Bok nabízí thajskou, vietnamskou, čínskou a japonskou kuchyni a navzdory vyšším cenám (s výjimkou velmi levného sushi) je skoro pořád plné. To většinou bývá příslibem dobrého jídla za přiměřené ceny.
V tomto případě si ale návštěvníci zřejmě platí hlavně za to, že budou spatřeni na stylovém místě, jak do sebe stylovými hůlkami "rvou" stylové nudle. Z pěti jídel totiž obstála bez velkých výhrad jen dvě. A jedno z nich jen kvůli skoro dumpingové ceně.
Suši za 70 korun.
Nejde ale jen o jídlo. Bistro je samoobslužné. Bohužel, navzdory hned pěti zaměstnancům na place a sloganu, který slibuje, že zažijete atmosféru moderních tokijských restaurací, je občas nutné si svépomocí také uklidit stůl od účtenek a sáčků. Nejsou tu tácy, na které byste si naskládali talíře a sklenky, takže se miniaturním prostorem musíte od výdejního pultu protáhnout ke svému místu i dvakrát nebo třikrát.
Bistro BokNachází se uprostřed pasáže Vaňkovka. Opravdu "asijský" ale Bok není. Připlatíte si tam za prostor, nikoli za nadprůměrné ani autenticky asijské jídlo. Pokud jste ale nikdy neměli sushi a chcete se vejít do stovky, jste tu správně. Hodnocení: 45 % |
A když jsem jednou nerozuměl kuchaři, který vyvolával číslo mé objednávky, přišel mě až ke stolu poprosit, ať si dojdu k pultu pro jídlo. Ze zoufalství jsem si chtěl do očí nalít pálivou omáčku; i proto, že jsem při placení nechal dýško z blbé zvědavosti, co to s personálem udělá.
Nejlépe chutnalo nejlevnější jídlo
Hned první chod naznačil, že kromě prostředí cenám neodpovídá ani produkce kuchyně. Podle menu pálivá thajská polévka tom kha gai za 45 korun byla překvapivě mdlá, provoněná jen trochou citronové trávy a jednou snítkou bazalky. Žampiony v ní sice nechutnaly zle, do thajské kuchyně ale nepatří. A jestliže si bistro hraje na autenticitu, je nutné mu tyhle houby vytknout. Do ceny by se přece kousek hlívy vešel.
Soi sam a tofu. V česko-thajské zelenině autor slibovaný zázvor nenašel.
Tom kha gai. Podle menu měla pálit, při tom jen lehce voněla citronovou trávou a asijskou bazalkou.
Než jsem dojedl polévku, tofu v arašídové omáčce za 99 korun vychladlo a už tak dost hutná omáčka nepříjemně ztuhla. Při třetím soustu jsem si její banální nasládlou chuť spojil s máslovo-kakaovou zálivkou ovesné kaše ze školní jídelny. Menu navíc slibovalo thajskou zeleninu, do které se rozhodně nepočítá brokolice nebo mdlý nakládaný bambus. Dojem zachraňovala bezchybně připravená rýže a chutné tofu.
Závitky jsou v Boku skvělé, ryba je na tom hůř
Druhý pokus vyšel o něco lépe. Závitky byly jednoznačně to nejlepší, co jsem v Boku ochutnal. Naplněné krevetami, nudlemi a křupavým salátem a doplněné sladkokyselou omáčkou obstály jako osvěžující svačina za 45 korun.
Závitky Nem. Lehký a chřupavý předkrm, který zanechal nejlepší dojem.
Křupavá ryba. Namísto slíbené pikantní omáčky se sezónní zeleninou dostal autor sojovkovou nudu.
Hůř si vedla křupavá ryba, které nabídka přisoudila pikantní omáčku nazvanou V8 a sezonní zeleninu. Což o to, těstíčko přišlo z pánve skutečně skoro křupavé. Pod ním se však skrývalo maso blátivé konzistence a v případě dvou kousků i blátivé vůně. Zřejmě pangasius.
Závitky Nem. Lehký a chřupavý předkrm, který zanechal nejlepší dojem.
Slíbená sezonní zelenina asi znamenala jeden druh zeleniny z každé sezony. Uprostřed března se tu totiž potkala paprika, zelí, pár fazolových klíčků a několik málo kousků hub. Spokojeně plavaly ve své šťávě, která byla po promíchání s olejem a sójovkou pikantní asi jako hodina katechismu. Naštěstí tu je na každém stole flakónek milosrdné chilli omáčky.
Sushi za stravenku neurazí
Potřetí mě do Boku dohnala zvědavost, jak může chutnat sushi za 70 korun. Poprosil jsem o zelený čaj a příjemně mě překvapilo, že ho tu mají. Pak jsem ale zavrávoral, když jsem zjistil, že nejde o konvičku teplého voňavého nápoje, bez kterého si lze sushi jen těžko představit, ale o PET lahev chlazeného citronového Nestea. "A opravdovej není?" zeptal jsem se. Nebyl. Rum taky ne.
Suši za 70 korun. Nebylo špatné. Pozor na extra pálivou pastu wasabi úplně vlevo.
Suši za 70 korun.
Dostal jsem osm maličkých rolek, zhruba o velikosti kovové padesátikoruny. Losos nebyl nijak výrazný, zato rýže správně voněla octem. Řasu nori neuřízli úplně rovně a hlavně se trhala při jen trochu silnějším sevření hůlkami. Pochválit musím nakládaný zázvor a hlavně pořádně ostrou pastu wasabi. Zato strouhanou mrkev si jako ozdobu mohli v kuchyni klidně odpustit. Ale sper to čert: za sedmdesát korun se asi víc parády udělat nedá.
Bistro je pozoruhodným světem, kde potkáte načančané dámičky v kostýmcích a borce, kteří na střeše Vaňkovky neparkují nic menšího než BMW X5. Pomalu přežvykují svoje ryby a dušenou zeleninu, protože jim to tak nejspíš poradil trenér nebo dietolog. I kdyby si s jedním soustem hráli pět minut, chuť odpovídající místním cenám v něm nenajdou.
