Kromě pizzy jídelní lístek nabízí sympatickou exkurzi do světa italské kuchyně. Jídla jsou správně a přehledně rozdělena podle italských zvyklostí do skupin. Studené a teplé předkrmy, saláty, těstoviny, risotta, masové chody, ryby i dezerty obsahovaly přiměřeně pestrou přehlídku známých italských jídel za docela adekvátní ceny.
restaurace leonesseLeonessa - ristorante & pizzeria Otevírací doba: Hodnocení: 45 % Z jídelního lístku: |
Štěstí na sardinky, smůla na zbytek
Jako první chod jsme si zvolili sardinky na grilu a klasický salát caprese.
Čerstvá a správně udělaná sardinka je delikatesa, kterou jednou ochutnáte a pak si s nadšením dáte znovu, pokud budete mít štěstí na podnik, kde je nabízejí.
V Leonesse jsem to štěstí měl, jenže kromě sardinek samotných to bylo velké zklamání. Kde se u sardinek na grilu vzala ta spousta oleje a rozpuštěného másla? Je pro kuchaře nepřekonatelný problém ochutit rukolu, kterou dá na talíř? A obsluhu nenapadne nabídnout ciabattu nebo jiné pečivo? Za 110 korun jsem tedy rozhodně nedostal adekvátní jídlo.
Ještě větší zklamání bylo caprese. Jestli takové caprese připravil italský kuchař a na náš stůl donesl italský číšník a ani jednomu nebylo trapně, pak asi skutečně žijeme v bláznivé době.
Za 105 korun bych velmi rád dostal trikolóru z rudých rajčat, bílé mozzarelly a zelených lístků čerstvé bazalky, a to vše pokropené olivovým olejem, případně balsamikovým octem.
Místo toho jsme dostali vybledlá rajčata bez výraznější chuti, která spolu s mozzarellou zakrývala kopec natrhaného ledového salátu, na jehož vrchol bylo usazeno pár laciných černých oliv, a celé to bylo zalito olivovým olejem a zasypáno zelenou sušenou směsí bez chuti, která tvořila nedílnou součást každého talíře, který se k nám z kuchyně dostal - naštěstí kromě dezertu!
Jako hlavní chod jsme si dali houbové risotto a špagety aglio, olio e peperoncino. Oba recepty jsou naprostou italskou klasikou a na obou může kuchař předvést, co umí a co neumí.
V případě risotta tedy rozhodně neumí servírovat jídlo teplé. Správně byla použita kulatozrnná rýže, která byla i správně uvařená, jenže krémovitost risotta se kvůli ztrácející teplotě přeměňovala na nevábnou sraženou pastu a tragickým vrcholem byl nález kusu alobalu v jídle.
Ten byl při reklamaci okomentován jednoslovným "sorry" bez jakékoliv náhrady nebo dotazu na spokojenost při odnášení plného talíře. Tři sousta studeného risotta za 135 korun celkovému dojmu z tohoto podniku rozhodně nepomohla.
Špagety aglio, olio e peperoncino, které normálně na jídelním lístku nemají, nám bez problémů připravili, jenže zase to mělo dvě zásadní chyby. Opět byl přítomen sušený zelený posyp bez chuti a zápachu, který čerstvou hladkolistou petržel pouze parodoval.
Jinak konzistence špaget, pikantnost i česneková chuť byly ukázkové, ovšem radost nám zkazila cena. 150 korun za nejprimitivnější italský těstovinový recept? Nedává to smysl, protože surovinově mnohem náročnější těstovinová jídla mají i za 120 korun.
Víno a lahodný dezert
Jediný úspěch, kromě vína, byl dezert. Tiramisu bylo přesně takové, jaké jsme očekávali. Krásně lehký krém, decentní chuť kávy a mandlí se v ústech spojila s kakaem a my jsme konečně mohli mlčky vychutnávat první a bohužel i poslední podařené jídlo. Paradoxně bylo i nejlevnější (80 korun) a možná ho dělal úplně jiný kuchař, protože chyběl podpis ve formě zeleného sušeného posypu.
Je skutečně s podivem, proč si podnik s tak dobrým prvním dojmem zkazí celkové hodnocení. Možná mají skvělou pizzu i spoustu jiných jídel, jenže na tom, co jsme ochutnali, bylo tolik nedostatků a chyb, že nezbývá než konstatovat, že ani italský kuchař s italským personálem není v Brně zárukou příjemného zážitku z kvalitní italské gastronomie.
