Obránce Martina Švestku televizní reportér omylem „přejmenoval“ na Hrušku. Dlouholetý ligový obránce Robert Neumann pak o fotbalovém týmu z Ratíškovic bez vytáčení prohlásil: „Chytá Barcuch a v útoku hraje Kulyk. Víc hráčů od nich neznám.“
Zhruba s takovým renomé nastoupil ratíškovický Baník před dvaceti lety v Praze k finále domácího poháru proti Liberci. Uhrál čestnou prohru 1:2. Ač bylo tehdy jeho mužstvo cílevědomě připravované a dokonce sahalo po postupu do nejvyšší soutěže, v hlavním městě ho stejně brali skoro jako Kokosy na sněhu.
 |
„Z hotelu nás chtěli vyhodit už dopoledne. Mají nás tu za burany,“ rozčiloval se brankář Pavel Barcuch, jeden z mála hráčů v kádru Ratíškovic, kteří už v době finále za sebou měli angažmá v nejvyšší soutěži.
Málo naplat: přestože na neutrální půdě v Praze hrály o Český pohár již dříve Drnovice, tedy vesnice ještě menší než Ratíškovice, jejich tým byl tehdy plný známých fotbalistů včetně reprezentantů a pohyboval se v horní polovině ligové tabulky.
Zato však nikdy do finále nepostoupila parta, jíž by tak přesně seděl přívlastek „vesnická“ jako tomuto Baníku – i když Ratíškovice ležící na Slovácku v půli cesty mezi Kyjovem a Hodonínem jsou technicky vzato obcí o čtyřech tisících obyvatel.
Za jejich nejslavnějším dnem se ohlížíme v seriálu jihomoravské MF DNES nazvaném Tenkrát poprvé.
Jenom nedostat pětku, hecovali se hráči
Po osmé hodině ráno se v Ratíškovicích začaly k odjezdu na 290 kilometrů dlouhou štreku chystat autobusy. Sedm, deset nebo jedenáct jich bylo, a to podle toho, jak tamním patriotům slouží paměť. „Liberce se nebojíme, zvítězit se pokusíme!“ hlásal transparent nad hlavami fanoušků.
Bylo 10. května roku 2000 a kolona mířila do Prahy, kde se finále Českého poháru už chystalo. Hráči Baníku tam před utkáním přenocovali. Pokoje dostali v hotelu Clarion.
„I ve 2. lize jsme na některé zápasy jezdili den dopředu. Nebyla to novinka, ale je pravda, že zrovna tehdy jsme delší dobu nikde nespali,“ vybavuje si tehdejší kapitán týmu Pavel Svoboda. Co ještě se mu z příprav na finále vybaví? „Báli jsme se, abychom nedostali pětku. Na druhou stranu jsme si docela věřili... že ji nedostaneme,“ říká Svoboda po dvaceti letech.
Ratíškovické tažení Českým pohárem připomíná z jeho vyprávění jízdu Klapzubovy jedenáctky. Nejvíc se Baník zapotil hned v 1. kole, kdy přes Dolní Němčí přelezl jen díky Kulykovu gólu a výhře 1:0.
Postupně Baník vyřadil Drnovice a Blšany, ve čtvrtfinále se dostal přes tou dobou druholigovou Plzeň a v semifinále doma hladce spláchl Vítkovice. O tento zápas byl takový zájem, že lidé seděli i na okolních střechách. Vysílala ho televize.
Ratíškovice nespadly z Marsu, hlásil Škorpil
Jedno přání Ratíškovicím nevyšlo, a sice hrát ve finále proti Olomouci v Drnovicích. Sigma tehdy svoje semifinále nezvládla, podlehla Liberci. A tak se na neutrální půdu na finále jelo do Prahy.
Na bezejmenné fotbalisty z jihomoravské vísky se tam sesypala celostátní média. „My jsme se tím nenervovali. Rozhovory bylo to jediné, co bylo oproti běžným zápasům jinak. Byli jsme tehdy zvyklí, že nám to na hřišti šlo, ani jsme o tom moc nepřemýšleli. Šlo nám to celkem samo, abych řekl pravdu,“ loví z paměti Svoboda.
Na hotelu tehdy večer před finále běželo na obrazovkách semifinále Ligy mistrů. Nervózní prý hráči Ratíškovic nebyli. „Jak se zápas blížil, už se kluci víc a víc těšili. Bylo nám jasné, že žádné další finále si už nezahrajeme,“ směje se Svoboda.
Pár jeho parťáků se prý tehdy dotklo, že jsou prezentování jako snadná kořist pro Liberec. „Díky našim výsledkům ve druhé lize a v poháru už by lidi mohli vědět, kde Ratíškovice leží,“ ušklíbl se Barcuch, gólman s ligovou minulostí v Drnovicích a v Karviné.
Mnoho celorepublikově známých hráčů, jako byl on, však tehdy modrožlutý dres Baníku skutečně nenosilo. „My jsme nebyli tím typem mančaftu, který je složený z vysloužilých ligistů. Zkušenější jsme byli možná já a Barcuch. Ale měli jsme dobrý mix a jako jedni z prvních jsme začali hrát zónovou obranu. To taky mluvilo pro nás,“ připomíná Svoboda.
Jako příjemný kompliment muselo ratíškovickým borcům znít vyjádření libereckého trenéra Ladislava Škorpila, který je označil za soupeře jako každého jiného. Sledovat je byl osobně při druholigovém derby s Poštornou.
„Ratíškovice nespadly z Marsu. Ve druhé lize se jim daří. Snažili jsme se, aby nás ničím nepřekvapily,“ pravil tehdy trenérský bard.
Kdo by se šel rvát?
To bylo už po bitvě. Pro Liberec ji dvěma góly rozhodl Argentinec Lazzaro Liuni. Když ale v koncovce napřed Michal Kordula trefil břevno a Richard Hrotek snížil na 2:1, bál se favorit o výsledek. Pro Ratíškovice to bylo velké vyznamenání.
Tenkrát poprvéSeriál jihomoravské MF DNES nazvaný Tenkrát poprvé se věnuje výjimečným událostem, které zároveň byly prvními svého druhu na jižní Moravě. Připomenete si díky němu třeba premiéru basketbalových kouzelníků Harlem Globetrotters v Brně, první návštěvu Stanley Cupu v regionu a další premiéry. |
Jako poražený finalista dostaly velký pohár a už při jeho předávání byly vidět víc úsměvy než zamračené tváře. „Krátce po utkání nás prohra mrzela, ale brzo jsme byli v pohodě. My jsme neměli co ztratit,“ konstatoval kapitán Svoboda.
Trpký byl konec především pro fanoušky jeho celku. Stejně jako příznivci Liberce chtěli i oni na hřiště, aby poděkovali svým hráčům. Policie je ale nechtěla pustit a některé z nich zmlátila tak, že museli vyhledat ošetření.
„Možná si mysleli, že by se naši rvali s Liberečáky. Ale prosím vás, kdo by se šel rvát?“ diví se dodnes Svoboda.
Sportovní nezdar hodili fanoušci Baníku za hlavu hned na dálnici. Fotbalisté na tom byli podobně. Oslava následující po návratu mužstva z Prahy vypadala jako slavení titulu.
Slávu připomínají pamětní mince
Druhá liga tehdy ještě nebyla dohraná a trenér Vlastimil Palička pro slavení po finále moc nebyl. Pak ale oddílový předseda Petr Kotásek zavelel: „Dejte kořalku všem! Platím to já.“
O pár dní později převzali fotbalisté i na obecním úřadě pamětní mince. Nejlepší éra ratíškovického fotbalu gradovala.
„Ten rok jsme byli i blízko postupu do první ligy. Skončili jsme třetí. Hrát bychom ligu mohli, ale nebyla tam ta ambice. Kdybychom do toho tehdy šli, tak jako do toho šly Opava a Staré Město, tak bychom se do ligy určitě dostali,“ myslí si s odstupem času bývalý obránce Svoboda.
Ještě v následující sezoně 2000/01 skončily Ratíškovice ve 2. lize třetí. Pak ale odešel trenér Palička do Jablonce, ani kádr už nebyl tak kvalitní a přišel sestup zpátky do MSFL. Klub byl po pobytu na výsluní tak vyždímaný, že se raději přihlásil jen do divize.
Momentálně se v Ratíškovicích hraje jen krajský přebor, a i v něm je Baník předposlední. Zašlou slávu mělo 20. června připomenout zopakování zápasu finále poháru proti Liberci, naplánované na domácí stadion. Koronavirus ale jeho sehrání neumožnil a exhibice je přesunuta na příští rok.
