Pes s hlavou houpající se na pružince nebo i vajíčka. Za zadními sedadly škodovek, trabantů nebo moskvičů jsme toho mohli v minulém století vidět víc než dost.
Frajeři tam měli velké reproduktory, aby lépe zněl Milan Chladil nebo Citron, nezbytný byl autoatlas. Jedovatě barevný chlupatý kobereček byl frajeřina, starší ročníky přidaly plechovou autolékárnu.
Důvod byl jednoduchý, odkládací prostory tehdejších aut nestály za řeč a věci, které jste občas potřebovali mít po ruce, nebylo kam dát. Přihrádky ve dveřích byly malé (jestli vůbec nějaké) a do kaslíků pod přístrojovou deskou se vešly maximálně tak sluneční brýle a návod k obsluze vozidla.
Navíc v té době byl nejrozšířenějším typem vozidla sedan, který měl na rozdíl od pětidveřových karoserií pevný panel pod zadním oknem. "My jsme tam s manželem převáželi i plata vajíček, tedy pokud nebylo zrovna horko," říká Věra Malá z Prahy. "Z dnešního pohledu to asi vypadá směšně, ale v té době to tak dělala obrovská spousta lidí."
"Já celé roky koukal z okna činžáku na hnědý tuzexový Ford Escort, kde za obřím zadním sklem na smetanově bílé dečce hlídal obrovský pavouk. Zblízka to byl kus dřeva, vypreparovaný samorost. Ale z toho druhého patra to byl prostě velký pavouk,“ vzpomíná František Kulíšek.
Dnes už za zadním oknem nic nevozíme. Nejen proto, že sedanů, které mají za zadními sedačkami pevné plato, ubývá. Je to hlavně nebezpečné.
Moderní automobily mají naštěstí dostatek odkládacích míst a posádka ani řidič tak nemusejí být vystaveni možnému riziku. Řidič má ve zpětném zrcátku výhled na situaci za vozidlem a nebezpečí pak nehrozí ani při případné nehodě. Tlustý autoatlas letící kabinou umí zlomit vaz. O tom, co mohou způsobit volné předměty v nebezpečných situacích, si můžete přečíst zde.
A co jste vozili za oknem vy? Vzpomínejte s galerií z motoristických srazů.
