1947 Tucker
Vizionářský model, který měl ambice změnit svět automobilismu. Na svou dobu byl technicky vybavený, měl nezávislé zavěšení kol, bezpečnostní čelní sklo nebo plochý šestiválec umístěný vzadu. A právě ten ho zradil.
Vývoj vozu byl náročný, zpožďoval se a majitel Preston Tucker musel pro peníze na burzu. Představil koncept, ale pak ho musel rychle uvést na trh. Den před premiérou v roce 1947 se kvůli velké hmotnosti zlomilo zavěšení, motor potřeboval externí startér a převodovka měla jen jeden stupeň pro jízdu vpřed. Tisk to rozmázl a auto nikdo nechtěl. Vyrobeno bylo pouze padesát jedna kusů a výrobce zkrachoval.
1957 Ford Edsel
Vyvineme nový automobil střední třídy, rozhodlo se vedení Fordu v červnu 1954. Přestože většina manažerů byla proti, tehdejší šéf Henry Ford II. prosadil vznik nového modelu, který pojmenoval Edsel – po svém otci. Nový vůz byl představen v říjnu 1957 během pompézní show, kterou moderovali Bing Crosby a Frank Sinatra a na které vystoupil Louis Armstrong.
Vzniklo patnáct variant s různými karoseriemi a na odlišných podvozcích, vůz dostal automatickou převodovku s ovládáním na volantu, posilovače řízení či elektricky stahovatelná okna. Zákazníky však zaskočil extravagantní tvar přední masky, produkce se potýkala s kvalitou, navíc auta střední třídy se v té době moc nežádala. Ford na projektu prodělal v přepočtu téměř deset miliard korun v tehdejších cenách.
1960 Citröen Bijou
Britské pobočce Citroënu se moc nedařilo prodávat jinde úspěšný model 2 CV „Kachna“, rozhodla se proto postavit vlastní vůz konkurující Mini. Název dostal podle francouzského slova pro cenově dostupný šperk. Na podvozku 2 CV postavili karoserii z laminátu. Ale tento pokus zákazníci chtěli ještě méně a během pěti let se vyrobilo jen 205 kusů.
1981 DeLorean DMC
Auto z trilogie Návrat do budoucnosti skutečně existovalo, jen neumělo cestovat časem. Projekt měl podvozek od Lotusu, karoserii od Giugiara a charismatického majitele, přesto dopadl katastrofálně.
John DeLorean dal dohromady prototyp sportovního vozidla s futuristickým vzhledem, motorem uprostřed, nezávislým zavěšením kol a dveřmi otevíranými nahoru. Problematická byla nerezová karoserie s odkrytým a nelakovaným plechem a poddimenzovaný šestiválcový motor.
DeLorean našel pro výrobu továrnu v Severním Irsku, kde byla tehdy velká nezaměstnanost, a proto od britské centrální vlády obdržel dotaci 94 milionů dolarů. Prodeje byly zahájeny v roce 1981, ale moc dobře nešly. Majitel proto sehnal investici z USA, ale ani to nepomohlo – firma šla do likvidace.
Britská vláda chtěla peníze vrátit, DeLorean na to však neměl, navíc byl chycen v New Yorku s kufrem plným kokainu za 24 milionů dolarů. Následovalo mnohaleté období soudních sporů, kdy se snažil prokázat, že šlo o policejní provokaci.
1983 Alfa Romeo Arna
Byla sice vyhlášena italským kulturním dědictvím, ale jinak je to ukázkový propadák. Vyráběla se mezi lety 1983 a 1987 a šlo o společný projekt s japonským Nissanem – odtud zkratka Arna (Alfa Romeo Nissan Autoveicoli). Konkurence Volkswagenu Golf měla spojit japonskou karoserii s italskými pohonnými jednotkami.
Během čtyř let se prodalo jen 60 tisíc kusů, což přispělo k převzetí značky koncernem Fiat, který projekt okamžitě zastavil. Nissan si v Evropě vybudoval vlastní továrnu v Sunderlandu ve Velké Británii a obě značky byly nakonec rády, že se Arny zbavily.
1996 Cadillac Catera
Ve tvarech Cadillacu Catera pozná zkušené oko Opel Omega. Tehdy obě značky patřily do koncernu GM. Cadillac se chtěl přiblížit mladší klientele, a místo aby vyvinul nový model, použil v Evropě oblíbenou omegu. S cenou kolem třiceti tisíc dolarů mělo být auto na americkém trhu levnější a přitom větší než konkurenční Audi A4 a BMW 3.
Vůz vstoupil na trh pod sloganem „Cadillac, co mění směr“ a tváří kampaně byla modelka Cindy Crawfordová. Nestačilo to. Vůz se potýkal s technickými problémy, pro mladé Američany byl málo sportovní. Během pěti let se prodalo pouze 95 tisíc kusů.
2000 Audi A2
Automobilka chtěla udělat malý rodinný hatchback, který měl mít zároveň kompaktní rozměry pro pohyb a parkování ve městě. Revoluční bylo, že šlo o první velkosériově vyráběný automobil s hliníkovou karoserií. Díky tomu auto vážilo méně než tunu, takže „nežralo“ tolik.
Vzhledově radikálně vybočovalo z řady ostatních vozů Audi, což zákazníci nepřijali, navíc je odradila vysoká cena. Během šesti let se prodalo kolem 160 tisíc kusů a na každém údajně firma prodělala přes 180 tisíc korun.
2001 Renault Vel Satis
Měl být vlajkovou lodí ve vyšší střední třídě. Výrobce vsadil na komfort, prostor, velkou výbavu a silné motory včetně vrcholného šestiválce z Nissanu 350 Z. Název byl složeninou slov Velocity (rychlost) a Satisfaction (uspokojení). Prapodivný design sice budil pozornost, ale zájemce o koupi odrazoval. Objevily se i problémy s elektronikou. Druhé generace se už vůz nedočkal.
2002 VW Phaeton
Už jméno nebylo zvoleno dobře: Phaeton si v řeckých bájích od svého otce, slunečního boha Helia, vypůjčil jeho vůz, ale řečeno dnešní terminologií „nepřizpůsobil jízdu stavu a povaze oblohy“, takže nejprve jel příliš vysoko a na zemi byla zima, pak zase příliš nízko, takže spálil všechna pole. Zeus po něm proto mrštil bleskem a na místě ho zabil…
Technicky to však bylo nejpokrokovější auto značky, i když vzhledem vypadalo jen jako větší passat. První generace přišla na trh v roce 2002 a stala se základem pro Bentley Continental. Milovníci luxusních aut jí však dali palec dolů.
2008 Tata Nano
Tento indický vůz byl ve své době nejlevnějším autem světa. Na cenovce měl jen něco kolem dvou tisíc dolarů (tehdy asi 35 tisíc korun). Pyšnil se i nízkými provozními náklady. To mělo přesvědčit Indy, aby přesedli z motorek a skútrů do aut.
Ti se však zlákat nedali. Auto si pokazilo pověst chatrnou bezpečností, několik kusů také zničil samovolný požár. Do roku 2015 se prodalo jen 250 tisíc kusů.
