Vyvézt nebo vykutálet popelnici nebo kontejner a s pomocí hydraulické ruky je vysypat do speciální nástavby popelářského vozu. Fascinovaně – a občas možná zasněně – to dokáže sledovat i dospělý. Co se ale odehrává uvnitř?
Aby nebyla nástavba hned plná, musí se odpad „zmáčknout“. Proto je uvnitř lis. Proto mají popeláři u kontejnerů za úkol kontrolovat, zda v nich zrovna nenocuje bezdomovec. Slisovaného nešťastníka, který našel útočiště v nádobě na odpad, bohužel řeší svozové firmy velmi často. Když už je uvnitř vozu, je pozdě, přes hluk, který celý popelářský vůz vydává, je jen velmi malá šance, že obsluha křik uslyší.
Existují dva základní systémy: s lineárním a šnekovým lisem. První varianta je rozšířenější, protože je univerzálnější. Lineární lis je vhodný pro práci se všemi druhy odpadu. Zjednodušeně řečeno je uvnitř velká deska postavená na výšku, která stlačuje odpředu dozadu vsypávaný odpad. Hydraulika má obrovskou sílu.
Druhá varianta je efektivnější při práci se sypkým materiálem, jako je popel, směsný komunální odpad a bioodpad. Není však vhodný pro lisování velkých pevných objektů, kupříkladu papíru. Uvnitř válcového těla nástavby je umístěn velký buben s vnitřní spirálou. Šnek směřuje ke kabině a při otáčení bubnu odpad stlačuje v přední části nástavby. Oproti variantě s lineárním lisem je možné odpad přisypávat neustále. Jednodušší je také vyprazdňování, stačí změnit směr otáčení.
Podle internetové encyklopedie Wikipeda vyjely první popelářské vozy v Československu do ulic Prahy v roce 1931, do té doby se plné popelnice svážely a pak vracely zpátky. První popelářské vozy měly také spirálový lis, ten ovšem nebyl na obvodu, ale na ose, jako u mlýnku na maso. V licenci koupené od německé firmy Keller a Knappich z Augsburgu je vyráběla v licenci ČKD. Pro potřeby Prahy, která tehdy produkovala denně 30–60 vagónů odpadků, jich bylo zapotřebí 28. Německá firma používala zkratku Ku-Ka, a to se ujalo, popelářským vozům říkají „kukavozy“ starší generace dodnes.
Vnitřnosti popelářského vozu Ku-Ka, který jezdil v třicátých letech 20. století v Praze
„V 70., 80. a začátkem 90. let byly v tehdejším Československu používány dva druhy popelářských vozů, postavené na podvozcích Škoda 706 RT. Konkrétně typ Kuka na velkoobjemové popelnice označované jako kontejnery a typ Bobr (zkratka dvojměstí BOleslav–BRandýs, kde se v závodě Brandýské strojírny a slévárny vyráběl) na popelnice válcového tvaru o objemu 110 litrů,“ píše Wikipedie.
