Lotus Omega či Carlton. Dvě jména, pod kterými tato čirá devadesátková silniční zbraň opouštěla britskou továrnu Vauxhall v Hethelu v hrabství Northfolk. „Omegy“ – věrné jménu svého zdrojového modelu značky Opel – mířily s levostranným řízením na kontinent. Carltony s volantem napravo zůstávaly „doma“.
Společné jinak měly všechno – především sériový třílitr převrtaný na 3,6 litru nadopovaný dvěma turbodmychadly s výkonem 377 koní, šestistupňový manuál ZF z Chevroletu Corvette a uhrančivý tachometr cejchovaný do tří set. V tomto případě ale naprosto oprávněně. Papírově totiž Lotus Omega uměl jet 258 kilometrů za hodinu. Jenže čistě technicky, tedy při započítání převodového poměru a maximálních otáček, to mohlo být až 284 km/h. A údajně i bylo.
Tyto parametry dělají z Lotusu Omega pomyslné kladivo na německé konkurenty. Do kapsy tenhle britsko-německý sedan strčil jak ikonické BMW M5, tak vrcholné motorizace mercedesu s pětilitrovým osmiválcem. Nad tím by se ještě dalo mávnout rukou, jenže Lotus zrychlil z nuly na stovku o desetinu sekundy rychleji než Ferrari 348!
Auto leda pro Nigela Mansella
Je to auto, nebo zbraň? Lotus si touto otázkou vysloužil tu čest stát se předmětem debaty v britském parlamentu hned po startu své produkce, když se objevily první dobové testy. „Řídit bezpečně tohle auto vyžaduje schopnosti Nigela Mansella,“ propůjčil si jméno slavného pilota F1 ve filipice proti Lotusu britský poslanec Anthony Grant hned v listopadu 1990. A jeho kolega Alex Carlile poslance vyzval k odsudku publicity, které se autu dostalo. Do boje proti Lotusu se zapojil i bulvární Daily Mirror. Ten vyzýval k zákazu jeho volného prodeje.
Sebevědomý outsider i smolař. Jak Mansell bil Sennu a pak dobyl titul |
Tak či onak, nakonec se modelu Lotus Omega/Carlton vyrobilo asi 950 kusů, na ostrovech s pravostranným řízením zůstala asi třetina. A ne, v začátcích to rozhodně nebylo gangsterské auto, kupovali si jej bohatí podnikatelé, ostatně s cenovkou 48 000 liber to nebyla žádná láce. Policie sice pobrblávala, ale rozhodně to nebylo tak, že by Británii křižovaly gangy výhradně v Lotusech a bezbranná policie bila na poplach.
Novinový článek Birmingham Evening Mail ze 7. ledna 1994 o ukradeném Carltonu Omega Richarda Austina
Poslední Lotusy sjely z výrobní linky před Vánoci 1992. Už nějakého půl roku předtím ale jeden exemplář parkoval před domem majitele počítačové firmy Richarda Austina v malé vesničce Wyre Piddle. Čtyřicetiletý podnikatel si jej užíval jako běžné auto na každodenní používání, jedinou extravagantní věc na vůz doplnil až v půlce roku 1993, když se mu v aukci registračních značek podařilo ulovit tu s kódem 40RA. Iniciály jsou jasné, věk sedí také.
Hra na policajty a lupiče
25. listopadu 1993 Austina probudilo houkání alarmu jeho auta. Vyběhl z domu a sledoval až tragikomickou scénku: jeho lotus tlačilo po ulici nárazník na nárazník jiné auto. V každém z vozů seděla dvojice zlodějů. Těm se nepodařilo Austinovo auto nastartovat, zkrátka neobešli imobilizér a alarm. Zvolili tedy nouzovou variantu – zkoušeli auto odtlačit. Podnikatel naskočil do Renaultu Espace své manželky a začal zloděje pronásledovat. A nakonec je i dostihl. Ti ale uvnitř auta pilně pracovali na elektrice, aby je dokázali nastartovat. A to se jim i podařilo. Celá honička skončila tak, že zloději do Austina v Espace nacouvali jeho vlastním autem. Pak ujeli. A z auta i jeho majitele rázem udělali celebritu.
Už sedmého ledna vychází v novinách Birmingham Evening Mail článek, u kterého je fotka očividně nasupeného Austina. V něm popisuje celý příběh svého auta. Proč? V tu dobu si totiž byla policie jistá, že Lotus s poznávací značkou 40RA hrál roli minimálně v jedenácti loupežích. Nebo spíš loupežných nájezdech. Noví „majitelé“ totiž s autem vyráželi na noční loupeživé výpravy, za které by se nemusel stydět ani Robin Hood.
A policie na ně byla v pouličních honičkách krátká, jejich malé hatchbacky Rover Metro neměly šanci. A ani v ostatních vozech, které u sboru používali. Banda lupičů si byla tak sebejistá, že skutečně na autě dál používala na první pohled nápadnou značku na přání. „Bylo jasné, že je ta představa hry na policajty a lupiče přitahuje,“ myslí si Brian Osborne, jeden z policistů, kteří se tehdejších honiček účastnili.
Drzost lupičů stoupala a vyvrcholila právě 6. ledna, den předtím, než příběh pronikl do médií. To banda za bílého dne nacouvala lotusem do trafiky přímo naproti policejní stanic v Rubery. Ze stanice vyběhl konstábl a podařilo se mu pendrekem rozbít boční okno auta. To ale opět dokázalo ujet. Podle výpovědi svědků z auta při divokém odjezdu padaly krabičky cigaret.
Legenda, která skončila v kanálu
Následná publicita už ale byla pro lupičskou bandu moc. Stejně jako vrtulník, který si policejní jednotka vyžádala na pomoc. Auto z ulic zmizelo. A gang s ním. Během jedenácti loupeží si přišel asi na dvacet tisíc liber. Policisté čekali, že si banda pořídí další silné auto a loupeže budou pokračovat, po čtveřici se ale slehla zem. „Jako by si prostě řekli, že už to nebude zábava, že už nikdy nebudou mít na loupežné výpravy tak rychlé auto,“ popsal policista Osborne.
Zatímco lupičskou bandu se nikdy nepodařilo dopadnout, s nejznámějším Carltonem své doby se jeho majitel shledal už za pár dnů. Ale radost z tohoto setkání neměl. 14. ledna 1994, tedy jen týden po vydání článku v Birmingham Evening Mail, dostala policie tip, že v Solihullu na předměstí Birminghamu leží na dně umělého říčního kanálu auto. Policisté jej vyzvedli a… ano, tušíte správně. Byl to Lotus Carlton. S promáčklou střechou jako po těžké nehodě.
Novinový článek The Birmingham Post z 15. ledna 1994 o nalezeném utopeném Carltonu Omega Richarda Austina
Tu ale auto nejspíš neprodělalo. Podle Austina, který se na auto byl podívat na policejním odstavném parkovišti, zřejmě přes střechu lotusu „přejela“ jedna z říčních nákladních lodí, které kanál využívaly.
Tak či onak bylo zničené. Novináři se znovu zeptali Richarda Austina na názor. Rozčilený majitel jim vmetl do tváře, že teď musí jezdit do práce renaultem, který jede maximálně 95 mil za hodinu (152 km/h), tedy polovina (skoro)třístovky, kterou uměl dosáhnout jeho lotus.
Po přelomu tisíciletí se v internetových diskuzích – tehdejší komunikační novince – vynořila řada konspiračních teorií, že legendární gangsterský lotus existuje a byl opraven. To vyvrátil sám majitel.
Z auta ale přežila značka – podle pravidel patří totiž jejímu majiteli, který si ji může dát na jakékoliv auto. V roce 2018 byla spatřena na elektrickém Hyundai Kona. Smutný konec legendy? Nikoliv. Podle britského registru poznávacích značek, kde lze změny dohledat, byla registrační značka 40RA 28. října 2021 přidělena opět Lotusu Carlton, byť jinému exempláři.
Kolik Lotusů přežilo do dneška, není jasné, jedno z aut – kontinentální model Omega s levostranným řízením – se ale před týdnem objevil v aukci Carandclassic. Zachovalý exemplář s najetými jen 77 tisíci kilometry a německou registrací se nakonec prodal za 79 990 eur, tedy dva miliony korun.
We all love the old 40RA story (and the fact everyone always mentions it when a Lotus Carlton is posted lol)
Well, the owner of the original 40RA now owns another one and he’s transferred the plate to it, off of the Hyundai it was on before!!
Taken off another group
