Z cesty do elektromobilního ráje se stala komedie střižená detektivkou, místy i thrillerem. Je vlastně s podivem, že ještě nikdo nenatočil film ze světa elektromobilů. Určitě by měl velký úspěch. Téma je to hodně výživné, neboť, jak napovídá cestopis redakce iDNES.cz do Norska, skýtá nepřeberný počet možných zápletek a gagů. Původní článek čtěte zde.
Jezdit s elektromobilem jen z domova do práce několik desítek kilometrů, nic zvláštního neukáže. Ale pokud se vydáte za „hranice všedních dnů“, je najednou vše jinak. A jak je vidět, platí to, i když se vydáte do „elektromobilního ráje“.
Peklo s nabíjením v elektromobilním ráji. Boj o šťávu a prášky na uklidnění |
Leckde v médiích prezentovaný názor, že elektromobil je vlastně auto, u kterého je jen spalovací motor nahrazený elektrickým, a že to vlastně žádná změna není, a kdo to nechápe, tak je…, naráží na elektroskeptickou českou náturu. Lakování na růžovo nikomu nepomůže. Je se nutné poprat s celou komplexností elektromobility a jejími slabými místy. V tomto směru cestopis do Norska „nakousl“ jen některé z nich. Není tedy náhoda, že v reakcích na článek a tuto problematiku se sešly vesměs negativní reakce. Tuzemský trh ještě (naštěstí) není v tomto směru zdeformován dotacemi na elektromobily a zatím tedy v tomto směru funguje selský rozum.
Homo electromobilis
Pravdou je, že vlastnictví elektromobilu si vyžaduje komplexní změnu přístupu. Znamená to v podstatě ze sebe vychovat jakéhosi homo electromobilis, člověka elektromobilního, který neúnavně stále kontroluje aplikace, pořád přemýšlí o svém autě, jak mu tu a tam přilepšit nějakým tím ampérem a kilometrem dojezdu, když je pár minutek volných. Elektromobil se tak stává jakýmsi dalším dítětem, o které je potřeba se postarat. A neztratit brzy nervy…
Nezbývá než se smířit s tím, že auto již neslouží nám, ale my jemu. A v tom je kámen úrazu. Zmínila to i celá řada čtenářů včetně Karla Krále a Zdeňka Matušky, kteří z tohoto důvodu o autě na baterky rozhodně neuvažují.
Čína a Kalifornie vypínají nabíječky autům na baterky, je málo elektřiny |
Ano chce to odříct si trochu toho pohodlí. A to ani nemusíte jet na dovolenou ve vzdálené cizině. Obnáší to třeba večer před půlnocí po televizní detektivce na sídlišti vyběhnout z domova k nedaleké dobíjecí stanici odpojit nabité auto a uvolnit místo jiným. Mnohdy v dešti či sněžení. A přeparkovat svého čtyřkolého „miláčka“ na běžné místo, kterého se takto večer na sídlišti třeba nedostává. Z pouhého „vyběhnutí“ se tak pak nakonec stane půlhodinka, zatímco jiní již v klidu spí. Ve vlastním zájmu si to tak musíme sami zdůvodnit, že je to vlastně prima se večer projít na čerstvém vzduchu…
Jaksi samozřejmě se očekává, že majitel elektromobilu je fanouškem moderních technologií a stahuje si aplikace jako na běžícím pásu.
Kupříkladu Václav Hellebrand míní, že jen naprostý šílenec může na tak dlouhou cestu do ciziny vyrazit s autem na elektřinu, se kterým nikdy předtím nejel. Ostatně autor článku se k tomuto laickému přístupu přiznává: „Ačkoli si zcela jistě vysloužíme nejeden úšklebek od zkušených elektromobilistů, toto jsou řádky určené pro naprosté elektroamatéry. Zkušení elektromobilisté se budou chytat za hlavu, ti, kdo se k přepnutí na elektrickou trakci chystají, aspoň pochopí, že proškolení od prodejce a četba manuálu nejsou zbytečné.“
Zatím radši jen „okolo komína“
Problém je, že elektromobily nejsou koncipované jako malé vozy pro pohyb po městech, ale výhledově mají nahradit všechna auta. Luděk Chrástek píše, že jako druhé auto do rodiny s možností vlastního dobíjení pro ježdění po městě a okolí elektromobil naopak považuje za dobré řešení. Ale jako jediné univerzální auto na všechno, to ani omylem. Téhož tématu se dotkl i Jaroslav Makovec, který míní, že ideální auto na dojíždění do města ani nemusí mít moc velký dojezd, ale musí být levné, protože půjde o druhé auto a s parkováním kdekoliv, jako je to nyní. A jak dodává, tak taková auta se teď již prakticky nevyrábějí, protože se automobilkám kvůli regulaci nevyplatí. A záměr udělat z elektromobilu „hlavní auto“ je zatím velmi bolestný proces.
Další čtenář Petr Pažout poukázal na hlavní problém dnešních elektroaut, jímž je výrazné snížení dojezdu na dálnici, a to zejména v zimních měsících, ale i za parného léta. Uvádí i příklad, kdy při jízdě po Německu s Porsche Taycan Turbo S v létě kvůli chlazení baterií, pohonu i interiéru se mu při jízdě rychlostí okolo 170 km/h snížil dojezd na 260 km. Takže po hodině a půl jízdy potřeboval skoro hodinovou přestávku na nabíjení, protože ne všude je k dispozici 250 DC nabíječka, a pokud je obsazeno víc stojanů kvůli limitaci přípojky, tak se většinou na 250 kW stejně nelze dostat. Petr Pažout uvádí i srovnání se svým druhým vozem s klasickým pohonem, jímž je Audi A8 4.0 TDI. S ním i při stylu „rychle a zběsile“ se spotřebou 14 l/100 km ujede 500 km a zvládne tedy jet z jednání domů třeba 200 km vyzvednout děti a poté hned ujet dalších 150 km na chalupu, což u většiny dnešních elektromobilů není možné.
Další čtenář Daniel Striček dodává, že mnohem lepší než elektromobil, je pro delší jízdy plug-in hybrid. Jezdí superbem a chválí si provozní parametry, kdy i při dlouhých služebních cestách ho nic nelimituje a díky nabíjení pro cesty do práce si drží velmi pěkný dlouhodobý průměr 5,1 l/100 km.
Podle Jana Szamaránszkého elektromobil patří do města pro jízdy „okolí komína“, dál zatím ne. A Roman Vocetka ještě dodává, že navíc jen s rodinným domem a wallboxem, jinak je to očistec.
Platba bankovní kartou za dobití elektromobilu je stále v nedohlednu |
Ivo Bouše zase naráží na velký problém, že prakticky nikde u dobíječek nejde platit platební kartou a je potřeba mít stažené všelijaké aplikace a naučit se různé způsoby obíjení u různých provozovatelů. Jak ukázal cestopis, tak ne vždy to musí znamenat úspěšně absolvované nabíjení. Je to jen technika, která občas selže, a to většinou zrovna v tu nejnevhodnější dobu. Ondřej Havlík v této souvislosti zmínil, že na roztříštěnost nabíječek s různým systémem potvrzování nabíjení můžete zapomenout, když máte Teslu, jejíž výhodou je rozsáhlá dobíjecí síť s osvědčeným systémem.
Dovolená plná napětí
Další čtenář Honza Krenstetter na článek zareagoval ve smyslu, že jako adrenalinová dovolená se staršími dětmi by to asi šlo, ale jinak vlastně ne. A Petr Sedlák zmiňuje, že dovolenou chápe jako odpočinek, a ne jako adrenalinový stres, kdy místo památek, výletů a koupání musí plánovat cestu od nabíječky k nabíječce a ještě trnout, jestli bude volná nebo funkční, a jestli k ní vůbec dojede. Štefan Surovjak a Petr Prokop naopak v reakci na článek napsali: I cesta je cíl.
Štěpán Peti vše odlehčil konstatováním, že největší prací elektromobilisty je neustále vymýšlet nové důvody k zastavení. Podle jeho názoru by výrobci měli dávat k autu nějaký seznam výmluv ve stylu: „Stejně jsem potřeboval na WC“, „Stejně jsem potřeboval nakoupit“ nebo „Alespoň jsem si mohl dát kávu“.
Vše je otázkou přístupu. Kdo chce prožít poklidnou dovolenou bez nějakých velkých překvapení, ať se v případě jízdy na dovolenou ve vzdálené cizině vyhne elektromobilům obloukem. Kdo naopak hledá trochu toho vzrušení a zpestření po jinak stereotypním pracovním roce, pro toho to může být taková jízda naopak tím pravým řešením. A čím menší dojezd auto má, tím lépe. Určitě to chce plánovat co nejméně, rozhodně nečíst žádné návody, nijak podrobněji neplánovat cestu a nechat vše na náhodě. Ideálně s autem vyrazit hned poté, co si ho pořídíte, a nejlépe někam, kde se nedomluvíte. Potom je to záruka toho, že dovolená nebude žádná nuda. Rozhodně to není pro každého.
