 |
Ameriku, zemi rozlehlých plání, obřích měst a obdobně velkých aut, trápil na začátku šedesátých let zásadní problém – stále častěji dávali lidé přednost vozům z Evropy. Menší kompaktní auta, jako byl třeba Volkswagen Beetle, tamní automobilky neuměly a nechtěly vyrábět.
Jenže zákazníci po nich toužili čím dál víc. S rostoucí životní úrovni si stále víc rodin pořizovalo druhý vůz, ale nebylo místo třeba pro Cadillac Eldorado. Menší a ekonomicky životaschopný vůz přitom na americkém trhu chyběl.
SKANDÁLY AUTOMOBILEK |
Místní automobiloví giganti postupně ustoupili tlaku a narychlo spustili výrobu kompaktních aut, jako byly Ford Falcon nebo Studebaker Lark, o jejichž kvalitách se ovšem vedly diskuse. A potom se objevil Chevrolet Corvair, konečně povedené kompaktní auto. A navíc technicky velmi zdařilé, až nečekaně pokrokové – kombinaci motoru vzadu, nezávislého zavěšení s kyvnou nápravou a vzduchem chlazeného motoru, konkrétně šestiválcového boxeru s turbem, ještě nikdo jiný nenabídl.
Prodejní hit
Představen byl 2. října 1959, na trh byl uveden v roce 1960. A slibně vypadaly nejen jízdní vlastnosti – díky motoru vzadu a nižšímu těžišti – ale také cena. Za 1 984 dolarů si skutečně většina lidí mohla pořídit druhé auto do rodiny. Pokud byste částku přepočítali do dnešních dnů, bylo by to přibližně třináct tisíc dolarů, tedy zhruba tři sta tisíc korun.
|
Byl z toho fenomenální úspěch. Aspoň tedy zpočátku. Za čtyřdveřovým sedanem dorazilo kupé Corvair Club a o pár měsíců později debutovalo ještě další kupé Monza, které brzo dostalo také čtyřdveřovou verzi. Následovalo kombi Lakewood a vrcholem nabídky se stala dodávka Corvan 95 s plochým motorem umístěným pod zavazadlovým prostorem.
Po rekordním roce 1961, kdy se prodalo 337 tisíc vozů, se zdálo, že dalšímu růstu Corvairu nemůže nic stát v cestě. Bylo to jednoduché, malé, rychlé auto. Něco, co v Americe chybělo. O výjimečný výkon se staral vzduchem chlazený šestiválec s rozvodem OHV a protilehlými válci. Se zdvihovým objemem 2 296 cm³ měl maximální výkon 81 koní, u kupé Monza to bylo dokonce 98 koní. K tomu přibylo u kupé odpružení všech kol vinutými pružinami a za příplatek dvoustupňová automatická převodovka (v základu byla třístupňová manuální).
Nebezpečný v jakékoli rychlosti
Byla to značka ideál, brzo se však začaly objevovat obláčky. Na vině byl ambiciózní spotřebitelský právník Ralph Nader, který si na očernění Corvairu vybudoval kariéru. Jeho výsledky, popsané v knize Unsafe at Any Speed (Nebezpečný v každé rychlosti), z roku 1965 byly neúprosné. Kromě jízdních vlastností údajně způsobujících nedostatečnou bezpečnost, kde se jakž takž daly najít ještě nějaké reálné základy pro jeho úvahy, vytýkal pokrokovému vozu také nedostatky v interiéru nebo třeba v převodovce. Nenechal na něm nit suchou.
Nový motor pro F1 je hrou na ekologii. Ve skutečnosti jí nepomůže |
Proč se k jeho úvahám o bezpečnosti daly najít reálné základy? Inu, vizionářský model se v průběhu pár let výroby stal účastníkem velkého počtu dopravních nehod, jejichž společným jmenovatelem byl nekontrolovatelný smyk. Kolize bylo samozřejmě možné přičíst jeho sportovnímu naturelu a řidičům, kteří si ho pořizovali, aniž by měli zkušenosti s takovým typem vozu. Ale problém byl na světě. Nader ukazoval prstem na kombinaci motoru vzadu, kyvadlové nápravy a nestandardních listových pružin, které podle něj způsobovaly nestabilitu při řízení, přetáčivost a smyky.
Na vině však mohl být i většinou špatný tlak v předních pneumatikách. Chevrolet předepisoval nezvykle nízký tlak 0,15 až 0,3 MPa vpředu a 0,8 až 0,21 MPa vzadu. Konzervativní američtí zákazníci však byli zvyklí nafukovat minimálně na 0,7 MPa. Auto tak snadněji mohlo ztrácet kontakt s vozovkou.
Křivé obvinění
Chevrolet sice na výtku ještě před zveřejněním onoho díla zkázy zareagoval instalací příčného listového pera na zadní nápravu a zkrutného stabilizátoru na přední nápravu, ale bylo pozdě. Alespoň tedy z psychologického hlediska – vůz byl jednou provždy ocejchován jako problémový. Nových majitelů začalo prudce ubývat. Pouze díky omezenému úspěchu kupé Monza zůstalo jméno Corvair v ceníku až do roku 1969. Prodeje však byly nicotné.
Chevrolet Corvair Testudo
Dnes je téměř jisté, že výtky vůči vozu nebyly oprávněné a nebýt knihy, stal by se Corvair jedním z nejprodávanějších amerických aut vůbec. A nejen kvůli tomu, že nová generace z roku 1965 byla v odborných testech označena za nejlepší auto americké výroby z hlediska ovladatelnosti. Když v roce 1972 americký Národní úřad pro bezpečnost silničního provozu (ten mimochodem vznikl o pár let dřív právě v reakci na Naderovu knihu) vydal zprávu, jež původní Chevrolet Corvair očistila od všech obvinění, která proti tomuto vozu právník vznesl, obnovení výroby už dávno nebylo reálné.
Celkově je však nesprávné označit auto za neúspěšné. Navzdory všem výhradám se prodalo 1 835 170 vozů a dnes jsou díky své pokrokovosti a jedinečnosti vyhledávaným sběratelským kouskem.
