Poprvé nám vyrazil dech elektrickým modelem Lightwire, se kterým vyrukoval jako první z velkých výrobců motocyklů a vypálil rybník konkurenci. Vzhledem k vyšší ceně motocyklu se nedá psát o prodejním úspěchu, ale značka jasně ukázala, že i v tomto segmentu s ní musíme počítat. Další výraznou novinkou byla PanAmerica. Cestovní enduro, které sebevědomě vtrhlo na trh a je vyprodané na měsíce dopředu (jak jezdí, čtěte zde).
V mnoha parametrech válcuje Pan America i BMW R1250GS (etalon třídy cestovních endur), a to dokonce za lepší cenu. Do třetice přichází nový Sportster S. Slavné jméno ve světě motocyklů H-D a fenomén, který se vyráběl od padesátých let minulého století! Jenže tentokrát nezůstalo z původního stroje nic. Pryč je vzduchem chlazený hrubý motor nebo klasický rám stroje. Výkon se zvedl o sto procent a stroj je nabitý nejnovějšími technologiemi a moderními asistenty. Je to vlastně ještě harley? Pojďme ho poznat víc…
Zásadní informace je, že s předchozí generací toho má Sportster S společného minimum. Napadá mě snad jen malá nádrž a zamykání řídítek na krku řízení. Mezi zásadní designové znaky stroje patří jednomístné sedlo, široká přední pneu (160 mm!), dvojitá koncovka výfuku, placaté přední světlo, krátké blatníky a letmo uchycený držák registrační značky s poměrně mohutnými (vzhledem k tomu, že jde o LED) světly a směrovkami. Po PanAmerice je to další model, u kterého není použit klasický rám, ale motor je součástí nosné konstrukce.
Vpředu je k motoru připojen krátký rám, ke kterému je připevněna přední vidlice, k zadní části motoru je uchycen podsedlový rám a zadní kyvná vidlice. A na harleye vlastně ještě jedna nezvyklá věc – velký chladič.
Sportster nám celkem sebevědomě dokazuje, že se nebojí kontroverze a znovu přichází s výrazným až šokujícím designem. A z prvních reakcí je to správná volba. Nepochybuji o tom, že tím zalarmuje spoustu odpůrců, ale většina reakcí je pozitivních. Za sebe musím ocenit, že Harley nekopíruje osvědčené postupy a řešení jiných značek, ale jde svou vlastní, hodně výraznou cestou.
Motocykl je poměrně nízký, i jezdci nižší postavy dosáhnou bez problémů na zem. Sedlo je celkem minimalistické a procestovat Evropu bych na něm nechtěl. Na to má ale Harley připravené řešení v podobě pohodlnějšího sedla a existuje i možnost kitu, kterým předěláte stroj na dvoumístný – změnou sedla a přidáním zadních stupaček. Kulatý čtyřpalcový (108 mm) „budík“ je komplet digitální a celý ho pokrývá jeden velký displej. Bohužel není dotykový, ale je třeba uznat, že ovládání skrze ovládací prvky na řídítkách je intuitivní a na displeji vás provází skvělá nápověda ovládání. Ovládací prvky jsou stejné jako u cestovního modelu PanAmerica.
Technický nadšenec zaplesá nad množstvím čudlíků, ale tradičního jezdce zamrzí, že mezi hromadou ostatních ovládacích prvků nezbylo dost místa pro (z mého pohledu) dvě nejzásadnější funkce – ovládání směrovek a klaksonu. K základní výbavě se řadí i tempomat. Přestože jsou zrcátka nízká, je do nich dobře vidět a designově se ke stroji hodí, velkou pochvalu zaslouží i stavitelné páčky v základní výbavě. Samozřejmostí je i Bluetooth, kterým propojíte svůj stroj s mobilním telefonem – případně s handsfree sadou v helmě. Stroj sice nemá vlastní GPS, ale součástí moderního elektronického systému je využití navigace vašeho telefonu.
 |
Prostřednictvím jednoduché aplikace si můžete zaznamenávat projeté trasy, znovu je načítat nebo plánovat cesty. Informace o přehrávané hudbě, případně informace o volání z telefonu můžete sledovat na digitální přístrojovce. Ovládání hudby z mobilního telefonu, případně přijmutí/odmítnutí hovorů můžete realizovat snadno prostřednictvím ovladačů na řídítkách. V nabídce jsou tři barvy: černá, perleťově bílá a karmínová (tmavě vínová).
Stupačky si ozkoušejte
A nezvykle hodně se budu tentokrát věnovat stupačkám. Standardní model má stupačky výrazně vpředu. Což vypadá skvěle, ale ne každému to vyhovuje. Osobně se taky cítím na motorce příjemněji s nohama pod sebou, a tak jsem přivítal, že část testovacích strojů měla namontovaný kit se stupačkami ve středu stroje. Většinu testu jsem odjezdil právě v této konfiguraci. Mimo pocitu ze stroje byl z mého pohledu fatální rozdíl především v komfortu. Stupačky v předu jsou možná pohodlnější pro natažené nohy, ale pokud narazíte na nerovnosti na vozovce – můžete tak maximálně zaklít a čekat až vás to naklepe jako řízek.
To vše umocňuje nízký zdvih zadního kola a tvrdší standardní sedlo. Se stupačkami na středu stroje a se skrčenýma nohama jsem si sice připadal trochu stísněně, ale cítil jsem stroj a zpětnou vazbu od vozovky mnohem lépe. V případě nerovností jsem se snadno vzepřel v nohou a překonal díry ve vozovce mnohem snáz.
Dokonce jsem se mohl ve stupačkách i postavit a protáhnout se, což u stupaček vpředu zkrátka nejde. Pro objektivnost je třeba napsat, že ve skupině během testování byla i nemalá část jezdců, kteří preferovali stupačky vpředu. Takže stupačky určitě doporučuji vyzkoušet!
O vodou chlazeném dvouválcovém motoru Revolution Max 1250T jsme obšírněji psali v článku o PanAmerice, takže jen ve zkratce. Jde o moderní motor, do kterého se hned zamilujete. Oproti PanAmerice byl sice podstatně snížený výkon ze 150 na 121 koní, ale na druhou stranu točivý moment narostl na impozantních 127,5 Nm! Maximální výkon začne explodovat mezi 6 000 a 9 500 ot/min, ale díky brutálnímu zátahu od spodních otáček nebudete mít důvod motor tolik vytáčet.
Dědictvím starších sportsterů je malá nádrž (11,8 l), která v kombinaci se spotřebou 5,1 l/100km nedovolí o moc větší dojezd než 200 km. Koncovka výfuku je pro mě těžko definovatelná, nevím, jestli ji obdivovat, nebo zavrhnout. Je tak výrazná a jiná od všeho ostatního! A stejně tak i její hlasový projev! Má sice příjemný zvuk, ale ta drsná kovařina, co známe ze starých harleyů, tak ta už to zkrátka není. Je to logické nejen vzhledem ke konstrukci motoru, ale především s ohledem na normy Evropské unie.
Nedejte na první pohled
Dost bylo teorie. Nebudu si na nic hrát. Motorky už testuji nějaký ten pátek, takže skromnost stranou. Většinou kouknu na motorku a už tuším její slabiny i silné stránky. Tady jsem očekával jasné plus v případě motoru Revolution Max 1250T, který znám už ze stroje PanAmerica. Ale protože jsem „mistr světa amoleta“, tak mrknu a hned vidím i slabiny: je to harley a bude to těžký stroj, tlusté pneu = špatná manévrovatelnost v zatáčkách, výfuky budou pálit do nohy, jednokotoučová přední brzda možná vypadá dobře, ale na tento stroj nebude stačit...
Nebudu chodit kolem horké kaše – vedle jak ta jedle. Tak špatně jsem se už dlouho netrefoval. Motorka váží příjemných 228 kg provozní hmotnosti a díky nízkému těžišti bych klidně hádal ještě míň. Tlusté pneu nejsou vůbec žádný problém a fungují opravdu dobře! Sportster S má vpředu 160/70TR17 a vzadu 180/70R16, které vyrobil na míru pro tento stroj Dunlop. Zjišťuji, že problém není v šířce pneu. Kouzlo se ukrývá v profilu gumy, která díky němu ochotně padá do zatáček!
Koncovky výfuku jsou dobře překryté a odizolované. Pokud cítím horko, tak je to při delších zastávkách na semaforech, kde mi zadní válec opéká pravé stehno. Stačí dát nohu na stupačku a je to v pohodě. Přední čtyřpístková radiální brzda funguje výborně. Brzdy harleyů se za poslední roky výrazně zlepšily, ale u Sportstera S byly použity (a myslím že u H-D poprvé) brzdy Brembo.
Alespoň u motoru jsem se trefil, funguje skvěle. Těch 120 koní je hodně poctivých a točivý moment je umocňuje. K dispozici jsou jízdní režimy Rain, Road a Sport, plus dva uživatelské. Po pár minutách v režimu Road přecházím natěšeně do Sportu a z motorky se stává pěkný rošťák! Mimo agresivnější odezvy na plyn jsou citelné i menší zásahy kontroly trakce.
Překvapivý je i silnější brzdný účinek motorové brzdy při zavření plynu. Součástí každého z jízdních režimů není jen jiná výkonová mapa motoru, ale i reakce plynu, intenzita zásahu kontroly trakce nebo moderní ABS pro brzdění v náklonu, a dokonce i síla motorové brzdy.
Proto jsou k dispozici i dva uživatelské režimy, u kterých mám možnost nastavení každého z parametrů v několika krocích. A protože u toho někdo opravdu přemýšlel, nemusím nastavovat kompletní nastavení od nuly, ale stačí překopírovat některý z jízdních módů a jen doupravit požadované drobnosti. Opravdu chytré řešení! Zbývá zjistit, jestli stíhá podvozek.
Raději na dobrou silnici
Rozbité silnice se podepisují na pohodlí jezdce. Tlumiče fungují dobře, ale limitující jsou krátké zdvihy. Přední vidlice je nastavitelná za pomoci nářadí a její zdvih je 9,5 cm. Zadní tlumič nastavíte snadno kolečkem pod sedlem, ale zdvih zadního odpružení je pouze 5,1 cm. Na dobré vozovce už je všechno v pořádku, vyšší tuhost je naopak příjemná a dává dobrou zpětnou vazbu jezdci.
Na motorce se brzy cítím jako doma a pouštím se do hodně svižné jízdy. Stroj vás pustí do náklonů až 34 stupňů na obě strany, a to je výrazně víc než 28 stupňů u předchozí verze. Sportster S funguje dobře i ve vyšších rychlostech a k rychlé jízdě vyloženě svádí. Brzy mě zklidňuje opravdu silný liják a nedobrovolně testuji i jízdu na vodě. Krátké blatníky ochrání jen od nejhoršího, takže si s sebou vezu dva vodotrysky – jeden u předního a druhý u zadního kola.
V Milwaukee na to mysleli a jedním z prvních nabízených doplňků k motocyklu je plastové prodloužení blatníku. Nepochybuji o tom, že pomůže, ale rozhodně bych si ho nekoupil. Jednoduše proto, že krátké blatníky jsou cool a stroji zatraceně sluší! Na vodě oceňuji dobrou práci ABS, kontroly trakce a také široké pneu fungují dobře. I když většina testování propršela, rozhodně to stálo za to.
Závěrem se musím zamyslet nad tím, komu je stroj určen. Sportster S je tak jiný od všech ostatních strojů a je otázkou, s čím ho srovnávat a z jakého úhlu se na něj podívat. Věřím, že se najdou harleyáři, kteří šilhají po rychlejší motorce a svižnějším svezení, ale tradiční zákazníci hledají u této americké legendy něco jiného – jednoduchost, přímočarost, dunění a charakter starších, vzduchem chlazených strojů.
Tím si nemyslím, že by Sportster S propadl, právě naopak! Myslím, že tento stroj má rozšířit portfolio značky a k H-D přivést nové zákazníky. Koneckonců podobný přístup vidíme i u jiných výrobců, kteří se pouštějí do segmentů, ve kterých bychom je do nedávna nečekali. Většina výrobců na to jde kopírováním úspěšných nápadů ostatních, jenže v Milwaukee na to jdou vlastní cestou. Za to si zaslouží Harley-Davidson pochvalu.
