Leaf vypadá dost podivně, větší část publika asi řekne rovnou, že je ošklivý. Ale určitě se za ním ohlédnete. U Nissanu si totiž řekli, že musí vypadat jinak, aby zdůraznil, že to není jen tak obyčejné auto. Komu připadají žáby krásné, zamiluje si i leafa s těma jeho vykulenýma očima světel a prohnutou zádí orámovanou světly.
Jezdí ovšem jako úplně normální auto s automatickou převodovkou. Je dokonale tiché, takže musíte dávat pozor na chodce, kteří neslyšnému autu nechtěně skáčou do cesty. A taky neskutečně pohodlné: na velkých nerovnostech se zhoupne, ty malé dokonale vyžehlí. Podvozek je však jistý, žádná houbovitá rozbředlost. Zatáčí s jistotou, není to žádný neohrabanec (i s baterkami váží 1,4 tuny). Při manévrech ve městě taky oceníte velký rejd, leaf se otočí doslova "na pětníku".
Závodník to rozhodně není. Když však elektromotor (80 kW, 254 Nm) při rozjezdu zabere, umí být na startu ze semaforů mezi těmi rychlejšími. Na dálnici se rozjede až na 144 km/h, z nuly je na stovce za 11,5 sekundy. Jako každé auto jezdící na elektřinu i leaf však funguje hlavně jako léčba klidem, měli by ho ordinovat agresivním řidičům. Zatím to nikdo nevysvětlil, ale na baterky jezdí každý pomaleji, klidněji...
Nissan Leaf v číslech
|
S trochou cviku se dá s leafem jezdit skoro bez brzdění. Má jen dva pedály a chybí mu řadicí páka. Elektrický pohon ovládáte jen malým kruhovým ovladačem na středovém tunelu, kde volíte pohyb dopředu nebo vzad, stejně jako u obyčejného auta s automatem. Má však navíc speciální brzdicí mód, při kterém auto brzděním vyrábí elektřinu a intenzivněji dobíjí baterky.
Není pro každého
Leaf je auto nadšenců, potřebuje poučeného majitele. Ulítaný manažer pendlující mezi Brnem, Ostravou a Libercem bude zklamaný. Když vám ovšem elektromobil pasuje do života a myšlení, je to prima dopravní prostředek. A zdá se, že se Nissanu daří takové lidi oslovovat. Ze stávajících skoro šedesáti tisíc majitelů je s ním spokojeno 93 procent lidí, to je výjimečné číslo. A to je mezi nimi hodně těch, kteří předtím měli větší, luxusnější a silnější auto. A třeba v Austrálii si pečlivě vybírají, komu ho prodají. Vyplňuje se podrobný formulář a zájemce se opravdu může dočkat odmítnutí.
Majiteli však rozhodně nejsou jen ekonadšenci, kteří najedou jen nějakých deset tisíc kilometrů ročně, což je průměrný evropský nájezd. Nissan třeba ví o taxikáři, který už nacoural s leafem 200 tisíc kilometrů. Stále s původními bateriemi. To je další z nečekaných kvalit elektrického nissanu: opravdu se nekazí.
Vychová si vás
Když chcete mít elektromobil, musíte se mu taky trochu přizpůsobit. Denně sice všichni uživatelé leafu najezdí nějakých pětapadesát až šedesát kilometrů, takže jim nově skoro dvousetkilometrový dojezd bohatě stačí, ale na výlet k babičce na druhý konec republiky, na jednání z Brna do Prahy nebo dovolenou v Chorvatsku je prostě třeba hledat jiný způsob dopravy.
Jako auto na jízdy do práce, na nákupy a každodenní pojížďky je to paráda. Zvlášť když žijete v Norsku, kam nás na otestování obměněného leafu před vstupem na český trh Nissan pozval. Norsko nevybral náhodou, je totiž zemí elektromobilů, první trh pro elektroauta v Evropě; aby ne, když tam benzin stojí padesát korun. Mají tu pro ně speciální parkoviště s nabíjením zadarmo, úlevy na příšerně vysokých norských daních, s elektrickým autem můžete předjíždět kolonu pruhem pro autobusy a vůbec pro ně mají všechny myslitelné výhody. Pro jízdu bez emocí, kterou Norové vyznávají, je to ideál. Však tu byl leaf loni třinácté nejprodávanější auto vůbec a letos zaujímá šestou pozici. Třeba v Bergenu ovšem drží fantastickou druhou příčku.
Leaf tu koupíte za cenu blízkou obyčejnému spalovacímu hatchbacku podobné velikosti. V Norsku je cena osvobozena od DPH. Nissan také ve spolupráci s leasingovými společnostmi nabízí v mnoha dalších zemích auto bez baterie, které jsou na elektromobilech to nejdražší. Tu si pak pronajímáte (v Itálii je to třeba při 36měsíčním kontraktu 79 eur měsíčně). To bohužel v Česku nefungovat nebude, aspoň zpočátku. Kdo si po prvním červenci, kdy začíná prodej v Česku, pro leaf půjde, zaplatí plnou cenu včetně baterek 715 tisíc.
Průkopník
Po Česku už jeden leaf déle než rok jezdí. Na vlastní pěst si ho dovezl jeden nadšenec do alternativních energií z Rožnova pod Radhoštěm. Ten má však ještě původní, japonské provedení. Evropské, jehož výroba odstartovala před několika týdny v britském Sunderlandu, je o dost jinačí. A právě to míří i do českých "nissanáren".
V Česku Nissan počítá letos s prodejem nějakých třiceti aut, snem je osmdesát. Z toho by mělo kolem 85 procent jít do firemních parků.
Na pohled vypadá vlastně pořád stejně. Při stavbě nového, vylepšeného leafu však udělali vývojáři přes sto změn. Rozhodně se neomezili jen na kosmetické úpravy. "Šlo o dva druhy změn, jedny v rámci vývoje, druhé na základě připomínek od zákazníků," vysvětluje Robert Simpson z vývojového týmu. "Dá se říct, že polovina z toho je na podněty z Evropy."
Nabíjecí konektor je v čumáku. Schovaný v dvířkách pod logem.
Třeba nabíjecí zásuvka, schovaná vepředu v masce, má teď nově osvětlení, aby bylo připojování k síti jednodušší i v noci. Čistě na žádost Evropanů upravili třeba kapsu ve středovém tunelu tak, aby se tam vešel smartphone. Při všech těch úpravách shodil nějakých 32 kilogramů hmotnosti, to je u 1,4tunového auta (včetně baterek) úspěch.
Pro Evropu má leaf hlavně jinak naladěný podvozek. Je jistější, pevnější, protože se v Evropě jezdí obecně rychleji než ve zbytku světa. Jsou také posílené brzdy a lépe naladěné řízení. Intenzivně zapracovali třeba také na systému vytápění. Hlavně se ovšem zvedl dojezd, z původních 175 na 199 kilometrů. Na testovací trase v Oslu a okolí nám kilometry z dojezdu ubývaly stejně, jak přibývaly na počítadle ujeté cesty. Sto necelých kilometrů jsme ujeli na přibližně polovinu kapacity baterií, a to jsme si i zapínali topení, což je velký žrout elektřiny. S klesající teplotou samozřejmě dojezd bude klesat.
Doba nabíjení úplně vybitého nissanu z domácí zásuvky je 12 hodin. Jsou ale i rychlejší způsoby, 16A zásuvka to zvládne za osm a 32ampérová za čtyři hodiny. Automobilka má i speciální nabíječku (systém ChaDeMo), která dokáže baterii dobít na 80 % kapacity za pouhých 30 minut.
Pohodlný, obyčejný
Vnitřek působí vlastně docela obyčejně. Středový panel vypadá trochu lacině, vůbec celá přístrojovka připomíná spíš lacinější městská přibližovadla.
I po úpravách má leaf stále stejně nepohodlná, placatá sedadla. Vepředu vás nepodrží a jste z nich dřevění, zadní lavice je zase úplně plochá a hodně měkká. V autech za sedm set tisíc se sedává rozhodně komfortněji. Aspoň jsou zadní místa stejně jako ta přední vyhřívaná. Druhá řada sedadel je výš než přední, děti v sedačce vidí dobře ven. Když si tam sedne dospělý, najde překvapivě dost místa, zlobit ho však bude, že si nezasune špičky nohou pod přední sedadlo. Při úpravách se to vývojáři snažili vylepšit, ale stále to ještě není ono. Původní výhradně béžově zbarvený interiér, který je dost nepraktický, v evropském provedení doplnila i černá varianta.
Překvapí velký kufr (objem 370 litrů), je hodně hluboký, věci se do něj nakládají přes vysoký práh. Jediným výraznějším omezením je docela úzký průchod mezi podběhy.
Baterka pro domácnost
Leaf vymýšleli a stavěli od počátku jako elektromobil. "Některé věci, jako středový tunel, který vlastně není u takového auta třeba, jsme však zachovali. Je to proto, aby auto nepůsobilo úplně cizím dojmem," popisuje Simpson.
Věřte-nevěřte, tohle rozřezané auto jezdí.
Lithium-iontové baterky, které si Nissan sám vyrábí, jsou uložené v podlaze. Pod kapotou je systém nově poskládaný tak, že to připomíná tvar a rozměry spalovacího motoru. Před modifikací byla totiž nabíjecí část pohonu uložená v krabici, která hodně překážela v kufru mezi podběhy. "To je průlomová změna," vysvětluje mi Robert Simpson z vývojového týmu. Zvětšil se tak objem a využitelnost kufru. "Umožňuje to totiž zapasovat hybridní sestavu i do architektury konvenčního auta," vysvětluje Simpson. Elektrický pohon leafu tak dostane i dodávka NV200, která se příští rok začne vyrábět ve Španělsku
A budoucnost? Třeba zásobárna elektřiny pro domácnost: přijedete s napůl nabitým leafem domů a večer, když je nejdražší elektřina, neberete "šťávu" z rozvodné sítě, ale z baterek auta. Přes noc, kdy špička opadne, se leaf zase nabije.
