Veřejné nabíječky elektromobilů zatím ve většině případů nenabízejí systém „pay-as-you-go“, na který jsme zvyklí u čerpacích stanic. Funguje se s nimi spíše jako se služebním autem s palivovou kartou některé ze sítě benzínek – energii musíte dočerpávat jen u toho poskytovatele nabíjení, u kterého jste registrovaní a ke kterému máte kartu, čip nebo aplikaci.
Jeden ze způsobů, který starosti s nabíjením elektřinou poháněného vozu minimalizuje, je nabíjecí služba automobilky, z jejíchž linek elektrický vůz sjel. Zpravidla je ve formě karty s logem služby, kterou autorizujete nabíjení na partnerských nabíječkách. Účet za elektřinu pak platíte přímo automobilce, a ta se postará o vyplacení jednotlivých poskytovatelů.
Tuto nabíječku nám po cestě z jižních Čech nabídl navigační systém vozidla. K autorizaci jsme použili službu MeCharge.
Kupříkladu u Mercedesu za kartu Me Charge neplatíte žádné měsíční poplatky, pouze na konci měsíce přijde faktura se souhrnnou částkou za všechna nabíjení. Kolik jste kde pronabíjeli vidíte v aplikace Mercedes Me, tam se můžete podívat i na ceny jednotlivých nabíječek. Mercedes totiž nemá zveřejněn žádný ceník.
„Ceny jsou závislé na cenách jednotlivých operátorů. Vzhledem k častým aktualizacím je doporučeno vždy ověřit cenový tarif konkrétní dobíjecí stanice v daný okamžik přes aplikaci,“ vysvětlil Jan Kuhn, tiskový mluvčí společnosti Mercedes.
Jiné automobilky nabízí výběr několika tarifů s různou výškou měsíčního paušálu, s jehož rostoucí výškou zpravidla klesá cena za odebranou kilowatthodinu, takže si řidič vybere podle toho, kolik toho najede, respektive kolik energie bude chtít odebrat. Základní varianta je zpravidla spíše pro pohodlí, u vyšších nabíjíte za výhodnější ceny.
V České republice jsou ceny za nabíjení poměrně nízké, v případě PRE zatím stále dotované, takže ne vždy je s kartou automobilky nabíjení cenově nejvýhodnější. V zahraničí to tak ale často je.
Různé ceny pro různé rychlosti nabíjení
Asi nejlákavější jsou na dlouhých cestách významně nižší ceny nabíjení na superrychlých nabíječkách Ionity, které aktuálně nabízí nejrychlejší možnost doplnění akumulátoru. Z nekřesťanských 21 Kč, které si firma za 1 kWh běžně účtuje, se tak dostanete i na 8 Kč. Což už je bez problémů akceptovatelné.
Příklad? Audi eTron Charging Service nabízí tarify dva, pojmenované City a Transit. U City platíte měsíční paušál 119,83 Kč, nabíjení na AC stanicích pak stojí 3,24 Kč za 1 kWh, na DC stanici do 150 kW 11,90 Kč za 1 kWh a nabíjení na Ionity, tj. nad 150 kW pak 21 Kč za 1 kWh. U tarifu Transit jsou ceny AC a DC nabíjení do 150 kW stejné, výrazně levnější je nabíjení právě na Ionity – 8,20 Kč za 1 kWh.
Navigace ve voze Mercedes EQC po cestě vybere vhodnou nabíječku a doporučí i dobu nabíjení, která zajistí dojezd k další nabíječce nebo do cíle. Po nás chtěla jen desetiminutovou zastávku.
Když pojedete do Estonska, za jakékoli nabíjení u obou tarifů zaplatíte 0,22 Eur (5,80 Kč), Ionity ale v Estonsku nepůsobí. Naopak neveselé to budete mít v Chorvatsku, za AC i DC nabíjení zaplatíte 4 HRK za 1 kWh (14 Kč), u Ionity pak 6,20 HKR (21,6 HRK). Vyšší tarif Transit pak přináší slevu jen u Ionity, a to na 2,89 HRK (10 Kč). Vtipně se tak stává nejlevnějším poskytovatelem.
V některých případech je k tomu potřeba připočíst „režijní náklady“ – například cenu za každou minutu stání u nabíječky nebo cenu parkování. V aplikaci tyto údaje vidíte.
Je samozřejmě na řidiči, zda k aktivaci nabíjení využije nabíjecí službu automobilky nebo jej aktivuje jinou aplikací či přímo čipem daného provozovatele. Podle toho, co cenově vychází nejlépe.
Pohodlí na druhou
Jak jsme ukázali na obrázcích výše, navigační systém některých elektromobilů, v tomto případě Mercedesu EQC, umí navrhnout vhodné nabíječky podél cesty a doporučit dobu (a cílovou úroveň) nabíjení. Řidič se tak nemusí o nic starat.
Nabíjecí služby už mají nebo postupně zavádějí další automobilky. Jmenujme třeba BMW Charging, MyŠkoda Powerpass, KiaCharge nebo Charge MyHyundai.
Další krok v pohodlí přinese takzvaný protokol Plug&Charge (ISO15118), kdy se vozidlo nabíjecí stanici samo představí a autorizuje. Uživatel tak pouze potvrdí zahájení nabíjení buď na displeji nabíjecí stanice, nebo displeji zábavního systému vozidla.
Auta mohou podržet rozvodnou síť
Do „byznysu“ s elektřinou se pouští i automobilka Honda a spolu s technologickou firmou Moxia a energetickou společností Vattefall představila službu e:Progress. V budoucnosti by tak zákazníci mohli mít společnou fakturu za domácí i veřejné nabíjení, vozidlo by se nabíjelo tak, aby mělo dostatek energie k odjezdu, ale zároveň využilo nízké tarify (přebytek elektřiny).
Při použití speciálního wallboxu Honda Power Charger lze elektřinu zpět do sítě i dodávat. Nyní pro to není velký důvod, ale při stovkách tisíc a milionech elektromobilů to může být jedna z cest, jak efektivně stabilizovat decentralizovanou rozvodnou síť.
