Hyundai ix20 si za svou kariéru vydobylo specifickou pozici. Malé MPV, do kterého se dobře nastupuje a nekazí se, se stalo miláčkem méně náročných motoristů. Jednoduché praktické auto neohromí jízdními vlastnostmi, na to se však v určitých (a velkých) zákaznických skupinách nehledí, hlavní je spolehlivost. A tu má ix20 neprůstřelnou.
Letitý hyundai vlastně převzal roli po Fordu Fusion, jehož prodeje s končící kariérou před sedmi lety (vyráběl se v letech 2002 až 2012) neustále rostly a o poslední kusy se zákazníci skoro poprali. Důvody byly tehdy velmi podobné: zajímavá cena, spolehlivost, jednoduchost. Hlavně penzisté na něj nedají dodnes dopustit. A občas zajedou do servisu na preventivní prohlídku.
S ix20 je to stejná písnička. Jízdními vlastnostmi nenadchne, proslulé jsou rány od zadní nápravy (není to vada, ale vlastnost), ale o to cílové skupině až tolik nejde. Hlavní je, že nerezaví, funguje a je bezpečné.
Poslední malé MPV vyjelo z nošovické fabriky v květnu letošního roku po devíti letech a 300 tisících vyrobených kusech. Dealeři, kteří se předzásobili, nyní ix20 doprodávají od 280 tisíc. Hyundai chce jako náhradu za „nenahraditelnou“ iX20 nabídnout nošovický model i30.
Nejaktuálnější třetí generace modelu startuje na bezkonkurenčních 299 tisících korunách, to je na auto golf-třídy skvělá nabídka. Přitom nejde o žádnou oholenou variantu: i30 pohání stokoňový motor spárovaný se šestistupňovou převodovkou. Řidiči nabídne například tempomat, klimatizaci, audio s ovládáním na volantu, automatická světla, osm airbagů, devět moderních asistenčních systémů a sadu zimních kol k tomu.
Hyundai ix20 je v doprodeji k mání pouze s atmosferickou benzinovou čtyřválcovou jedna-šestkou s 91 kilowatty (124 koní). Za 19 tisíc navíc dostane zákazník v i30 mnohem lepší jízdní vlastnosti a víc výbavy, z té relevantní třeba tempomat nebo systém samočinného nouzového brzdění (klimatizace, rádio nebo dálkově ovládané centrální zamykání je u obou modelů standardem), základní motorizace i30 má nižší výkon (100 koní), ale o tolik hůř nejede.
Jak vybrat ojetou ix20
Kdo po Hyundai ix20 přeci jen prahne, pravděpodobně se přeorientuje na trh s ojetinami. Na co dát pozor? Hyundai ix20 se představil na podzim 2010. V nabídce korejské značky ix20 nahradila model Matrix (2001-2010), který měl design navržený studiem Pininfarina a techniku odvozenou od liftbacku a sedanu nižší střední třídy Elantra. Nový model vsadil na líbivý zaoblený design, dostal novou platformu sdílenou se sesterským modelem Kia Venga, ale i s Kiou Soul nebo malým hatchbackem Hyundai i20, a pod kapotu se nastěhovaly motory nové generace.
Na českém trhu se ix20 po celou dobu až do letošního ukončení výroby těšil vysoké oblibě – po celou kariéru patřil k nejžádanějším vozům kategorie MPV. Nejprve soupeřil se Škodou Roomster, později se stal jasnou jedničkou. Jen v Česku bylo registrováno 35 tisíc kusů, což je zhruba desetina celkové produkce. Mimochodem, nejsilnější byl rok 2015 s 4 760 registracemi.
Zatímco oko potěší líbivý a nekonfliktní design, který se oblinami a ostrými prolisy snaží maskovat praktické zaměření modelu, tajemství prodejních úspěchů je někde jinde. Nejdostupnější ix20 stála jako nová vždy pod 300 tisíc, takže malé MPV bylo dostupné i zákazníkům s omezeným rozpočtem a cenově konkurovalo městským hatchbackům. Za těchto podmínek Hyundai nabídl auto s velkorysým vnitřním prostorem, ukázkovou variabilitou a vždy čtyřválcovými motory. U těch benzinových si majitelé také cení, že jde o poměrně nenáročné atmosférické jednotky.
Tento lákavý mix vlastností nemohl Hyundai samozřejmě nakombinovat jen tak. Druhou stranou mince je proto horší odhlučnění, nepříliš komfortní podvozek (i když o něco lepší než v sesterské Kia Venga) a nepřesné řízení. Svižná jízda v ix20 tedy není moc příjemná, stejně jako cestování po dálnicích. Tento model se zkrátka hodí na příměstské nebo venkovské jízdy.
Trestuhodným konstrukčním nedostatkem je nevhodné uchycení zadních tlumičů. To podle názoru mnoha specialistů na tento model způsobuje odskakování zadních kol a zhoršuje komfort jízdy i ovladatelnost. Přitom tento nedostatek lze i v podmínkách obyčejně vybavené dílny napravit – je však otázkou, proč k této úpravě sám výrobce nikdy nepřistoupil. Takový zásah do konstrukce vozu samozřejmě není schválený, což přinejmenším znamená, že není slučitelný s pokračováním záruky, která je i teď v doprodeji pětiletá bez omezení nájezdu.
Interiér vyrobený z tvrdých plastů doplněných o stříbrné dekorační prvky odpovídá cenové kategorii vozu. Modré podsvícení nebo zvuk cvakání blikačů vycházející z prostředku palubní desky zrovna nenadchnou, ale co se týká funkčnosti i odolnosti, je všechno v pořádku. Mimochodem, ix20 byla navržena ještě v době, kdy měla každá funkce svoje tlačítko – to dnes mnozí vnímají jako velkou výhodu. Velmi dobrý je také výhled ven směrem dopředu a do stran. Šikmo vzadu je to už horší, to je daň za elegantně zakončený tvar vnějšího prosklení.
Ukázková variabilitaJe až s podivem, jak širokou a dlouhou kabinu může mít auto tak kompaktních vnějších rozměrů. Tím to jen začíná: přední sedadla mají opěrky nastavitelné i v podélném směru, řidičovo sedadlo má integrovanou sklopnou loketní opěrku a zadní lavice je s výjimkou základní výbavy plně nastavitelná. Dělená sedadla lze posouvat v rozsahu 13 cm, mají nastavitelný sklon opěradla a výklopnou středovou loketní opěrku – to mohou dnešní SUV, která z trhu vytlačují MPV, až na pár výjimek závidět. Zavazadlový prostor má dvojité dno a podle polohy zadních sedadel objem velmi slušných 440 až 570 litrů. |
Jen těsně před faceliftem, v letech 2014 až 2015, se nabízela speciální verze ix20 Cross s výraznými nelakovanými lemy blatníků. Automobilka jej prezentovala jako crossover a reagovala tak na vývoj trhu, na technické úpravy však nedošlo. Facelift v roce 2015 přinesl jednodílnou masku chladiče s příčným žebrováním, LED v zadních světlech a kvůli nástupu emisní normy Euro 6 mírně upravené motory.
Nenechte se zlákat udávaným výkonem
Nabídku benzinových motorů tvořily vždy atmosférické čtyřválce s poměrně lákavými parametry. Základem byl 1,4 CVVT s 66 kW a 138 Nm spojený s pětistupňovou manuální převodovkou. Silnější alternativa 1,6 CVVT pak měla rovnou 92 kW a 156 Nm, na rozdíl od Vengy navíc byla od samého počátku dodávána se šestistupňovým manuálem.
Vysoká karoserie a dvanáct metráků pohotovostní hmotnosti jim dávají zabrat, takže je potřeba se smířit s ležérní dynamikou a nutností častěji řadit. S celkovým charakterem auta to dobře ladí. Počítejte raději s osmilitrovou spotřebou, když pak benzinovou ix20 jednou za čas naložíte a vyrazíte na dálnici, může odběr z nádrže stoupnout i k deseti litrům.
Tyto motory jsou obecně nenáročné a spolehlivé, to však neznamená, že by byly dokonale odolné vůči závadám. Vyplatí se proto důkladně proklepnout technický stav a servisní historii vyhlédnutého auta, případně se zaměřit na mladší kusy, které jsou ještě kryté velkorysou pětiletou zárukou bez omezení kilometrů.
Všechny potenciální závady souvisí s nadměrným opotřebením či zanedbanou údržbou (případně obojím). Platí to pro vytahaný rozvodový řetěz, zatuhlý hydraulický napínák řetězu i nefunkční snímače otáček klikové a vačkové hřídele. Pokud tedy vytipovaná ix20 špatně startuje, v motoru chrastí, kolísá mu volnoběh, nebo při zrychlování netáhne spojitě, je rozumné se poohlédnout jinde. Ostatně ojetých ix20 je na výběr ve všech cenových úrovních poměrně dost.
Benzinové verze mají poměrně slabou spojku. Pokud s ní předchozí majitel zacházel necitlivě, může vás překvapit brzkou výměnou. Zajímavostí je, že systém stop-start se dlouhou dobu dodával jen za příplatek.
Pouze benzinová šestnáctistovka byla dostupná i s automatem. Nejprve šlo o starší čtyřstupňovou převodovku, od faceliftu v roce 2015 pak o přece jen vhodnější šestistupňovou. Pokud chcete automat, chybu neuděláte, jde o odolnou a hladce řadicí skříň s hydrodynamickým měničem. Výběr ojetin je ale, jak bývá u menších aut s automatem zvykem, velmi omezený.
Odborník z autobazaru o ix20Pavel Foltýn Auto ESA Nejžádanější motorizace jsou benzínové 1.6 16v a 1.4 16v a naopak nejméně žádaná je naftová 1.4 CRDi, co se týče barev tak nejrychleji a nejžádanější je světlemodrá metalíza, následně odstíny hnědé metalízy a červené barvy, naopak na opačné straně je černá a základní modrá (tzv. pošťácká). Pokles hodnoty tohoto modelu je obdobně nízký jako u produkce Škody, tedy nejžádanější motorizace a barvy maximálně 5 - 7 % za rok. Samozřejmě záleží na nájezdu, po překročení 100 tisíc kilometrů je již sestup strmější, přeci jen s vyšším nájezdem nejsou zážehové agregáty již v hledáčku zákazníků a u AutoESA se vyšší nájezd objeví jen v rámci protiúčtu. Primárně se na vyšší nájezdy v tomto segmentu malých vozů, a u korejských značek zejména, nezaměřujeme. Relativně často se tento model objevuje s alternativním pohonem na LPG a pokud má přiměřený nájezd a zajímavou barvu, moc dlouho se na prodejní ploše neohřeje. V rámci vozidel s pohonem na LPG se jedná o nejrychleji prodávaný model vozu. |
Překvapivě košatá nabídka
Ačkoliv má většina aut benzinový motor, větší výběr byl paradoxně na straně turbodieselů. Všechny spadají do tehdy nové rodiny motorů U2, přičemž od počátku byl dostupný jen 1,4 CRDi. Obě výkonové varianty, 57 a 66 kW, mají společné maximum točivého momentu 220 Nm (po faceliftu 240 Nm) a disponují turbodmychadlem s pevnou geometrií lopatek. Tento motor tedy nemá mnoho elánu v nízkých ani vysokých otáčkách, částečně ho limituje také poměrně krátký zdvih pístů, jde o téměř čtvercový motor, což u dieselu není ideální řešení.
Čtrnáctistovka je nicméně docela kultivovaná a navíc už má standardně šestistupňovou převodovku. S lehkou nohou a obezřetným řazením je tedy tento motor vcelku dobrou volbou, zvlášť když přičteme jeho nízkou spotřebu.
Dalšími možnostmi byly dvě verze 1,6 CRDi uvedené s mírným časovým odstupem po zahájení prodeje. Na výběr byly výkonové stupně 85 a 94 kW, opět se shodným maximem točivého momentu, tentokrát 260 Nm. Po faceliftu výkon slabší šestnáctistovky klesl na 81 kW.
Tyto motory samozřejmě lépe jedou, jízdně jsou jednoznačně nejpřesvědčivějším pohonem pro ix20. Problémem je interval výměny oleje prodloužený na 30 tisíc kilometrů (ostatní motory mají 20 tisíc kilometrů) – pokud jej předchozí uživatelé dodržovali a využívali naplno, je zaděláno na drahé problémy s turbem a těsností motoru.
Zajímavou vlastností naftových ix20 je, že nemají dvouhmotový setrvačník. Filtr pevných částic nemá problém s dlouhou výdrží, životnost vstřikovačů je otázkou kvality používaného paliva. Opět proto platí nebrat auto s nepravidelným během motoru nebo svítícími kontrolkami.
Jednoduché auto pro nenáročné
Naftový pohon nicméně není pro ix20 to pravé. Celkově jednoduché auto je jako stvořené pro méně náročné motoristy k vyřešení jejich základních přepravních potřeb. Ti se nebudou zabývat nedostatky ve vytříbenosti tohoto modelu a naopak ocení dlouhou výdrž podvozku a relativní servisní nenáročnost.
Hyundai ix20 pohled pod kapotu
K typickým problémům totiž patří drobnosti typu vytahaných lanovodů ruční brzdy nebo unavených plynových vzpěr u pátých dveří. Dětské softwarové nemoci z počátku výroby by měly být u pravidelně servisovaných aut dávno odstraněné aktualizacemi.
Obraz nenáročného univerzála proto nejlépe dotváří benzinová šestnáctistovka, chybu neuděláte ani s rozšířenější čtrnáctistovkou, pokud vám bude její charakteristika vyhovovat. Žádný „tajný tip“ to však není, proto se i ceny nejstarších, osmiletých ix20 drží blízko 150 tisíc korun, tedy lehce pod polovinou ceny nového auta.
