Automobilky dnes rozšiřují nabídku směrem k vozům typu SUV. Nahrazují jimi méně žádané kategorie, mezi prvními jsou na ráně MPV, velké rodinné stěhováky. Vícečlenné rodiny nebo ti, kdo potřebují převážet více věcí, jsou často v úzkých. Sedmimístné SUV rozhodně nemá praktičnost a prostor sedmimístného vanu.
Ondřej chce po pěti letech vyměnit svůj Ford Galaxy za podobně velké, ale mladší auto. Tři děti v ničem menším než MPV největšího evropského formátu neodveze. Jeho dvanáctileté auto dosluhuje, největší problémy jsou s filtrem pevných částic turbodieselu. Chtěl by tedy benzin.
Jenže variant je v tomto ohledu málo, nabídka použitelných ojetin skoro žádná a benzinových nulová. „Chtěl bych benzinový Seat Alhambra s turbobenzinem 1,4 TSI. Mám na něj dobré reference, jenže mezi ojetými jsem v Česku našel jediný a zrovna ten nechci,“ komentuje Ondřej.
Dovoz ojetin do konce května kleslPočet dovezených ojetých osobních aut od ledna do konce května meziročně klesl o 1,2 procenta na 74 308 vozů. Jejich průměrné stáří stagnovalo na 10,2 roku, přičemž podíl vozidel starších deseti let je 51 procent. Vyplývá to z údajů Svazu dovozců automobilů. Český trh ojetých vozidel loni meziročně vzrostl o dvě procenta zhruba na 765 tisíc prodaných aut. Z toho zhruba čtvrtina připadla na osobní vozy dovezené ze zahraničí. Nejvíce dováženou značkou ojetin za prvních pět měsíců letošního roku je domácí Škoda s 15 327 vozy, následuje Volkswagen s 15 118 dovezenými auty a třetí je Ford s 6 967 vozy. Následují prémiové značky BMW a Audi. Podle expertů na trh s ojetými vozy se potvrzuje stagnace dovozu, rozhodujícím ukazatelem ovšem budou červen a červenec, kdy bývají dovozy nejvyšší v roce. Průměrná cena ojetých vozů v Česku se v letošním prvním čtvrtletí podle údajů společnosti Cebia zvýšila o 2 400 Kč, tedy zhruba o jedno procento, na průměrných 228 900 Kč. |
Stejnou potíž měl jeho kolega, který má také větší rodinu, pravidelně jezdí na chatu a všichni hodně lyžují a jezdí na kole. Sehnat alhambru nebo jeho dvojče VW Sharan za 400 000 korun ve stavu, který si představoval, se ukázalo jako problém, zvlášť když trval na některých prvcích výbavy.
Na českém trhu je spousta ojetin, ovšem s kvalitou je to často svízel. Zástupce velkého autobazaru pro iDNES.cz pod podmínkou anonymity odhaluje, že je například velký problém sehnat kvalitní ojetá větší SUV: „Rozhodli jsme se s nimi prozatím nijak výrazněji neobchodovat, dobré ojetiny mezi SUV prostě nejsou.“
„Velká MPV se slušnou výbavou a dobrým nájezdem jsou opravdu úzkoprofilové zboží. Je po nich velká poptávka,“ potvrzuje Karel Kovář z Autodraftu, který se specializuje na dovoz mladých ojetin z Německa.
„Koncept dovozu aut prověřených autorizovaným německým servisem je transparentní. V Německu se dají nají mladá, kvalitní a prověřená auta se zajímavou výbavou,“ popisuje. „Stejně tak platí, že německý trh s ojetinami je plný zajímavých aut s dobrou cenou. Jen je potřeba mít ty správné kontakty tam, kde je možné je najít,“ Karel Kovář to řeší tak, že vybírá auta sám přímo v dealerstvích koncernu VW, na jehož auta se specializuje.
„Pohlídejte si, že auto bylo vždy servisované pouze v autorizovaném servisu a že byly dodrženy všechny předepsané servisní intervaly. Je dobré si také uvědomit, že i na Západě spadá značná část trhu s ojetinami do jisté šedé zóny, kde nemusí vždy platit, co je deklarováno. Zkrátka hrozí tu podvody, stejně jako v Česku,“ upozorňuje Karel Kovář ty, kdo se rozhodnou dovézt auto ze zahraničí na vlastní pěst.
„Speciálně u sharanů a alhambry věnujte pozornost dodržování intervalů výměny oleje v DSG převodovce, je na to velmi citlivá. Zkontrolujte, že byly dodrženy všechny servisní intervaly. A ověřte si najeté kilometry – bylo by naivní si myslet, že nemůžou být stočené, i když nakupujete auto v Německu,“ radí zájemci o ojetý rodinný van Jiří Jindřišek z autoservisu Krafter, který se zaměřuje na modely koncernu VW.
Registrace je jednoduchá, u starších aut zaplatíte navíc
Registrace mladého auta z dovozu v Česku není nijak složitá ani nákladná. „U mladších aut, která vozíme k nám do Autodraftu, platíte pouze 800 korun kolek při registraci a 500 korun za evidenční prohlídku. To je všechno. Pro naše zákazníky většinou vyřídíme administrativu my pouze za cenu nákladů,“ vypočítává Kovář. Samozřejmostí je sjednání povinného ručení, bez toho auto nepřihlásíte.
U starších ojetin je třeba počítat ještě s takzvanou dovozovou technickou kontrolou, která stojí podle regionu od 1 500 do tří tisíc. Povinnost jí absolovovat sice ze zákona vypadla, podle zkušeností těch, co auto dováželi, ovšem kvůli „gumovému“ výkladu jeho novely ji úředníci stále vyžadují a odmítají auta i s platnou technickou kontrolou ze zahraničí registrovat.
„Dovezl jsem za poslední rok asi pět aut, vystřídal několik úřadů registru vozidel a ještě se mi nepodařilo auto zaregistrovat bez toho, abych prošel a zaplatil navíc dovozovou technickou. Všichni úředníci na ní trvali a odvolávali se na instrukce, které mají,“ popisuje jeden ze soukromých dovozců aut.
Hlavním úkolem dovozové technické kontroly je ověření shody mezi doklady a vozidlem a vystavení podkladů pro úředníka, který na jejich základě může zapsat vozidlo do našeho registru. Na to má od předloňské novely zákona o STK stačit evidenční kontrola. Jenže úředníci i STK se vymlouvají na to, že ojetinám z dovozu chybí takzvaný C.O.C. list (Certificate of conformity), který případně vydá importér značky a také se za vydání jeho duplikátu platí.
