Když se ohlédneš zpátky do doby, kdy jsi v roce 2003 jel svůj první Dakar, a srovnáš to s dnešní dobou, jak moc se kategorie kamionů, která je ti pochopitelně nejbližší, posunula?
Když jsem závodil já, to je už trochu pravěk. (smích) Všechno se od té doby posunulo. Jen nevím, jestli váha kategorie kamionů je dána Českou republikou a Holandskem a ve světě zase tak populární není. Myslím, že Česká republika toho pro popularitu kategorie kamionů dělá opravdu hodně. Vývoj je dán jednak dlouhodobými zkušenostmi, které konkrétně my se stavbou kamionů máme, a jednak je dán i obecným vývojem technologií, jež se za těch 20 let posunuly naprosto zásadně. Dnešní auto je doslova prošpikované vším, co je možné sehnat a použít. A díky globalizaci dnes seženeš cokoli. V tom vidím zásadní rozdíl. Můj začátek byl hodně amatérský. Jezdil jsem v maratonech malé auto, tak jsem logicky přemýšlel, že bych Dakar jel také autem. To ovšem bylo drahé. Na motorce jsem ve skoro 40 letech Dakar poprvé jet opravdu nechtěl, a protože jsem neměl žádné velké ambice, sáhl jsem po kamionu. Myslel jsem, že to pro mě bude nejbezpečnější a finančně nejdostupnější, a už jsem u kamionů zůstal.
Auto na vodík na Dakaru? Muselo by za sebou mít 18 metrů dlouhý návěs s nádržemi.
