V roce 1984 jsem přivezl-"dostal" Renault 5 , r.v.1972. Po přesednutí ze Škody 110 LS a posléze Škody 120, jsem poprvé seděl v autě. A začal uvažovat, kde asi soudruzi udělali chybu.

Škoda 100 byla moje první auto a to jsem ještě ani neměl řidičák

Koupil jsem jí za 1500,- Kč zhruba v roce 96. Jezdil jsem s ní na chalupě a učil se s ní řídit.

Nutno dodat, že to byl již v podstatě vrak. Opěradlo sedadla řidiče urval bratr, když mi ji na chalupu vezl, takže aby se s ní dalo vůbec jezdit, musel jsem přehodit sedačku od spolujezdce. Brzdy nebrzdily, baterie byla špatná, takže nestartovala, musela se "pustit z kopce". Ruční brzda také nefungovala, sytič se nevracel a sloupek dveří u řidiče byl shnilý, takže při zavírání dveří bylo třeba dveře zvednout a pak teprve zavřít, jinak to jen bouchlo a nic. Jelikož nešla ruční brzda, sytič se nevracel a nešlo startovat na baterii, tak jsem musel vždy zastavit na rovině, otevřít motor a sytič stáhnout ručně, ale nesmělo to chcípnout, pak bych to už blbě na rovině roztlačil.

Brzy se namotalo těsnění mezi chladičem a ventilátorem do ventilátoru (chladič byl u motoru a chlazen jen ventilátorem). Ventilátor popraskal, takže už to pak i blbě chladilo. Praskla také nějaká hadička s benzínem, takže když jsem jednou stahoval ručně u motoru sytič, tak jsem koukal jak na motor cáká benzín.

Když jsem ji chtěl na heveru zvednout - uprostřed prahu byla taková ta trubice na nasazení heveru - tak jsem točil a točil, ale auto stálo stále na zemi. Práh byl tak shnilý, že se zvedala jen ta trubička na hever, ale auto už ne.

Nakonec jsem ji ještě za 1500,- Kč prodal resp. spíš papíry někomu na přestavbu na Š120.

To byly časy...

Ale to nebyla vina auta. :-)

Stovka? Nejhorší auto, které jsem kdy měl. Hnilo před očima. Šokuje mě, že ještě nějaké existuje. Snad jen exportní. Jinak to byla fakt tragedie.

Chtělo to nástřik prahů, dutin a spodku směsí rezistinu a oleje, to byl nutný předpoklad toho, aby to nehnilo před očima v podstatě všech tehdejších automobilů z východu, nejen škodovek. Samozřejmě náchylný to bylo, ale kdo se staral, a odpustil si ježdění v zimě v těch největších prosolených břečkách, tak tomu to pak něco vydrželo.

Stovku jsme kdysi měli, táta ji koupil hned v roce 1969. No, žádný zázrak to nebyl. Měla automatický sytič, takže docela žrala, výkon motoru taky žádná hitparáda. Ale trocha nostalgie tam pochopitelně zůstala.

Taky jsme ji měli – Š100 z roku 1969, ale automatický sytič rozhodně neměla, naopak dobře si vybavuji ty dvě páčky na středové konzoli za ruční brzdou, bílá byla topení a černá právě sytič. Před startem ji bylo nutno vytáhnout do svislé polohy, po nastartování stáhnout zhruba na polovinu a po ohřátí motoru zavřít, na což se občas zapomnělo a ano, pak byla skutečně vyšší spotřeba. Ona i normálně byla okolo 8l/100 km, což u litrového motůrku je z dnešního pohledu dost, ale tehdy to bylo normální. Že to nebude žádná hitparáda, to měla Š100 napsané už v techničáku - výkon motoru jen 35 kW, ale bylo to auto, které umožnilo rodinám ve větším měřítku začít jezdit, v tom spatřuji jeho největší přínos.