- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
V roce 1984 jsem přivezl-"dostal" Renault 5 , r.v.1972. Po přesednutí ze Škody 110 LS a posléze Škody 120, jsem poprvé seděl v autě. A začal uvažovat, kde asi soudruzi udělali chybu.
Škoda 100 byla moje první auto a to jsem ještě ani neměl řidičák
Koupil jsem jí za 1500,- Kč zhruba v roce 96. Jezdil jsem s ní na chalupě a učil se s ní řídit.
Nutno dodat, že to byl již v podstatě vrak. Opěradlo sedadla řidiče urval bratr, když mi ji na chalupu vezl, takže aby se s ní dalo vůbec jezdit, musel jsem přehodit sedačku od spolujezdce. Brzdy nebrzdily, baterie byla špatná, takže nestartovala, musela se "pustit z kopce". Ruční brzda také nefungovala, sytič se nevracel a sloupek dveří u řidiče byl shnilý, takže při zavírání dveří bylo třeba dveře zvednout a pak teprve zavřít, jinak to jen bouchlo a nic. Jelikož nešla ruční brzda, sytič se nevracel a nešlo startovat na baterii, tak jsem musel vždy zastavit na rovině, otevřít motor a sytič stáhnout ručně, ale nesmělo to chcípnout, pak bych to už blbě na rovině roztlačil.
Brzy se namotalo těsnění mezi chladičem a ventilátorem do ventilátoru (chladič byl u motoru a chlazen jen ventilátorem). Ventilátor popraskal, takže už to pak i blbě chladilo. Praskla také nějaká hadička s benzínem, takže když jsem jednou stahoval ručně u motoru sytič, tak jsem koukal jak na motor cáká benzín.
Když jsem ji chtěl na heveru zvednout - uprostřed prahu byla taková ta trubice na nasazení heveru - tak jsem točil a točil, ale auto stálo stále na zemi. Práh byl tak shnilý, že se zvedala jen ta trubička na hever, ale auto už ne.
Nakonec jsem ji ještě za 1500,- Kč prodal resp. spíš papíry někomu na přestavbu na Š120.
To byly časy...
Stovka? Nejhorší auto, které jsem kdy měl. Hnilo před očima. Šokuje mě, že ještě nějaké existuje. Snad jen exportní. Jinak to byla fakt tragedie.
Chtělo to nástřik prahů, dutin a spodku směsí rezistinu a oleje, to byl nutný předpoklad toho, aby to nehnilo před očima v podstatě všech tehdejších automobilů z východu, nejen škodovek. Samozřejmě náchylný to bylo, ale kdo se staral, a odpustil si ježdění v zimě v těch největších prosolených břečkách, tak tomu to pak něco vydrželo.
Stovku jsme kdysi měli, táta ji koupil hned v roce 1969. No, žádný zázrak to nebyl. Měla automatický sytič, takže docela žrala, výkon motoru taky žádná hitparáda. Ale trocha nostalgie tam pochopitelně zůstala.
Taky jsme ji měli – Š100 z roku 1969, ale automatický sytič rozhodně neměla, naopak dobře si vybavuji ty dvě páčky na středové konzoli za ruční brzdou, bílá byla topení a černá právě sytič. Před startem ji bylo nutno vytáhnout do svislé polohy, po nastartování stáhnout zhruba na polovinu a po ohřátí motoru zavřít, na což se občas zapomnělo a ano, pak byla skutečně vyšší spotřeba. Ona i normálně byla okolo 8l/100 km, což u litrového motůrku je z dnešního pohledu dost, ale tehdy to bylo normální. Že to nebude žádná hitparáda, to měla Š100 napsané už v techničáku - výkon motoru jen 35 kW, ale bylo to auto, které umožnilo rodinám ve větším měřítku začít jezdit, v tom spatřuji jeho největší přínos.