Křeslo ministra školství jste původně odmítal. Z jakého důvodu jste se rozhodl nabídku nakonec přijmout?
Přemýšlel jsem o tom. Když jsem viděl, že se do toho nikomu nechce, říkal jsem si, že by to byla škoda. Je to opravdu výzva a školství je důležité. Nakonec mě trochu přemluvil Vít Rakušan. A taky mi volala řada kolegů a známých včetně lidí, kteří se starají o znevýhodněné lokality. Přesvědčilo mě, že je co posouvat dál. Důvodů bylo hodně, určitě to není něco, o čem bych někdy uvažoval, ale myslím si, že alespoň v některých oblastech jsem poměrně dobře orientovaný a mám schopnost něco řídit – i s ohledem na české předsednictví EU.
Myslím, že možností, jak získat důvěru, je víc. Nebude to lusknutím prstu. Věřím, že diskuze povede k rozumnému závěru a že nám to pomůže nastartovat reformu v rámci hnutí.
