Jakmile se ve světovém zpravodajství častěji objeví Portugalsko, je jasné, že je něco v nepořádku. Země, jež hrála prim naposledy zhruba před pěti sty lety, se na titulní strany příliš často nedostává, jakkoli užitečná coby přední vývozce korku je. Jistě, vědělo se, že prezident Marcelo Rebelo de Sousa v létě zachránil dvojici žen z moře a na konci ledna obhájil ve volbách mandát, jinak ale nic moc – do doby, než Portugalsko dosáhlo smutného prvenství v poměru na osobu covidem nejhůře zasaženou zemí na světě.
Zařadilo se tak do prestižní skupiny států, které byly v covidu jednu dobu nejlepší a pak se to u nich poněkud zvrtlo (nyní se hodně vyzdvihuje Dánsko, takže by tam pomalu mohli začít nervóznět). Některé evropské země už do Portugalska vysílají pomoc a Češi by mohli solidárně poslat třeba aspoň pohled s motivem Karlova mostu. Situace v zemi je opravdu kritická. Není divu, že zaznívaly hlasy, že nebylo úplně nejšťastnější tam zrovna v tuto dobu legalizovat eutanazii.
Bouřlivý vývoj za sebou má i Itálie. Loni na jaře na tom byla v Evropě nejhůř, pak byla vzorem a následně na tom byla zase blbě. Teď je to opět lepší, a tak na Apeninském poloostrově otevřeli restaurace a kavárny, aby se lidé mohli vrátit k běžnému životu. K tomu v Itálii samozřejmě patří také politické krize, a tak zrovna jedna příhodně propukla poté, co z vlády Giuseppa Conteho odešla formace Živá Itálie (Italia Viva) expremiéra Mattea Renziho.
Jednání s cílem restartovat spolupráci levicové Demokratické strany a Hnutí pěti hvězd (M5S), jež se konala za zprostředkování předsedy Poslanecké sněmovny Roberta Fica, byla neúspěšná (pokud sledujete italskou politiku, jistě víte, že v případě Fica nejde o slovenskou výpomoc, nýbrž o člena M5S a někdejšího pracovníka firmy zabývající se dovozem látek z Maroka – myšleno textilních, samozřejmě). Prezident Sergio Mattarella následně pověřil sestavením vlády bývalého guvernéra Evropské centrální banky Maria Draghiho a Itálie směřuje k udržení krásného průměru jeden premiér na dva roky.
Už od konce ledna mají novou premiérku v Estonsku. Třiačtyřicetiletá Kaja Kallasová vyšoupla z vlády krajně pravicovou Konzervativní lidovou stranu Estonska (EKRE), jejíž představitelé na sebe upozorňovali neustálými skandály. Její někdejší předseda Mart Helme, který v listopadu skončil ve funkci ministra vnitra kvůli tvrzení, že americké prezidentské volby byly zfalšovány, například říkal, že gayové by měli odejít do Švédska, a jako prevenci proti covidu doporučoval mazání hrudi husím sádlem.
Jeho syn Martin Helme, jenž nyní EKRE vede, je ovšem přesvědčen, že strana v opozici nezůstane dlouho. „Existuje pocit, že tam budeme roky a roky. Haha (Helme je veselý člověk, pozn. red.), nebudeme,“ prohlašuje.
A na závěr se podívejme z Evropy do Afriky. Zatímco Helme senior vybízí homosexuály k přestěhování do Švédska, odmítačům očkování proti covidu by někdo jiný mohl doporučit vycestování do Tanzanie. Tamní ministryně zdravotnictví Dorothy Gwajimaová řekla, že země nemá v úmyslu jakoukoli distribuci vakcín.
Učinila tak krátce poté, co prezident John Magufuli označil očkování za nebezpečné. Už loni v červnu oznámil, že Tanzanie se koronaviru zbavila modlitbami, a pro jistotu nejsou vedeny žádné covidové statistiky. Nyní Magufuli radí lidem, aby věřili v boha, který je ochrání, a tradiční přípravky. Do východní Afriky zřejmě nepronikla zpráva o tom, že covidem onemocněla ministryně zdravotnictví Srí Lanky Pavitra Vannijáráččiová, jež proti nemoci užívala kouzelný lektvar.
