Filip Štěpánek už prošel lékařskou prohlídkou a fyzickými testy. Do armády nastupuje prvního října. Čeká ho tříměsíční kurz základní přípravy.
Pokud projde přijímačem, má jediné přání. Stejně jako bratr Patrik sloužit u 42. mechanizovaného praporu v Táboře. „Určitě jediné místo, které bych si dovedl představit… Je to přesně to pravé,“ řekl Filip Štěpánek pro Českou televizi.
Ve službě se nechce ničemu vyhýbat, počítá s tím, že by mohl být nasazený i v zahraniční misi – včetně Afghánistánu.
U domu v Mokrouších vybudoval pomník. V úterý se u něj uskutečnila vzpomínková akce. Od tragédie, kdy v Afghánistánu zemřel jeho bratr, totiž v pondělí uplynul přesně rok.
Při útoku sebevražedného atentátníka tehdy zahynuli ještě další dva vojáci, a to Martin Marcin a Kamil Beneš. Pieta se konala nejenom v Táboře, ale také v místech, odkud muži pocházeli.
Uctít památku svého kolegy a kamaráda v úterý odpoledne do Mokroušů přijeli příslušníci 42. mechanizovaného praporu včetně vojenského kaplana Petra Hašky. Ten během krátkého obřadu mimo jiné přečetl dopis, který napsala Patrikova matka.
„Touha po této profesi se u něj projevovala už odmalička. Cesta to nebyla lehká. Musel se mnou kvůli tomu moc bojovat,“ citoval.
Navzdory nesouhlasu si Patrik prosadil svou. Nejdříve absolvoval přípravnou službu ve Vyškově. Pak se dostal do Tábora, kam denně dojížděl.
„Za všechno jeho úsilí a dřinu přišel naprostý vrchol - zahraniční mise. Pro Patrika sen, pro mě noční můra, která čekala na svůj okamžik,“ pokračoval duchovní.
Haška rovněž zmínil, že bratři byli dobrými parťáky. Těšili se, až spolu začnou pracovat. „Oba za mnou stáli jako jeden, ať už jako děti při lumpárnách, tak jako dospělí chlapi. Patrik se moc těšil, že až se vrátí, půjde Filipovi na svatbu jako válečný veterán. A pak spolu budou v Táboře,“ přednesl.
Podle Ladislavy Štěpánkové znamenala armáda pro jejího syna smysl života. Je přesvědčená, že i kdyby tušil, co ho v Afghánistánu čeká, před úkolem by necouvl.
17. srpna 2018 |
Na vzpomínkovou akci dorazili též blízcí Martina Marcina a Kamila Beneše. „Jsou ve velmi úzkém kontaktu. Potkalo je stejné neštěstí, které společně nesou,“ uvedl vojenský kaplan.
S Patrikem se už nestihl setkat, do armády nastoupil jen čtyři dny před osudným dnem. Rodinu Štěpánkových provázel až ve chvíli, kdy ukládala urnu do hrobu, který je zároveň pomníkem. „Paní Štěpánková si přála, aby místo odpočinku jejího syna měla vedle domu,“ vysvětlil.
Vedle kamenných desek s fotografií a krátkým životopisem, kam lidé pokládají květiny a kde zapalují svíčky, je zasazená bonsaj. Právě tyto miniaturní stromy měl Patrik rád.
Loni dostal in memoriam od prezidenta státní vyznamenání i plaketu od hejtmana Plzeňského kraje.
