Dřevěná šipka s nápisem ledopády u kapličky v Pulčíně ukazuje k rozbahněné cestě mířící do polí.
Turisté, kteří do místní části Francovy Lhoty zavítají poprvé, díky ní hned vědí, kudy se vydat k vyhlášeným místním přírodním úkazům – barevným ledopádům.
Nenáročná procházka mezi poli, loukami a následně lesem až k rokli nazvané po někdejší trampské osadě Ancona měří něco přes dva kilometry.
Na jejím konci se před člověkem otevírá úzká úžlabina lemovaná skalami. Právě tam díky tekoucí vodě na přelomu roku ledopády vznikají.
„Začaly růst v mrazech mezi svátky. I když jsou nyní teploty nad nulou, ve skalách je chladno, a tak ledopády vydrží,“ popsal starosta Francovy Lhoty Karel Matůš.
Z jedné ze skalních puklin se nad úrovní očí dere ven slitá masa ledu, ze které na konci trčí dlouhé rampouchy, připomínající jeskynní krápníky. Mají tmavě oranžovou, místy až nahnědlou barvu a odkapává z nich voda.
Původ zabarvení odhalili v roce 2008 vědci z brněnského Botanického ústavu.
„Způsobují ho kryofilní organismy, tedy studenomilné řasy, kterým život ve sněhu a ledu vyhovuje,“ přiblížil zástupce ředitele CHKO Beskydy Jiří Lehký.
Podobné ledopády jsou jen v Krkonoších a na Šumavě
O pár metrů dále je k vidění další z ledopádů. Je lehce zažloutlý a svým vzhledem připomíná dvojici medúz těsně nad sebou.
Právě zásluhou nejrůznějších barevných odstínů, které se navíc postupem času mění, jsou pulčínské ledopády tak mimořádné. Podobné jsou v Česku k vidění jen v Krkonoších a na Šumavě.
Největší turistický nápor spojený s ledopády Pulčín teprve čeká. Každoročně přichází koncem února a na začátku března, kdy je ledopádů nejvíce, jsou nejmohutnější a hrají všemi barvami.
„Běžně se nám tu o víkendech protočí stovky aut, která ani nemají kde zaparkovat,“ přiblížil Matůš.
Návštěvnost ledopádů navíc rok od roku roste.
„Přispívá k tomu hlavně jejich propagace v médiích,“ podotkl Zdeněk Urbanovský z Centrály cestovního ruchu Východní Moravy.
Vyznačená trasa k ledopádům zčásti vede přes Národní přírodní rezervaci Pulčín-Hradisko. Proto je přístup k nim časově ohraničen na období od 15. prosince do 15. března.
„V nedalekém skalním městě žijí netopýři a sovy, pohybuje se v něm i rys. Pokud nám lidé začnou chodit po rezervaci všude možně, zvířatům to na klidu nepřidá,“ vysvětlil důvody zmíněného omezení Lehký.
