Kvůli urputné bolesti paty chodí Tomáš Danihelka z Hořic v Podkrkonoší o berlích. Úlevu cítí, jen když má nohu ve vodorovné poloze. Děsí se dlouhé cesty autem do Ostravy, která ho čeká v úterý. Ale je rád, že konečně našel někoho, kdo mu slíbil pomoc.
„Doufám, že mi zachrání nohu před amputací. Tonoucí se stébla chytá,“ říká muž, který obešel řadu lékařů i nemocnic v místě svého bydliště. Má za sebou mnoho vyšetření i zákroků. Jenže bez výsledku.
„Já myslel, že mám ostruhu. Pak se ukázalo, že za potíže mohou ucpané cévy. Žádné řešení už mi ale naši lékaři nenabídli. Mezitím mi začaly černat prsty. Z médií jsem se dozvěděl o kmenových buňkách. U nás se o tom se mnou nechtěl nikdo bavit. Tak jsem napsal do Ostravy, minulý týden jsem byl ve fakultní nemocnici na konzultaci a v úterý nastupuji,“ vypráví.
Netají, že má strach. Ví, že lékaři mu amputují tři prsty, které nelze zachránit. Ale přeje si, aby to tím skončilo. Nechce přijít o své nohy. Stejně zoufalých lidí, kterým nepomohly standardní metody léčby ucpaných cév, přibývá. Jsou z různých koutů země a stále víc se jich obrací na ostravské specialisty.
„Každý den nám volají nešťastní lidé. Dřív jsme měli čekací dobu na vyšetření cév dva týdny, teď se prodloužila na dva měsíce,“ popisuje cévní specialista Václav Procházka.
Problém je, že kmenové buňky nemůže dostat každý. A paradox je, že o metodě, která může pomoci, když ostatní selžou, se lidé místo od lékařů dozvídají z médií. A to jen vinou neshod lékařů i politiků v tom, zda ji mají hradit zdravotní pojišťovny.
„Zatím nedozrál čas na hrazení metody z veřejného pojištění. Nikdo ji nezavrhuje, ale je potřeba ji lépe prozkoumat. To jde i z jiných peněz než z pojištění. Například cestou grantů, jako je tomu jinde ve světě,“ argumentuje předseda zdravotního výboru Poslanecké sněmovny Rostislav Vyzula (ANO).
Cena zákroku zatím nad sto tisíc korun
Dalším lékařům se nezdála cena za zákrok ve výši 103 tisíce korun. „Uměli bychom to udělat levněji,“ uvedla senátorka a ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd Eva Syková.
Podle Procházky zatím cenu snížit nelze. „Jen certifikovaný set pro odběr kmenových buněk stojí 80 tisíc korun. Zbytek tvoří součet nákladů na mzdy, spotřební materiál či režie sálu. Cena klesne, až bude na trhu víc certifikovaných setů z odzkoušených a bezpečných materiálů,“ vysvětluje.
K úhradě metody ze zdravotního pojištění pro pacienty s diabetickou nohou vyzývá také Svaz pacientů ČR. Jeho předseda Luboš Olejár považuje neustálé odsouvání za neetický a nehumánní postup vůči lidem, kterým by léčba mohla zachránit nohu před amputací. Argumentuje rovněž tím, že náklady na pacienta s amputací jsou čtyřnásobně vyšší.
„Na jiné věci peníze jsou a na tohle ne? Vždyť ostravští lékaři jsou pro mnohé z nás poslední nadějí,“ zlobí se i 64letý pan Jiří z malé vesnice u Hranic na Přerovsku. „Moje žena vyhledala informace i kontakty na doktora Procházku na internetu poté, co mi lékaři doma řekli, že hrozí postupná amputace obou nohou. Dodali, že hodně pacientů po zákroku do pěti let umírá,“ vzpomíná muž na konec minulého roku.
Marná snaha jiných nemocnic
Za sebou už měl v té době několik hospitalizací ve dvou nemocnicích. V každé se mu snažili pomoci, ale výsledkem byly amputace prstů a propuštění s ucpanými cévami.
„Když mi řekli, že už s tím nejde vůbec nic dělat, bylo mi hrozně. Nespal jsem. Nedovedl jsem si představit, jak budu žít bez nohou. Jsem totiž zemědělec, mám velká pole, zaměstnávám lidi. Najednou bych zůstal na krku rodině a státu,“ líčí pan Jiří.
Totéž prožíval nedávno také 52letý Jiří Veselík z Černé Hory u Brna. Bolesti nohou, zánět, vysoké horečky, sněť, opakované pobyty v nemocnicích, injekce, angioplastiky, by-passy, amputace prstů a hrozba postupné amputace obou nohou...
To vše postihlo oba zmíněné muže. Podrobná anabáze jejich neúspěšné léčby by vydala na román. Stejně jako vyprávění o tom, jak jim lékaři nevěřili, nebo dokonce je přesvědčovali, že kmenové buňky jim nemohou pomoci. „Prý se chtějí ostravští lékaři jen zviditelnit,“ vypráví zemědělec z Hranicka s tím, že metodě nevěřil ani jeho dobrý kamarád od dětství - onkolog.
„Jednu nohu mi v Ostravě zachránili přemostěním ucpané tepny, takzvaným by-passem, i když v jiné nemocnici tvrdili, že už to nepůjde. Ale druhou nohu, kde už byl nepovedený by-pass, mi zachránily právě kmenové buňky. Vytvořily nové drobné cévky, které nohu dostatečně prokrvují. Kamarád - lékař mi denně telefonoval a byl zvědavý. Když viděl, že noha je teplá a defekty zahojené, uznal, že ostravští lékaři umí,“ směje se pan Jiří.
Záchrana po více než dvou hodinách
Důvod k humoru má. I když se stále zotavuje po prosincové amputaci prstů a lednové implantaci kmenových buněk, už jezdí autem, zvládá chůzi na kratší vzdálenosti bez berlí a tři hodiny denně pracuje. „Přišel jsem sice o prsty na nohou, ale jsem šťastný, že můžu chodit,“ dodává.
Podobně je na tom Jiří Veselík, který už má léčbu také za sebou. Jednu nohu mu ostravští lékaři zachránili kmenovými buňkami, u druhé se jim podařilo zprůchodnit jednu z ucpaných cév v noze pomocí katetru.
„Jinde se o to také pokusili. Mockrát. Na sále jsem byl vždy asi 40 minut, ale nedostali se pod kotník, proto mi odumíraly prsty. V Ostravě si se mnou hráli 2,5 hodiny, až se jim to povedlo,“ líčí Veselík. A netají, že pokud se vrátí potíže, bez váhání pojede rovnou do Ostravy. „Kdybych se tam léčil dřív, nemusel jsem přijít ani o jeden prst.“
„Bojujeme o každou nohu všemi dostupnými metodami. Kmenové buňky přicházejí na řadu výjimečně, až jako poslední možnost. Bohužel řada lidí přichází příliš pozdě, odumřelé prsty musí pryč,“ popisuje Václav Procházka, šéf ostravského týmu lékařů, kteří léčí kmenovými buňkami už sedm let a usilují o to, aby metodu hradily pojišťovny.
Zákroky zatím nemocnice hradí z grantů na výzkum, proto dělá jen dva za měsíc. Minulý týden ale nastal posun. „Úhradu pojišťovnami doporučilo pět odborných společností, pojišťovny i šest ze sedmi členů pracovní skupiny k Seznamu zdravotních výkonů. Teď už záleží jen na rozhodnutí ministra zdravotnictví,“ dodává Procházka.
