Lady Milena Grenfell-Baines je milá a veselá čtyřiaosmdesátiletá dáma. Její příběh dokázal studentům pardubické univerzity vehnat slzy do očí. A klidně to přiznali.
"Několikrát jsem brečela, slzy utírali studenti i učitelé. Jak při filmu Síla lidskosti, tak při vyprávění paní Mileny, která vděčí Nicholasu Wintonovi za život. Oceňuji, že Nicholas Winton nečekal žádné pocty a vděk, chtěl prostě ohroženým dětem pomoci. A že šíří lidství dál dodnes," řekla například studentka prvního ročníku Eliška Zadžorová z Mladé Boleslavi.
Na loučení tehdy 31. července 1939 a cestu vlakem z pražského Wilsonova nádraží Milena, rozená Fleischmannová, nikdy nezapomene.
"Do ruksaku ve vlaku jsem si vzala mimo jídlo také nový památník od dědečka a tři knihy - Žabákova dobrodružství, Robinson Crusoe a Chaloupku strýčka Toma. S kamarádkami jsme se držely za ruce a domluvily se, že nebudeme brečet. Hůře to prožila moje tříapůlletá sestra, která z toho měla šok, po celou cestu nemluvila a neplakala," vzpomíná paní Milena.
Pro ni a její vrstevníky byla cesta do Anglie spíše dobrodružstvím - malé děti většinou plakaly, větší věděly, že je to vážné a že se skutečně nemusí už se svými rodiči setkat.
Což se nakonec kvůli holokaustu stalo - většina z 669 dětí mířících díky Nicholasu Wintonovi a jeho malému týmu těsně před válkou do Anglie se po holokaustu už nikdy se svými rodiči nesetkala.
Maminka Mileny zemřela už v jejích třech letech, její otec prchnul ze země narychlo dva dny před německou okupací, když dostal zprávu, že ho bude hledat gestapo.
Měl u Němců velký vroubek nejen pro svůj židovský původ, ale také že se vypravil v roce 1936 z Proseče do švýcarského Curychu za světoznámým německým spisovatelem Thomasem Mannem, aby mu nabídl udělení domovského práva Prosečí a tím i československé státní občanství a cestovní pas.
Mileny a její mladší sestry se ujala po příjezdu vlakem přibližně na rok jedna anglická rodina u Manchesteru, která kvůli malému bytu dokonce vystěhovala vlastní dceru k babičce.
Sestry z Čech už později mohly žít s nevlastní matkou. Milena Fleischmannová vystudovala Československou státní školu ve Walesu, kterou zřídila československá exilová vláda. Právě díky ní poznala přes stovku spolužáků, kteří se později rozlétli do celého světa.
"Většina se do Československa po válce vrátila, ale nikoho nenašli a nikdo je nechtěl, setkávali se s údivem, proč se vůbec z Anglie vraceli, proto se rozjeli do světa," říká Milena Grenfell-Baines, jež získala titul "Lady" díky svému manželovi, britskému architektu Siru George Grenfell-Baineseovi, v jehož ateliéru "GG" pracovali i čeští architekti Jan Kaplický a Eva Jiřičná.
To byla moje první česká přednáška, proto ta tréma
Svoje vystoupení před stovkami studentů zvládla stará, ale velmi vitální paní obdivuhodně. Jen málokdy bylo znát, že ze své vlasti natrvalo odcestovala už před tři čtvrtě stoletím.
"Dnes to pro mě bylo těžší, měla jsem trému, protože to byla první česká přednáška, obyčejně mluvím jenom anglicky. Mám přednášky v Anglii, aby se na takové věci nezapomínalo, protože vymírají lidé, kteří to zažili," říká Lady Milena, která je předsedkyní nejvýznamnější krajanské organizace ve Velké Británii a podporuje české hudebníky, pěvce, kuchaře, hoteliéry i výrobce remosky.
A také propaguje filmy režiséra Mateje Mináče o Nicholasu Wintonovi. Má je moc ráda. Vždyť připomínají, že její dva pravnuci, jedna pravnučka, osm vnuků a vnuček, tři dcery a jeden syn vedle dalších tisícovek lidí po celém světě vděčí za svůj život jedinému člověku.
