Místo cestovního pojištění na Měsíc šmelina
Armstrongův podpis. Byl vlastně nástrojem jeho cestovního pojištění na Měsíc.
Jak ocenit rizika, určit výši pojištění cesty na Měsíc? Finanční instituce váhaly, jejich tabulkám ona kolonka scházela, posádka Apolla 11 tak byla ve vakuu. Před svou misí neměla vyřešenou přízemně materiální, ale důležitou věc.
Nakonec se těsně před odletem Neil Armstrong a jeho kolegové prostě podepsali na několik obálek, kartiček, listů a fotografií formátu pohlednic. Proč? V případě jejich skonu by se ony předměty staly velmi cennými. A výtěžek z jejich prodeje by se vyplatil pozůstalým, jak netypická pojistka.
Smysl to dávalo přesně do 24. července 1969, kdy přistáli na hladině Tichého oceánu. V pořádku, živí, zdraví. Jejich podpisy na oněch artefaktech pořád byly, jenže kosmonauti s nimi nemohli disponovat. Patřily NASA. Brzy však vyrazily na aukce. A Neil Armstrong se cítil být vlastně oloupený, jeho autogram se na dražbách ostatně prodával za tři tisíce dolarů. Navíc zjistil, že si chce přilepšit kdekdo, například jeho holič si odkládal a schraňoval jeho vlasy, aby je tajně prodával. Armstrong v tom nebyl sám, trpěli tím i další „vesmířané“.
Až v roce 1998 byl, na popud dalšího zasloužilého kosmonauta Johna Glenna, přijat zákon, který zneužívání osobností kosmonautů trestá. Profitovat z artefaktů, které jsou s nimi spojené, můžete, ale až po jejich smrti.
