Luky a šípy je život plzeňské rodiny Horáčkových dávno protkaný. Maminka Barbora střílela na olympiádě v Pekingu 2008, v roce 2018 však v pouhých 49 letech podlehla rakovině. Dcera Marie se pod vedením otce Zdeňka probila na hry v Tokiu 2021. Vypadla tam sice v 1. kole, ale už tehdy ujišťovala: „Úplně každý je porazitelný.“
A teď jste senzační světovou šampionkou, prvním mistrem světa v lukostřelbě z Česka po 85 letech. Svá slova jste si potvrdila v praxi. Vidíte, jsou pravdivá. V lukostřelbě totiž rozhoduje hrozně moc jemných nuancí. Ve spoustě předešlých závodů se mi nesešlo všechno, jak mělo. A v Berlíně konečně ano. Při vrcholu sezony.
V Tokiu jste předloni také řekla, že často jsou závody jen o tom, kdo déle vydrží mentálně. Platilo to i nyní v koncovce mistrovství? Protože u lukostřelkyň na tak špičkové úrovni už je výkonnost hodně podobná. Přesně tohle jsem si opakovala, když jsem si chystala hlavu na vyvrcholení závodu. I v neděli ráno na tréninkové střelnici, když jsem viděla všechny ostatní holky, jsem si řekla: Maru, ty na to tu hlavu prostě máš.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
