Neprožívá nejšťastnější období. Na evropském šampionátu Češi z pražské základní skupiny málem ani nepostoupili, navíc si během podzimu definitivně přibouchli bránu vedoucí na mistrovství světa.
Přitom zklamání se spojení Ginzburga s národním týmem dlouhá léta vyhýbalo obloukem. A možná přišel čas na změnu.
„Já bych byl rád kolem české reprezentace dál. Když ne jako kouč, tak i v jiné roli,“ vykládá rodák z Tel Avivu, jenž za necelý rok oslaví šedesátku.
Matematickou šanci na postup na MS ztratili basketbalisté v pondělí, kdy prohráli 69:83 v Maďarsku. Do Szombathely přivezl někdejší trenér Nymburka i kvůli záplavě omluvenek omlazený kádr s hráči, kteří by časem měli tvořit základ nového reprezentačního jádra.
A je po nadějích. Basketbalisté v Maďarsku nestíhali, MS bude bez nich |
Naděje na postup je pryč.
Samozřejmě to není omluva, ale prostě jsme celou kvalifikaci postrádali hodně hráčů. A teď nemám na mysli Satoranského nebo Veselého. I bez nich můžeme dosáhnout dobrých výsledků, pokaždé však chyběli i další. Začala se nám lepit smůla na paty. V Hamburku jsme přišli o dva hráče (Bohačíka a Satoranského) při přípravném turnaji, což mělo velký vliv na naše výkony na EuroBasketu a v kvalifikaci. Ovšem i tak jsme doma měli před evropským šampionátem porazit Maďarsko.
To byl zlomový moment?
Se Satoranským a Bohačíkem bychom nemohli prohrát. Jistě, na mistrovství světa nemůžete postoupit pokaždé, ale po třech výhrách v řadě jsem tomu věřil.
Aspoň si díky novému formátu může Česko zahrát v létě o olympiádu v Paříži. Budete u toho ještě?
V tuhle chvíli nevím, co bude dál. Po posledním únorovém okně světové kvalifikace jsem dohodnutý na rozmluvě s předsedou federace (Miroslavem Janstou), který odvedl skvělou práci pro český basketbal a choval se vždy výborně i ke mně.
Chtěl byste zůstat?
Tohle není o mně. Jde o to, co bude nejlepší pro národní tým.
Ten řídíte devět let. Na který moment nikdy nezapomenete, pokud se s reprezentací rozloučíte?
Je toho hodně! Zaprvé musím vyzdvihnout atmosféru v národním týmu, která vždy byla a je skvělá. První báječný okamžik přišel hned na začátku, když jsme postoupili v těžkém zápase právě v Maďarsku na EuroBasket 2015 díky slavné dvojce Pavla Houšky. Turnaj pak byl parádní. A mistrovství světa o čtyři roky později? Něco úžasného!
Historické šesté místo. Až šokující, dalo by se říct.
Vzpomínám na oslavy v Českém domě i postupové okamžiky, to byly neskutečné zážitky. Po turnaji jsem potkával různé lidi, kteří říkali, jakou jsme jim udělali radost. A to neměli s basketem nic společného. To bylo ohromné.
Český trenér Ronen Ginzburg rozdává pokyny během osmifinálového zápasu s Brazílií na MS v Číně. Naslouchají Patrik Auda (vlevo) a Pavel Pumprla.
Před reprezentací jste trénoval už v Nymburce. V čem byl posun k národnímu týmu nejtěžší?
V jednu chvíli jsem začal chápat, že musím „jít s hráči“. Z Izraele jsem nebyl zvyklý, že si třeba chtějí dát před zápasem pivo. Viděl jsem ale, že jim to funguje, a musel se tomu přizpůsobit. Nebo jsem na lídry nemohl příliš tlačit a učit je, co a jak mají hrát. To ale nebyly nějak velké věci, z Nymburka už jsem na českou mentalitu byl připravený.
Proč jste nikdy nepřijal nabídku Izraele?
Přišla víckrát, před dvěma lety i nyní, kdy má Izrael dobrou mladou generaci. Jistě, nikdy neříkej nikdy, protože budoucnost nejde předvídat, ale podle mě je v izraelském národním týmu příliš ega.
Ronen Ginzburg* 19. 9. 1963, Tel Aviv Čtrnáctiletou aktivní kariéru strávil v izraelském celku Beitar Tel Aviv. V roce 2000 se dal na trénování, o šest let později se dostal do Nymburka, kde plnil roli asistenta. Od roku 2011 povýšil do pozice hlavního trenéra, o dva roky později kývl na nabídku trénovat českou reprezentaci. Na klubové úrovni momentálně vede ukrajinský Prometej, mezi jeho svěřence patří i český pivot Ondřej Balvín. |
To mi vysvětlete.
Tihle mladí kluci musí nejdřív trochu dospět a měli by si vzít příklad ze Satoranského, Veselého, Welsche nebo Bartoně, kteří i přes všechny své klubové a osobní úspěchy přicházeli do národního týmu, aniž by prosazovali své ego. I když skončili na dvou bodech a vyhrálo se, bylo to dobré. Tohle je teď v izraelské reprezentaci trochu jiné, ale věřím, že dospějí a bude to mnohem lepší.
S Izraelem jste se střetli na zářijovém EuroBasketu. Mrzí vás zpětně, že se Česko nedostalo se „zlatou“ generací dál než do osmifinále?
Z turnaje jsem odjížděl s hodně smíšenými pocity. Sám jsem měl taky vysoká očekávání, i když jsem přímo nemyslel na medaile. Osmifinále po tom všem je ještě slušné. Skutečná síla týmu se ukázala až na závěr proti Izraeli a Řecku. Do té doby jsme kvůli známým absencím měli problémy.
Hlavním tématem byl kotník Tomáše Satoranského.
Pokud dojde ke zranění jednoho z důležitých křídelníků, dokážete to ještě vykrýt. Ale na rozehře byla absence Satyho znát, přestože Ondra Sehnal odevzdal, co uměl. A i se vším respektem k Tomášovi, kdy udělal pro svůj návrat všechno, byl i proti Izraeli někde na padesáti procentech svého běžného já.
Zaspekulujte si. Kdyby byl Satoranský zdravý, tak...
...jsem si jistý, že s ním v plné formě bychom měli aspoň o výhru víc ve skupině. Tím pádem bychom pak nejspíš nenarazili na tým jako Řecko. Člověk se někdy zasní a říká si, co kdyby, ale takový je prostě život. Jak nás fanoušci podporovali a pomohli nám k postupu, ovšem nakonec stálo za to. Pamatuju si na Izrael, když na EuroBasketu 2017 nepostoupil doma ani ze skupiny. To bylo zklamání! Někdy tak musíte být rádi za to, co máte.
Změnil byste něco?
Víte, kdo je vždy ten nejlepší hráč? Ten, který nehrál. A nejlepší kouč? Ten předchozí a ten, co přijde jako další. Pořád si můžete říkat možná kdyby... Za sebe můžu říct, že možná, možná, možná - a teď mluvím o posledním utkání s Řeckem - pokud bych použil víc Vítka Krejčího, tak možná mohlo osmifinále dopadnout jinak. Odpověď už ale nikdy nedostanete. To je jediná věc.
Krejčí sám přiznal, že moc nechápal, proč dostává tak málo prostoru. Tvrdil, že se cítí zdravý.
Vítka jsem nevyužil s Izraelem a hrál jen chvíli s Nizozemskem (6 minut), v obou případech jsme zvítězili. A pak hrál méně ještě proti Finsku (7). S Polskem (18) a Srbskem (23) měl minut víc. A taky musím dodat, že měl problémy po zranění z úvodu přípravy a trvalo mu vrátit se do herního provozu. Pokud by s námi absolvoval celou přípravu, byl bych si mnohem jistější a měl bych větší sebevědomí ho využít víc i s Řeckem. Věřím ale v jeho úspěšnou budoucnost. A jak jsem řekl na začátku - nejlepší hráč je ten, který nehrál.
Trenér českých basketbalistů Ronen Ginzburg a Vít Krejčí
Přesto by měl být jednou z tváří nové generace basketbalových reprezentantů. Výměna je zřejmě nezbytná, že?
Jistě se to postupně měnit bude. Nebylo by rozumné přivést a hrát se dvanácti novými hráči a říct jim: „Vy jste ta nová generace!“ To by je zničilo. Proměna nebude snadná, ale hráči jako Sehnal, Bálint, Půlpán, Böhm nebo Krejčí se díky těmto prvním zkušenostem do nějakých dvou let s doplněním o některé další můžou stát tahouny týmu. Pořád ale budeme mít některé ze současných opor. Věřím, že Saty ještě rok dva odehraje, stejně tak Balvín, Kyzlink, Peterka nebo Auda. Někde se ale musí začít.
Kdo má z mladíků kromě Krejčího největší předpoklad stát se lídrem?
To není snadné odhadovat. Když se ale ptáte teď, tak hráči jako Ondřej Hanzlík, Ondřej Husták nebo kluci, kteří teď ani nejsou na našem radaru, můžou vyskočit a stát se skvělými hráči. Abych ale odpověděl: kandidáty na role tahounů jsou i Bálint, Böhm nebo možná Švec.
Kouč Ginzburg vypustí v Maďarsku mladé. Musíme si je připravit, ví dobře |
Krejčí přitahuje pozornost největší, v Atlantě ale vysedává na lavičce.
Vít potřebuje hrát. Pokud bude mít minuty v NBA, bude to skvělé, ale na konci této sezony mu bude třiadvacet a zůstávat v lize, když budete sedět na lavičce, by nebylo dobré.
Doporučil byste mu takto brzy návrat do Evropy?
Možná s ním má klub nějaký plán. Věřím jeho agentovi Phillipu Parunovi, že ví, co dělat. Věřím, že situaci společně brzy vyřeší.
Zabrzdit jeho vývoj by pro český basketbal byla velká škoda.
Je dobré si připomenout, že když tu mluvíme o těchto mladících, tak ve věku devatenácti dvaceti let už hráči jako Welsch, Bartoň, Veselý nebo Satoranský byli připravení na hraní v kvalitních klubech. Naší mladíci teď jsou většinou v týmech, kde buď příliš nehrají, nebo jsou v menších českých klubech. A to je zásadní. Přitom jsou to ti talenti, o nichž tu mluvíme.
