Jak se ale objevil za oceánem v roli startujícího quarterbacka? Jak na něj koukají domácí hráči? A nevadí jim cizinec v roli kapitána na tak prestižní pozici?
„Musel jsem je přesvědčit pílí a pracovitostí. Jiná možnost pro mě jako kluka ze zahraničí nebyla,“ přiznává talentovaný quarterback.
Pojďme od začátku. Jak jste se k americkému fotbalu dostal?
S americkým fotbalem jsem začal před pěti lety. Chvíli po tom, co známý wide receiver Odell Beckham Jr. v zápase proti Dallas Cowboys zaznamenal slavný „The Catch“, který byl brzy všude na sociálních sítích. Když jsem ho zahlédl, začal jsem se zajímat o americký fotbal. Ze začátku jsem samozřejmě chtěl hrát wide receivera, ale po pár týdnech mě trenér v Liberci Honza Pěnička dal na pozici quarterbacka, aby se kolem mě postavil tehdy nový flag football tým a budoucí juniorský tým. Tehdy se mě ujal můj nyní velmi dobrý kamarád a mentor Pavel Mráz. Zvlášť jemu jsem vděčný za všechno, co mě naučil.
Jak jste se dostal na střední školu do Severní Ameriky?
Takzvaně na vlastní pěst. Miloval jsem Ameriku odmalička, a když jsem byl v osmé třídě, můj starší bratr se tam vydal. To mě inspirovalo a o rok později jsem se rozhodl, že tam pojedu taky. Chtěl jsem vyzkoušet, jaké budou moje fotbalové zkušenosti v porovnání s americkou konkurencí a jestli budu mít šanci se tam prosadit. Strávil jsem desítky hodin hledáním škol, které by přijímaly mezinárodní studenty a nabízely jim bydlení. Našel jsem přibližně 150 škol. Rozeslal jsem jim emaily s esejí, která popisovala můj život a situaci. Ještě předtím jsem ale navštívil veletrh mezinárodních škol v Praze. Tam jsem se poprvé setkal se zástupci školy Archbishop Riordan High School. Řešili jsme, jak bych se mohl dostat do zámoří. Dokonce za námi do Česka přijela osoba, která zastupovala školu v Evropě. Měsíc nato jsem dostal email s předmětem „Dobrá zpráva”. Oznámili mi přijetí do školy a nabídku vysoké finanční pomoci, která mi umožnila odcestovat.
Quarterback Filip Brázdil (vlevo) při rozcvičování
Jak dlouho trvalo, než jste dostal šanci v zápasech?
Šanci v zápasech jsem paradoxně dostal hned, což se ukázalo jako ne úplně ideální řešení. Zařadili mě totiž do týmu, ve kterém byli hlavně starší hráči. Navíc jsem nikdy netrénoval stylem, jakým se trénuje v Americe, takže jsem potřeboval chvíli, abych se aklimatizoval.
Zkuste popsat největší rozdíly v americkém fotbale v Česku a na škole v USA.
Největší rozdíl není ani tak v talentu jako spíš v mentalitě. V Česku se americký fotbal bere jako sport, pro který máme vášeň a moc rádi jsi ho zahrajeme po práci. Ale v USA to je pro mnoho lidí jediná šance, jak dostat dobré vzdělání a případně jak se finančně postarat o rodinu. V Česku je to o zábavě. V Americe jsou případy, které si na fotbalu staví život. Není to tak samozřejmě u všech amerických hráčů, ale pokud tuto mentalitu hráč má, je to okamžitě poznat. Intenzita, se kterou se trénuje v Americe, je díky tomu nesrovnatelná. Na střední škole je americký fotbal zakomponovaný do každého dne.
Český quarterback v Americe: žák u profíka i třicetihodinové cestování |
Kolik máte týdně tréninků?
Všechny sporty mají tréninky šestkrát týdně. To ale pro americký fotbal opravdu nestačí, takže máme každou polední pauzu ve škole ještě rozbor filmu. Navíc bychom měli chodit aspoň třikrát týdně do školního fitka a sledovat rozbor ze zápasu aspoň dvě hodiny týdně. Při tom všem musíme zvládat školu. Je to opravdu časově náročný sport.
Jak cestujete na zápasy?
Většina škol hraje zápasy jen v Kalifornii. Nastupujeme v soutěži jménem WCAL, kde cestujeme maximálně tři hodiny autobusem. Liga se skládá ze škol, které jsou podobné ostatním - například v WCAL jsou všechny katolické školy z určité části Kalifornie. Na cesty vždycky využíváme pronajaté autobusy.
Máte nějaký herní vzor?
Přímo herní vzor asi nemám, snažím se u každého najít silné stránky. Moc rád sleduju quarterbacky jako Aaron Rodgers, Deshaun Watson, Drew Brees a podobně. Ale můj oblíbený hráč určitě je už zmiňovaný Odell Beckham Jr. A i když ho vyměnili z New York Giants, tak jde pořád o můj oblíbený tým.
Děláte na škole ještě další sporty? Jak vám pomáhají v přípravě na americký fotbal?
Trénuji řecko-římské zápasy. Tento sport jsem od začátku dělal, jen aby mě připravil na sezonu amerického fotbalu. A to se také stalo v mnoha různých směrech. Jde o jeden z nejtěžších sportů, který jsem kdy dělal, a naučil mě mentální a fyzické odolnosti. Také mě posunul na novou úroveň ohledně fyzické připravenosti. Naši skvělí trenéři nás učí nikdy nebýt spokojení, vždy chtít víc a skoro až armádní disciplíně a tvrdosti, kterou využívám denně na fotbalovém hřišti.
Quarterback Filip Brázdil (u míče) během utkání
Quarterback je hlavním motorem ofenzivy týmu, měl by být také lídrem. Jak na vás jako na cizince koukají domácí hráči?
Zpočátku to nebylo nic lehkého. První ročník jsem naskočil do rozjeté sezony a byl jsem poslední, kdo se do týmu přidal. Takže být lídr bylo velice těžké. Až v další sezoně se mi to začalo dařit. Začal jsem na sobě hodně makat, extra se připravovat v posilovně i na hřišti, a tím jsem si získal spoluhráče na svoji stranu. Ve třetím ročníku už jsem byl známý jako dříč a někdo, na koho se můžou hráči spolehnout a směřovat na něj své otázky, což mi hodně pomohlo. Najednou jim začalo být jedno, že nejsem Američan. Píle a pracovitost byla v tomhle směru rozhodující.
Předpokládám, že na postu quarterbacka je obrovská konkurence.
Rivalita na jakékoliv pozici je enormní. Na postu quarterbacka především, jelikož může být pouze jeden. V mém ročníku je to obzvlášť těžké. Máme tu totiž velice talentovaného quarterbacka, s kterým máme od prvního ročníku přátelskou rivalitu.
