„Když se podíváte na klubové výsledky, je vidět, že Děčín to dělá skvěle. V Česku je těžké vybrat si lepší klub, když jste ještě navíc Liberečák,“ usmívá se Pomikálek.
Jediné, co ho mohlo zviklat, by byla lukrativní zahraniční nabídka. „Říkal jsem si, že by to možná mohla být jedna z věcí, co by mě mohla mrzet, že jsem si to nevyzkoušel v cizině. Ale byl jsem v Nymburku, vyzkoušel jsem si evropskou úroveň, obletěl jsem v podstatě celou Evropu. Takže tam jsem se tomu přiblížil. Nějaké možnosti jsem měl i teď, ale konečné rozhodnutí bylo, že zůstávám tady.“
Ozvali se i konkurenti Děčína z NBL? Například rival Ústí? „To samozřejmě nechci komentovat,“ ušklíbl se Pomikálek.
Když zvažoval, zda zůstat, či odejít do ciziny, rozhodlo, že už se cítí napůl děčínským klubistou. „ Jsem tady strašně spokojený. A nejsem sám. Podívejte se na Koubu (Jakuba Houšku), ten se tady zavřel na patnáct let. Pak jsou zase hráči, co rádi cestují. Když do toho přijde rodina a děti, je to složitější, takže pro mě, který má zatím jen přítelkyni a žádné velké závazky, by to bylo jednodušší. Ale i přesto rád zůstávám tady.“
 |
Hlavně kvůli lidem, kteří se kolem děčínského basketu pohybují. „Všichni jsou tady strašně příjemní. Je to tady sport číslo 1, fanoušci nás poznávají, povídají si o basketu i mimo halu, děti si na mě ukazují, když jdu třeba do obchodu, je to fajn. Ale samozřejmě je to na úkor toho, že se musíte chovat normálně, což už ve třiceti snad zvládám v pohodě,“ řehní se křídelník a jeden z nejlepších smečařů ligy.
Basketbalistům začíná nová sezona netradičně už začátkem září, Válečníci si ještě před ligou střihnou finále Alpe Adria Cupu s Pardubicemi, které se hraje na dva zápasy. První je na programu 5. září v děčínské hale, odveta 9. září v Pardubicích. Přesto zůstanou Válečníci kvůli předčasně ukončené letošní lize bez ostrého zápasu skoro půl roku.
Liga odstartuje už 12. záříBasketbalisté Děčína se nyní po krátké dovolené připravují individuálně, ke společné přípravě se znovu sejdou na konci července. „Určitě se teď hráči nebudou 3 týdny jen válet. Dostali doporučení na to, jak si udržet čerstvě získanou kondici,“ uvedl děčínský trenér Tomáš Grepl. NBL startuje už 12. září, Válečníci už předtím sehrají finále Alpe Adria Cupu s Pardubicemi. Děčín v přípravě preferuje konfrontaci se zahraničními soupeři, letos to ale může být problém. Zahraniční soutěže totiž startují jinak, než je obvyklé. Polská liga koncem srpna, bundesliga v půlce září, 2. bundesliga až v listopadu. „Rádi se konfrontujeme s jiným pojetím a kvalitou, letos to však zatím vypadá kostrbatě. I kvůli tomu, že některé kluby jsou stále opatrné kvůli omezením přeshraničního cestování.“ |
„Nic moc představa,“ oklepe se Pomikálek. „Začátkem března jsem odjížděl domů na víkend a najednou ze tří dnů byl více než měsíc, co jsme se s kluky neviděli. Udržoval jsem se, jak se dalo. Dopoledne jsem skákal přes švihadlo, bylo tam nějaké běhání, posilování. S míčem jsem si aspoň zadribloval, ale koš jsem neměl, tak to se musí postupně dohánět teď.“
Povinnou karanténu Pomikálek trávil na samotě u lesa. „Byl jsem schovaný na vesnici, je to samota. Ale mělo to výhodu, že člověk vylezl na zahradu a připadal si, jako že se venku nic neděje. Takže pohoda.“
Do budoucna Pomikálek plánuje, že si koš na trénink pořídí. „Říkal jsem si už dávno, že bych ho chtěl mít. I třeba potom, co skončím s kariérou, si člověk občas chce hodit na koš. A třeba až budou jednou nějací potomci, tak si budou chtít házet se mnou.“
Zatím se ale opora Válečníků hodlá ještě naplno věnovat vlastní kariéře, během níž už slavil tři mistrovské tituly s Nymburkem a tři stříbrné medaile s Děčínem. Motivaci cítí pořád velkou.
„Je stále stejná. I ta druhá místa s Děčínem si strašně užívám, možná ta radost z nich i převyšuje ty mistrovské tituly, protože v Nymburku jsem neměl takovou pozici jako tady, kde je daleko stěžejnější. Všichni navíc víme, jak tady Nymburk dominuje, jaký má rozpočet a možnosti, takže druhé místo je takové malé první. A ještě to tu lidé umí ocenit,“ líbí se Pomikálkovi.
