„V tu chvíli jsem pochopil, že jsme konečně pevnou částí mistrovství světa, žádnými dočasnými hosty jako dřív. Když i Vale ví, kdo jste, rázem cítíte hrdost a víte, že kráčíte po správné cestě,“ vypráví Florian Prüstel, manažer stáje v Moto3.
Jsou to tři roky, co on a jeho otec Ingo převzali v šampionátu krachující německý tým, jenž sponzorovali, ale který byl spíš pro ostudu. Po třech závodech, právě na okruhu v Brně, poprvé zvítězili a loni už díky Italu Bezzecchim bojovali o titul mistra světa. Teď v týmu, který nese jejich příjmení, jedou dva Češi. „Když se jednou dotýkáte titulu, chcete to zažít znovu, a nejlépe se zlatou tečkou. To je můj sen.“
A vaše sny se plní, že?
Jako kluk, který byl tak šťastný na Sachsenringu, jsem snil, že jednou budu mít tým. Stačil mi v německém mistráku, a já hned šéfuju tomu v mistrovství světa. Máme s otcem rodinnou firmu, která se zabývá přepravou, což taky není lehký byznys. Ale tohle je úplně jiný svět. Když se podívám na naše jméno na motorce, je to zavazující.
I tak mě překvapí, že německý tým angažuje dva Čechy. Proč?
Protože jsme docela blízko českých hranic.
Teď žertujete.
Bylo nám jasné, že po minulé sezoně ztratíme Marka (Bezzecchiho), protože coby vicemistr světa poskočí o třídu výš. Měli jsme Jakuba, který umí bojovat o výsledky v první desítce, a rozhodli jsme se, že vedle něj chceme nováčka. Hledali jsme v Rookies Cupu, ve španělském šampionátu CEV, protože tyto série mají blízko k mistrovství světa. Samozřejmě by se nám líbil německý jezdec, ale velké talenty nám chybí. U Filipa nás zaujaly výsledky i to, že měl za sebou výborné manažery (sponzoruje ho český Autoklub), a tak jsme si řekli: Jo, chceme dva Čechy. Občas to není jednoduché, protože mezi sebou štěbetají česky a já nemám ánunk o čem. Na druhou stranu o to víc spolupracují. A ještě je tu jedna důležitá věc.
Jaká?
Chtěl jsem v týmu jezdce s číslem 12, protože je to den mých narozenin. Loni ho měl Marco, letos Filip.
Salač před sezonou toužil být nejlepším nováčkem, ale teď je v hodnocení noviců až číslem pět ze sedmi. Bodoval jen třikrát z devíti závodů a na nejlepšího z nováčků ztrácí 62 bodů.
Upřímně – jeho cíle a očekávání byly zbytečné vysoké. Jiní byli na dospělý šampionát připravenější a on byl zpočátku sezony zbytečně nervózní. Svazovalo ho, že je mezi elitou. Přitom bylo jasné, že start bude obtížný, protože neměl žádné zkušenosti se zámořskými okruhy. Proto jsme mu opakovali, ať se zklidní, ať se soustředí jen na jízdu, zlepšuje se v trénincích a nestrachuje se z kvalifikací. Musí jít krok za krokem, těžko bude hned stříkat šampaňským na stupních vítězů. A od Assenu u něj i u Jakuba vidím velký posun.
Kornfeil je pro změnu nejzkušenějším jezdcem ve třídě Moto3, ale zatím čeká na vítězství a letos přidal jen jedno pódium. Není to málo?Umí jet v desítce, ale vyhrát závod není nic lehkého. Je to o hlavě, sebevědomí, mentální síle. Loni právě tady v Brně ukázal, že je skvělý jezdec. Ale ano, i mé očekávání je, že přinese výhry. Věřím, že to přijde právě tady. Má na to a já mám chuť užít si v Česku vítěznou party.
Uzavřeli jste spolu nějakou sázku, když vyhraje?
Ne. Ale třeba bych si mohl nechat narůst vousy. Jenže i Salačovi rostou rychleji, takže by možná marně čekal až do příštího Brna.
Co budoucnost jezdců? Kornfeil už několik let sní o přestupu výš a i teď hledá místo v Moto2.
Rozumím mu. Jsme s ním tři roky a zatím čekáme na velký výsledek. Na druhou stranu tým jako my ideálně funguje tak, že má jednoho zkušeného jezdce a jednoho nováčka. Ten se od něj učí, poznává život v padoku, rozvíjí se. Od toho staršího se čekají umístění, která uspokojí sponzory, dodají týmu klid. Jakub má roli mentora. Ale teď nevím, jestli u nás zůstane. Samozřejmě jsme nyní v období, kdy mluvím s manažery, jinými jezdci, zvažujeme možnosti. Jako každý tady.
A Salač? Ten má u vás kontrakt i na příští rok, ale v týdnu řekl, že dostal i jiné a lepší nabídky, které zvažuje.
Sám jste to řekl: Má smlouvu. Možná čekal, že bude v první sezoně výš, ale my nemáme důvod něco měnit. A on? Teď je Honda vpředu, KTM (tu používá tým Prüstel) není tak silná a jezdci samozřejmě přemýšlí, že půjdou tam, kde se jezdí na hondě. Je to tak každý rok, často přeskakují z jedné značky na druhou, aby se zase za rok vrátili, protože pro změnu funguje ta druhá. Často nerozumím, co vlastně chtějí. Naše výhoda je, že jsme malý tým, přistupujeme k jezdcům, jako by byli v naší rodině. U velkých stájí by třeba Filip byl jen číslo mezi dalšími jezdci. A když by se mu nedařilo, lehce ho vymění za jiného.
Co je pro vás nejdůležitější, když najímáte jezdce? Talent, zkušenosti, peníze?
Mix všeho. Finanční stránka je důležitá, ale nechtěl bych pilota, který bude jen platit a nebude mít talent. To poškodí vaši značku. Navíc když přinese balík, bude ho to stresovat, může se bát. Na druhou stranu motorsport je byznys a nejde jezdit zadarmo.
Kolik desítek tisíc eur bych musel přinést, abych u vás získal sedačku?Nelze říct konkrétní částku, je závislá na mnoha věcech.
